Soudce ESLP Ján Šikuta: V otázkách morálky a etiky je míra volné úvahy státu širší

Centrální ideou mezinárodních lidských práv je dát a zabezpečit všem jednotlivcům „práva“ ve vztahu ke státu. To znamená, že existují chráněné oblasti autonomie jednotlivce, do kterých není možné za určitých okolností zasahovat, říká soudce ESLP Ján Šikuta. Foto: Irena Válová

Stejné otázky jako Češi po slovenském referendu o rodině  kladou Slováci: mají děti právo na otce a matku? Má svazek dvou mužů právo nazývat se manželstvím? Mají homosexuálové právo na adopce? Obě strany debaty při tom operují lidskými právy. Lidská práva zajišťují práva jedince ve vztahu ke státu, jejich aplikace se v čase mění a pokud mezi zeměmi není shoda ve věcech morálky a etiky, mají státy  širokou míru volné úvahy, podtrhl na pražské přednášce soudce Evropského soudu pro lidská práva zvolený za Slovensko Ján Šikuta. Citlivé věci vztahů rozhodují národní státy s ohledem na kulturu, tradice i náboženství.

Každý, kdo čte rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, si povšiml stále častěji využívané „míry volné úvahy“. Téma Doktrína volné úvahy si vybral pro konferenci v Praze soudce ESLP zvolený za Slovensko Ján Šikuta. Jeho příspěvek přináší Česká justice v plném znění zde.

Podle soudce Jána Šikuty je centrální ideou mezinárodních lidských práv dát a zabezpečit všem jednotlivcům „práva“ ve vztahu ke státu. „To znamená, že existují chráněné oblasti autonomie jednotlivce, do kterých není možné za určitých okolností zasahovat,“ řekl doslova.

Doktrína míry volné úvahy byla vyvinutá ve snaze vytvořit rovnováhu mezi na jedné straně národními pohledy na lidská práva a na straně druhé zabezpečit jednotnou aplikaci hodnot Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Je základní součástí původního záměru, že Úmluva má sloužit jako doplňkový systém k systémům národním, uvedl soudce Ján Šikuta s odkazem na respektovaného soudce zvoleného za Velkou Británii Paula Mahoneyho:  „Bývalý tajemník Soudu a současný soudce Paul Mahoney prohlásil, že tato doktrína představuje ,přirozený produkt´ rozdělení mocí mezi národními autoritami a štrasburskými orgány práva.

„Orgány Štrasburku použili odkaz na ,míru volné úvahy´ ve třech kontextech: v případech vztahujících se ke konkrétním právům a svobodám, ve věcech zákazu diskriminace podle článku 14 a v souvislosti s uplatněním derogační klauzule podle článku 15 Úmluvy,“ upozornil Ján Šikuta na rozhodovací praxi štrasburského soudu.

Součástí doktríny míry volné úvahy je podle soudce Jána Šikuty i uplatnění principu proporcionality. „Soud konzistentně uvádí, že princip proporcionality je neoddělitelnou součástí při vyhodnocování práv individuálních subjektů a všeobecného veřejného zájmu společnosti. Znamená to, že mezi těmito dvěma navzájem si konkurujícími zájmy, právem jednotlivce a všeobecným zájmem veřejnosti, musí být vytvořená ,spravedlivá a rozumně důvodná vyváženost´, uvedl. Podle něho jsou dalšími principy princip proporcionality, koncepce pozitivního závazku a komparativní metoda.

Vliv vývoje lidského myšlení na právo

Komparace je součástí mnoha rozsudků Evropského soudu pro lidská práva zejména v těch případech, kdy v rámy členských zemí Rady Evropy neexistuje společná právní úprava a každá země má jinou legislativu. To se týká jak například partnerských svazků osob stejného pohlaví tak i domácích porodů, komparativní metoda byla použita v rozsudku stěžovatelek, kterým nebyl v ČR domácí porod umožněn. Soudce ESLP Ján Šikuta vysvětlil, proč tomu tak je:

