Helena Válková k propuštění útočnice: Státní zástupce byl pasivní, ten u soudu vůbec nemusel být

Po svém odchodu z funkce Helena Válková řekla, že nešlo o její svobodné rozhodnutí Foto: archiv

Šlo o výjimečný případ, kterému se nevěnovala výjimečná pozornost, říká o propuštění útočnice ze Žďáru nad Sázavou do ambulantní péče ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). K systémovému selhání došlo v tom, že nefungoval ani jeden z těch článků, ani léčebna, ani soudce a státní zástupce, řekla ministryně v rozhovoru pro Českou justici.

Zaznívají hlasy, že už Krajský soud v Ostravě, který před dvěma lety rozhodoval po útoku v Havířově o umístění útočnice do ústavní léčby, mohl zvolit tvrdší variantu a poslat ji do zabezpečovací detence. Máte ze studia spisu podobné závěry?

Krajský soud v Ostravě tomu podle mého názoru věnoval náležitou pozornost a důkladně všechno prověřoval. Jsou tam znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie, jasně bylo řečeno, že jde o velmi závažnou chorobu a že je třeba ústavní léčení. Dokonce se zabývali i otázkou zabezpečovací detence, právě s ohledem na to, že to bylo poprvé a že jde o ústavní ochranné léčení, tak dospěli k závěru, že postačí ústavní léčba a že se musí vyhodnotit. Tehdy je asi ani ve snu nenapadlo, že za rok už budou lékaři navrhovat ambulantní léčbu.

Klíčový byl znalecký posudek z oboru psychiatrie, ten došel k jakému závěru?

Znalec podle mého názoru postupoval obezřetně a nechal si i volná dvířka pro přeměnu ústavní léčby na zabezpečovací detenci. Ale píše tam současně, že se i doporučuje následná ambulantní péče. Jsou tam dvířka na obě strany. Z tohoto pohledu tomu skutečně krajský soud věnoval dostatečnou péči, vyžádal si potřebné posudky a rozhodl, zatímco Okresní soud v Opavě, který rozhodoval o přeměně péče na ambulantní, to pojednal velmi rychle, řekla bych.

Podle informací České justice soud v Opavě loni rozhodoval na základě žádosti z opavské psychiatrické nemocnice, pod kterou byl kromě ošetřujícího lékaře podepsán i primář oddělení a ředitel nemocnice, tedy kolegium tří lékařů, pak navíc ošetřujícího lékaře vyslechl jako svědka a vyslechl i pacientku. Rozhodoval tedy v situaci, kdy měl podle běžné praxe v ruce lékařsky podložený návrh, a navíc na přeměně péče panovala shoda stran – tedy státní zástupce s ní souhlasil a neuplatnil žádné námitky.

Jistě, ale ten posudek je málo. V takovémto případě, kdy je to pár vět, kdyby si přečetli rok starý znalecký posudek, který popisuje masivní psychické poruchy, konstatovanou nebezpečnost pobytu na svobodě, tak se podle mého nejlepšího přesvědčení mělo dokazovat, že už není nebezpečná. Ale oni se spokojili pouze se stručným vyjádřením, to je skutečně žalostně stručné na tak závažnou diagnózu, jako je paranoidní schizofrenie s agresivními záchvaty. V tomto ohledu stručné vyjádření, že prodělala intenzivní psychoterapii, nahlédla svůj čin, lituje toho, poslala omluvný dopis a bude dodržovat léčbu, je dle mého názoru málo.

V tomto bodě měl podle vás zasáhnout státní zástupce, který by svým případným nesouhlasem poslal věc ke Krajskému soudu v Ostravě?

Ten byl naprosto pasivní. Nenavrhl žádný další důkaz, znalecký posudek, nepodal opravné prostředky, ten tam v podstatě nemusel být. Ale neselhal jen on, bylo toho víc. Všichni se chovali, jako by to byl běžný, standardní případ psychického onemocnění. Ale tam už byl v roce 2011 první velmi podezřelý projev té choroby navenek, kdy měla pacientka přiběhnout polooblečená na policejní stanici a něco tam vykřikovat, pak už masivní útok, kdy naštěstí došlo jen k pokusu vraždy, braní rukojmí a vyhrožování, no a teď to bylo korunováno. A všichni se k tomu postavili jako k běžnému případu. Přitom z té anamnézy vyplývalo, že jde o mimořádný případ, kterému je třeba věnovat mimořádnou pozornost. K systémovému selhání došlo v tom, že nefungoval ani jeden z těch článků. Ani léčebna, ani soudce a státní zástupce, zatím ještě nevíme, jak fungovala ambulantní léčba.

Kdy budete mít jasno o tom, zda vyvodíte kárnou odpovědnost?

Pan premiér nám sice dal na systémové opatření přes měsíc čas, ale toto myslím budeme v řádu týdne vědět. Seznámíme se i se souvisejícím spisovým materiálem, dnes to bylo jen první seznámení. Ale všechno zatím nasvědčuje tomu, že šlo o výjimečný případ, kterému se nevěnovala výjimečná pozornost.

Robert Malecký