Mlčení kolem konce Stanislava v čele insolvenčního odboru. Docházelo k manipulaci se zkouškami správců?

Česká justice odkrývá okolnosti Stanislavova odchodu z funkce Foto: archiv Antonína Stanislava/LinkedIn

Co se děje na insolvenčním odboru Ministerstva spravedlnosti? Konkrétní důvody, proč odešel Antonín Stanislav z funkce vedoucího insolvenčního odboru, nehodlá resort sdělovat. Šlo prý o manažerské rozhodnutí. Sám Stanislav odmítá spekulace, že by důvodem jeho odchodu byla jakákoli manipulace se zkouškami insolvenčních správců. „Mohu potvrdit, že na pozici ředitele insolvenčního odboru došlo ke změně. Konkrétní důvody personálních změn Ministerstvo spravedlnosti v minulosti nekomentovalo a nebude komentovat ani nyní,“ uvedla pouze mluvčí rezortu Tereza Schejbalová. Česká justice se pokusila zmapovat, jaké jsou skutečné důvody Stanislavova konce.

Některé zdroje z ministerstva hovoří o tom, že Stanislav měl zajišťovat  a manipulovat zkoušky insolvenčních správců ve spojení s advokátem Michalem Žizlavským a jeho kanceláří. Kvůli zmanipulovaným zkouškám by údajně mohla hrozit i paralýza insolvenčních řízení z důvodu možné neplatnosti zkoušek insolvenčních správců. Takovou variantu ale odmítají všichni zúčastnění. „Vámi zmiňovanou případnou budoucí „paralýzu insolvenčních řízení“ musím odmítnout. Zatupováním ředitele odboru je v současnosti pověřen Mgr. Martin Richter, který dosud působí na pozici tajemníka rozkladové komise ministra spravedlnosti, na pozici ředitele bude vypsáno výběrové řízení,“ dodala ve svém vyjádření Schejbalová.
Podle některých zdrojů se celou událostí dokonce zabývá policie. Ministr spravedlnosti Pelikán ovšem takové informace nepotvrdil. „O tom nic nevím,“ sdělil pouze ministr. „V obecné rovině mohu sdělit, že se v žádném případě nevyjadřujeme k osobním údajům fyzických osob či názvům právnických osob. Dále uvádím, že zpravidla nesdělujeme, zda se nějakou věcí zabýváme, či naopak nezabýváme,“ řekl České justici mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej.

Spekulace o manipulacích pak odmítá i sám Stanislav. „Úvodem se musím důrazně ohradit ohledně spekulací, které se šíří. Informace nelze popsat jako účelové, ale zcela lživé. Jejich smysl je bohužel jediný, a to diskreditace mé osoby profesemi, nad kterými jsem v minulosti vykonával dohled a připravoval zásadní materiály regulující jejich činnost,“ napsal v obsáhlém exkluzivním vyjádření pro Českou justici.

Celé vyjádření zde – Antonín Stanislav: Znelíbil jsem se profesním skupinám

Celý problém okolo zkoušek insolvenčních správců vznikl tím, že zákonem č. 185/2013 o insolvenčních správcích (ZIS) byla v článku II přechodných ustanovení pod bodem č. 4 a č. 5 upravena problematika ukončení platnosti zvláštního povolení insolvenčních správců. Na tuto oblast zásadně nepanuje jednotný názor, především s ohledem na zdůvodnění pozměňovacího návrhu, který načetl k novele poslanec Stanislav Polčák (STAN), když byla projednávána v ÚPV Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán na chodbě svého resortu Foto: MSp
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán na chodbě svého resortu Foto: MSp

Převážná část odborné veřejnosti, například stanovisko Centra pro restrukturalizaci a insolvenci VŠE, či valné většiny insolvenčních správců, shledává rozpor mezi těmito ustanoveními, kdy ustanovení pod bodem č. 4 uvádí, že „Insolvenčnímu správci se zvláštním povolením, které nabylo právní moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 3 uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ a pod bodem č. 5 se uvádí, že „fyzické osobě, která vykonala zvláštní zkoušku insolvenčního správce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ministerstvo zruší zvláštní povolení podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Rozpor by měl být vykládán ve prospěch zvláštních správců, neboť se jedná o práva nabytá v dobré víře, jde o legitimitu očekávání a především vůle zákonodárce byla v ÚPV zcela jasná.