„Vývoj lidského myšlení obecně nepochybně ovlivňuje a bude ovlivňovat i posouzení, co je důvodné, co je aktuální. Například pohled na homosexualitu mezi dospělými v soukromí před 50 lety a dnes. Soud v minulosti předvídavě zdůrazňoval při mnoha příležitostech, že Úmluva nebyla designovaná tak, aby vylučovala akceptaci místních, lokálních, regionálních variací. Poukazoval na to, že Úmluva přiznává primárně úlohu ochraňovat a garantovat lidská práva národním autoritám každého členského státu. Úmluva je konstruovaná tak, aby doplňovala ustanovení národního práva, která chrání lidská práva a základní svobody. Úmluva stanoví pouze základní standardy lidských práv, které je potřeba dodržovat a k čemu se zavázaly členské státy. Úmluva a její orgány nespecifikují a ani nemohou specifikovat, jak má být uskutečněná vyváženost mezi jednotlivcem a společností ve všech 47 členských státech Rady Evropy a v každém z nich, a ani se nemůže pokoušet o harmonizaci všech národních zákonů v tomto směru,“ řekl Ján Šikuta doslova.

Jak se mění právo vlivem myšlení a technického pokroku pak soudce Ján Šikuta uvedl na konkrétním případu z Rakouska. „Předmětný případ se týká dvou manželských párů, které trpí neplodností a potřebují využít medicínsky podporované techniky pro umělé oplodnění, přičemž nevyhnutelně potřebují darování vajíčka od třetí osoby a oplodnění spermiemi in vitro. Darování vajíčka od třetí osoby je podle národního zákona vyloučené a rovněž je zakázáno použití vajíčka od třetího dárce pro in vitro – mimomateřské – oplodnění. Zároveň domácí právní úprava umožňovala jiné techniky umělého oplodnění, konkrétně in vitro oplodnění vajíčka spermiemi získanými od manželů nebo registrovaných partnerů. Za výjimečných okolností zákon umožňoval darování spermie od třetí osoby za podmínky, že jsou zavedené do reprodukčních orgánů ženy,“ vyjmenoval soudce Šikuta fakta případu a poté citoval rozhodnutí Soudu:

„Velký senát Soudu rozhodl, že nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy, když rakouská zdravotnická zařízení odmítla uskutečnit oplodňovací techniku vyžadovanou stěžovateli s odůvodněním: Soud připomíná, že existuje mnoho faktorů, které se musí vzít v úvahu v případech, kdy je potřeba ustálit rozsah míry volné úvahy, kterou má členský stát k dispozici, když má rozhodovat o jakémkoli případu týkajícím se článku 8 Úmluvy. V případech obzvlášť důležitých týkajících se existence nebo identity, bude míra volné úvahy, kterou má stát k dispozici v zásadě omezená.“

Pokud podle Jána Šikuty mezi členskými státy Rady Evropy neexistuje konsenzus nebo pokud jde o závažnost zájmu, který je předmětem sporu, nebo pokud jde o nejlepší prostředky, jak tento zájem ochránit, zejména jde-li o otázky týkající se citlivých záležitostí morálky a etiky, míra volné úvahy bude širší., řekl s odkazem na případ X., Y., a Z. v. Velká Británie, Frette v. Francie, Christiane Goodwin v. Velká Británie a A., B., a C., v. Irsko.

Někdo může podle Jána Šikuty říci, že míra volné úvahy představuje způsob vyvažování mezi suverenitou členského státu a kontrolní mocí Soudu na základě, že systém uplatňování a výkonu práv zakotvených v Úmluvě závisí a odvíjí se od mandátu a souhlasu členských států, uvedl před tím, než učinil další závěr:

„Přítomný je zde však nepochybně i fakt, že mezi členskými státy Úmluvy existují objektivní odlišnosti pramenící z rozdílných tradic, kultur, náboženství, jazyků a podobně. Nevyhnutelnost najít spravedlivou a rozumně důvodnou vyváženost předpokládá i skutečnost, že Úmluva byla vytvořená i proto, aby zabezpečovala ty nejnižší minimální společné standardy lidských práv,“ řekl doslova soudce ESLP Ján Šikuta.

Ojedinělá akce se konala v Praze dne 17. října 2014 a vystoupilo na ní celkem sedm soudců Evropského soudu pro lidská práva, což je mimořádný počet v rámci celé Evropy. Česká justice již dříve přinesla plné znění příspěvku soudce ESLP zvoleného za ČR Aleše Pejchala.

Irena Válová