Pan a paní Kleslovi. Aneb co jste chtěli vědět o Babišově exorcistce

Exstarostka Prahy 10 Radmila Kleslová. Foto: KVV ČSSD Praha

Radmila Kleslová má být novou specialistkou Babišova hnutí ANO na vymetení kmotrů z pražské politiky. Bývalá dlouholetá sociální demokratka, lobbistka a komunistická špiónka Kleslová má zaručit, že se metropole očistí od vlivných zákulisních hráčů. Jenže tyto odvážné mediální proklamace mají řadu vážných trhlin. Včetně toho, že sama Kleslová o své minulosti přinejmenším mlží.

Domovskou základnou Radmily, též Radky Kleslové je Praha 10, kam se propracovala za ČSSD až na post místostarostky. Právě tato městská část je dlouhodobě považována za líheň vlivných politických loutkoherců, v čele s Tomášem Hrdličkou – vlivným zákulisním hráčem.

Toho někdejší premiér za ODS Mirek Topolánek označil za kmotra. Tomáš Hrdlička rád používá s ohledem na svoji domovskou čtvrť roztomilý ironizující patriotismus. „Všechno zlo v Praze pochází z Prahy 10.“ A jedním dechem dodává, že v této městské části vstoupil k lidovcům i dlouholetý a protřelý politický matador Miroslav Kalousek. Stejně jako odsud politicky pochází vlivný pražský sociální demokrat Petr Hulinský nebo někdejší náměstek pražského primátora Milan Richter.

O kmotrech by Radmila Kleslová mohla vyprávět jistě celé hodiny. Ale dnes se jí do toho moc nechce. Stejně jako do rozkrývání své nepolitické historie. Když autor tohoto textu v roce 2009 zveřejnil informaci, že Kleslovou v roce 1988 znáborovala komunistická rozvědka, dotčená se příliš aktivně nebránila. Výrazně aktivnější postoj zaujala až teď, kdy se vyšplhala jako dlouholetá lobbistka Andreje Babiše na vrchol pražského hnutí ANO. Aktuálně rozhlašuje, že nikdy nechtěla být Jamesem Bondem v sukních, že chtěla pouze pracovat v diplomacii. Jenže ouha, ukazuje se, že to s odmítavým vztahem k bezpečnostním složkám není tak horké, jak se to v mediální kuchyni Radky Kleslové uvařilo. Pojďme si tedy udělat malý historický exkurs.

Radmila Kleslová se narodila jako Radmila Bartheldyová 25. srpna 1963 ve Vysokém Mýtě. Po absolvování gymnázia (1982), vystudovala Právnickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Po studiu nastoupila do podniku zahraničního obchodu Centrotex. Ten stejně jako Artia, Exico, Československý Filmexport, Koospol, Merkuria, Omnipol a další sloužily jako krycí společnosti komunistické rozvědky. Právě přes tyto firmy se takzvaně legalizovali špióni v zemích kapitalistické ciziny.

Po ročním angažmá v roce 1987 Kleslová nastoupila jako právnička v podniku Zelenina Praha. Už v roce 1986 si ji však vytypovala komunistická špionáž právě pro práci v nelegální části této tajné služby. Kleslová musela projít náročnou, téměř dvouletou prověrkou, zda se pro tento typ práce hodí. Dnes tvrdí, že ji komunističtí rozvědčíci naverbovali bez jejího vědomí. To by šlo ale jen stěží. Adept pro tuto práci musel projít náročnými testy, zdravotní prohlídkou, napsat vlastní obsáhlý životopis.  Tyto dokumenty se bohužel, podobně jako u některých jiných exponentů režimu, nedochovaly.

V dubnu roku 1988 byla tedy Radmila Bartheldyová přijata v důstojnické hodnosti  podporučice do služebního poměru ke Sboru národní bezpečnosti (rozvědka měla označení I. Správa SNB). Do funkce referentky zvláštní činné zálohy I. Správy SNB s platem 2 800 korun a příplatkem 800 korun.

Když se v listopadu 1989 změnil režim, nešla Bartheldyová dělat jinou práci, jak nyní tvrdí v médiích. V únoru 1990 byla převelena na správu spojení SNB, jako starší  referentka na volném tabulkovém místě technika II. stupně, 2. oddělení, II. odboru. Plat měla stejný, jen příplatek se ztenčil na polovic. V srpnu 1990 byla, už jako nadporučiče, jmenována starší referentkou skupiny přejímek materiálu a kontroly součástkové základny IV. odboru tamtéž.

V září roku 1990 pak začíná její nová kariéra v tajných službách. Stává se starší referentkou specialistkou 1. oddělení. 4. odboru Úřadu Federálního ministerstva vnitra pro ochranu ústavy a demokracie (demokratické nástupkyně Státní bezpečnosti). V prosinci je pak převelena  na 1. oddělení, I. odbor, sekci C, Federální informační služby, předchůdkyně dnešní BIS.

V roce 1991 pak prošla intenzivním pětiměsíčním kursem angličtiny v jazykovém institutu Federálního ministerstva vnitra. V kontrarozvědce Bartheldyová – Kleslová sloužila i po rozdělení federace. Jaké hodnosti dosáhla a ve kterém roce přesně skončila, ale zatím známo není. Jisté je jen to, v roce 1998 už byla v civilu. Do té doby totiž sama datuje informaci, že disponuje negativním osvědčením podle tzv. velkého lustračního zákona. Pokud by bylo v evidencích ministerstva vnitra vše v pořádku, tento certifikát by Kleslová nemohla nikdy získat. Jenže už v minulosti se objevilo několik případů, kdy bývalý příslušník tajné služby získal bianco čistý lustrák, kde stačilo doplnit nacionále amohl sloužit u bezpečnostních složek, nebo zastávat jmenovanou funkci v politice.