Jiný názor ministerstva

Ministerstvo spravedlnosti však zaujalo zcela jiný názor, než většina odborné obce – v podstatě přímo v rozporu s vůli vyslovené v pozměňovacím návrhu, kdy bylo názoru, že mezi těmito body není rozporu, jelikož každý z těchto bodů upravuje odlišný režim. Ministerstvo bylo názoru, že v bodu č. 4 zákonodárce užil slova „zaniká“ ve smyslu zániku povolení ex lege, tedy bez nutnosti vydání jakéhokoli správního rozhodnutí. Zatímco pod bodem č. 5 je upraven režim zrušení ex actu, tedy zrušení povolení na základě rozhodnutí správního orgánu.

Při přijetí názoru ministerstva, ačkoliv není zcela jednoznačný a v menšině, v podstatě prezentovaný převážně Antonínem Stanislavem, se otvírá další zásadní aplikační problém, který se týká povinnosti Ministerstva spravedlnosti umožnit opakování této zkoušky. Dle ustanovení paragrafu 26 odstavce 2 ZIS ve spojení s ustanovením paragrafu 24 odstavce 2 ZIS „Ten, kdo při zkoušce insolvenčního správce neuspěl, může do 30 dnů ode dne jejího konání písemně požádat ministerstvo, aby mu umožnilo její opakování. Ministerstvo umožní opakování zkoušky insolvenčního správce žadateli, který uhradil ministerstvu poplatek za umožnění opakování této zkoušky ve výši 7 000 Kč, a to nejdříve po uplynutí šesti měsíců ode dne konání zkoušky, při které žadatel neuspěl; zkoušku lze opakovat pouze dvakrát.“

Jak dále vyplývá z rozboru, který si nechala Česká justice vypracovat, otázkou, zdali umožnění vykonání zkoušky insolvenčního správce nutno chápat objektivně – jakožto jednorázovou povinnost správního orgánu umožnit konat tuto zkoušku v určeném termínu (popř. v jiném termínu, popř. v jiném náhradním termínu – srovnej § 24 odst. 4 a 5 ZIS) – nebo ve vztahu na ustanovení § 26 odst. 2 ZIS ve spojení s ustanovením § 24 odst. 2 ZIS, přičemž je Ministerstvo spravedlnosti povinno za splnění zákonných podmínek umožnit dvojí opakování zkoušky. Zde je známo, že ministerstvo zastávalo zpočátku výklad, že by to měla být jednorázová povinnost, nicméně časem se od tohoto názoru ustupovalo, neboť by celkový výklad problematiky přechodných ustanovení byl vykládán komplexně v neprospěch insolvenčních správců, a to zásadním způsobem, který by nemohl být obhajitelný.

Advokát Michal Žižlavský Foto: zizlavsky.cz
Advokát Michal Žižlavský Foto: zizlavsky.cz

Jak dále zjistila Česká justice na základě informací z insolvenčního prostředí, na základě výše popsaného zahájil Stanislav v srpnu 2014 správní řízení s devatenácti insolvenčními správci se zvláštním povolením (u správců, kteří nedoložili prověrku z NBU) – tyto kroky, do té doby v poměrně „klidném“ insolvenčnímu prostředí, rozpoutaly v řadách insolvenčních správců šok a paniku. Správní řízení vyústila ke čtyřem pravomocným zrušením zvláštních povolení, kdy mezi nimi byla velmi známá jména (např. Ivo Hala, dnes stíhaný v konkursu na firmu Via Chem či Josef Cupka, který byl insolvenčním správcem Sazky) – zrušení povolení mělo zásadní dopad, především u Haly, který byl odvolán z konkurzu Metropolitního spotřebního družstva, kde šlo o desítky milionů. Další problém nastal, když se rozhodl shromáždit všechny uložené sankce správcům od insolvenčních soudů. Udělené sankce vyústily v zahájení celkem patnácti správních řízení o zrušení povolení.

Pět let od složení zkoušky

Podle téhož zdroje bylo ale posledním hřebíčkem do rakve zahájení správních řízení o zrušení povolení zvláštním správcům, kteří měli více jak pět let od složení zkoušky. Jak již bylo popsáno výše, Stanislav rozporná přechodná ustanovení vyložil v neprospěch správců, což nikdo nečekal, neboť před jeho působením byli ujišťováni, že jejich povolení platí do 1. 8. 2018. Nicméně i přes to bylo se všemi správci zahájeno správní řízení o zrušení povolení, zároveň jim však byla dána možnost v souladu s přechodnými ustanoveními zkoušku složit za současného přerušení správního řízení. Zrušením zvláštních povolení by u významných správců došlo v kontextu § 31 odst. 4 insolvenčního zákona k odvolání z kauz, což by pro ně byla ztráta ve výši desítek a desítek milionů.