Soudruh Padlý – osudová láska

Úzké napojení Radmily Kleslové na tajné služby má ovšem ještě další, dodnes nepříliš známý prvek. Takříkajíc osudový. Manželství. Radmila Barthledyová si za manžela vzala o téměř 30 let staršího bývalého příslušníka Státní bezpečnosti Jiřího Klesla. Filolog, absolvent pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nastoupil na zvláštní správu Federálního ministerstva vnitra už v roce 1955. Prošel ročním speciálním kursem kryptologie, stal se odborníkem na tvorbu šifer. Klesl procházel intenzivními jazykovými kursy, hovořil anglicky, německy, rusky. Po celou dobu pracoval pro II. Správu Státní bezpečnosti, tedy kontrarozvědku. Během služby mu byla zapůjčena medaile „Za službu vlasti“. Jeho posledním objektem zájmu ve službě byla japonská ambasáda v Praze.

V době normalizace, po roce 1968, byl pak Klesla z StB propuštěn pro nevyhovující politické postoje. Jeho kariéra v StB skončila v únoru 1971. Zjevně ale nepatřil mezi nepřátele režimu, protože získal nejen odchodné, ale i takzvanou výsluhu – doživotní rentu. Státní bezpečnost si pak na něj založila svazek jako na prověřovanou osobu, dostal krycí jméno Padlý.

Klesl posléze nenastupuje jako nepřítel státu do kotelny, ale jako samostatný technický referent do společnosti Československý Filmexport. Do firmy, kterou držela nakrátko komunistická rozvědka. Ve Filmexportu působil jako překladatel, měl na starosti, aby měly české filmy, půjčované do zahraničí, adekvátní, režimu odpovídající  titulky. V roce 1978 si Klesl svým kolegům z StB postěžoval, že má málo peněz, a proto začíná psát scénáře.

Přestože byl vyloučen z KSČ, v zaměstnání působil jako tělovýchovný referent Socialistického svazu mládeže. S bývalými kolegy Klesl neudržoval pravidelný kontakt, ale čas od času se scházeli. V jeho svazku například poručík Jan Ritter zaznamenal následující setkání: „Minulý týden se Kleslovi telefonicky ohlásil jeho bývalý náčelník oddělení Miroslav Pešek. Dohodli se, že zajdou společně posedět do restaurace. Klesl prohlásil, že kdyby zjistil u Peška nějaké protisocialistické tendence, tak samozřejmě, že by nám to ihned ohlásil,“ napsal v lednu 1978 Ritter. V únoru 1989 byl svazek s krycím jménem Padlý uložen do archivu.

Když padl nomenklaturní režim, byl Jiří Klesl do služeb státu takzvaně reaktivován. V březnu 1990 byl přijat  do Úřadu Federálního ministerstva vnitra pro ochranu ústavy a demokracie a byla mu prominuta zkušební doba. Za tři měsíce poté už se stal ředitelem III. odboru kontrarozvědky.  Od prosince roku 1990 byl Jiří Klesl nadřízeným Radmily Bartheldyové, když se stal nejprve zástupcem sekce C, kde sloužila, a později jejím ředitelem.

Kleslova zpráva málem rozvrátila tajné služby

Stejně jako jeho pozdější manželka, měl i Jiří Klesl po odchodu z tajné služby blízko k sociální demokracii. Do roku 2000 pracoval za kabinetu Miloše Zemana na  Úřadu vlády. V témžě roce zpracoval pro Zemana a tehdejšího ministra vnitra Václava Grulicha osmnáctistránkovou analýzu českých bezpečnostních složek. Její vyznění bylo pro polistopadové ochránce bezpečnosti a demokracie zdrcující. Do boje o vedení bezpečnostních složek nakonec zasáhl až prezident Václav Havel. Ten Kleslovou zprávou vyvolané napětí uklidnil, mimojiné i osobními návštěvami dotčených útvarů.

V této době  Kleslova dohledatelná stopa v bezpečnostních složkách končí. Radmila Kleslová po odchodu z kontrarozvědky začala být politicky aktivní v Praze 10, kam to dotáhla s ČSSD až na místostarostku. Chytila se také jako politická lobbistka. Působila ve statutárních orgánech Benziny, Unipetrolu. IDS  Praha,  Vítkovice Steel nebo Česko-izraelské smíšené obchodní komoře. Delší čas je velmi nakrátko s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem, který se v Bratislavě soudí o evidenci u komunistické rozvědky. Ta ho jako spolupracovníka evidovala pod krycím jménem Bureš.  V letech 2008 až 2010 byla Kleslová místopředsedkyní dozorčí rady Babišových Kosteleckých uzenin. Působila také v Poslanecké sněmovně, jako asistentka sociálnědemokratického zákonodárce Stanislava Křečka. Vstupní karta do Sněmovny a kuloárů je přitom pro spousty lobbistů typu Kleslové neocenitelný klenot a málokdo jí disponuje.

Radmila Kleslová ovdověla v roce 2010. Z manželství s Jiřím Kleslou má dceru Kateřinu.

Jan Hrbáček
autor je šéfreportérem týdeníku Euro