Podle dalšího zdroje je ale situace kolem existence zvláštního povolení insolvenčních správců poplatná pořekadlu “rovnější mezi rovnými”, neboť se zde neměří stejným metrem všem správcům. Existuje insolvenční správce se zvláštním povolením, který vykonal tuto zkoušku mezi prvními v roce 2008 a dosud ji nikdy neopakoval. Je tedy zřejmé, že pětileté období, po které je platné toto povolení uplynulo ještě před účinností novely ZIS, která nabyla účinnosti dne 1. 8. 2013. Do účinnosti tedy platilo: §6 odst. (6) Platnost zvláštního povolení je omezena na dobu 5 let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení. Vykonáním zvláštní zkoušky insolvenčního správce v posledních dvanácti měsících se doba platnosti zvláštního povolení prodlužuje o pět let. §12 odst.  (3) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zaniká insolvenčnímu správci také uplynutím pěti let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, nebyla-li platnost zvláštního povolení prodloužena postupem podle paragrafu 6 odst. 6.

„Je tedy zřejmé, že polemika o rozporuplnosti bodu 4. a 5. přechodných ustanovení v novele účinné od 1. 8. 2013 vůbec nedopadá na tohoto správce, kterému jeho povolení zaniklo ještě před její účinností. Tento správce tedy vystupuje jako správce se zvláštním povolením již devět let, a stačilo mu složit zkoušku zvláštního správce na začátku roku 2008,“ vysvětluje zdroj.

Rovnější mezi rovnými?

Jak dále uvádí, s tímto správcem je vedeno správní řízení, ale zřejmě pouze na oko, protože de facto jeho povolení zaniklo před 1. 8. 2013. Přesto tento správce dále vstupuje do největších insolvenčních řízení. Aby toho nebylo málo, tak když se začala vířit voda kolem správců, kterým doběhla pětiletá lhůta stanovená novelou ZIS účinnou od 1.8.2013 (těm, kterým před její účinností ještě neuběhlo prvních pět let) a s některými byla také zahájena správní řízení, jako mávnutím proutku se najednou přestaly konat zkoušky zvláštních správců (od podzimu 2015 byly rušeny termíny ), změnila se komise zkoušející tyto správce a pracuje se také na novele ZIS, která by měla změnit podmínky pro opakované zkoušky. „Tento správce, který je “rovnější mezi rovnými” nebyl pozván dosud na žádný další termín zkoušky – protože čeká, až bude novela natolik pro něj příznivá, aby jimi mohl projít?,“ ptá se zdroj. „A jak je vlastně možné, že nikdo dosud neřešil, že mu jeho povolení již zaniklo před účinností novely a jak je možné, že se řízení s ním vedené takto protahuje, aby získal potřebný čas pro změnu podmínek, které by pro něj byly vhodné?“

Oním insolvenčním správcem by měl být podle informací České justice právě Michal Žižlavský. Podle stejného zdroje měl jeho pochybení. Ten ale jakékoli zpochybňování rezolutně odmítá. „Na posuzování doby trvání zvláštního povolení se aplikuje ustanovení článku II., bod 4, věta druhá zákona č. 185/2013 Sb. Pro insolvenční správce se zvláštním povolením, které nabylo právní moci před dnem nabytí účinnosti zákona č. 185/2013 Sb., platí, že zvláštní povolení k výkonu činnost zaniká až uplynutím 5 let od účinnosti posledně uvedeného zákona, tj. až ke dni 1. 8. 2018,“ vysvětluje Žižlavský.  „Podle článku II., bod č. 4 platnost povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, které nabylo právní moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je omezena na dobu pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Insolvenčnímu správci se zvláštním povolením, které nabylo právní moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 3 uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Zaniklý problém

Jakékoli obvinění, že by Žižlavského jakkoli nezákonně zvýhodňoval, odmítá i Stanislav. „Pokud to je skutečně tak, jak sděluje zdroj České justice, tak by mu právo zaniklo na začátku roku 2013, a to ex lege, bez dalšího úkonu, který by mimo jiné měl pouze deklaratorní charakter, a nebylo by třeba žádného řízení. Pokud jde o moji osobu, jako vedoucí insolvenčního oddělení jsem nastoupil až 1. 10. 2014, tedy více jak rok a půl po údajném zániku práva onoho insolvenčního správce vykonávat funkci zvláštního správce, navíc jsem jako vedoucí oddělení neměl podle aprobačního řádu ministerstva pravomoc zahajovat řízení, ani rušit povolení, to měl pouze ředitel odboru. Na tuto otázku tak musí odpovědět bývalý ředitel, případně vedoucí oddělení, kteří na legislativním odboru působili v roce 2013.“

Jak dále uvádí, při převzetí agendy insolvenčního oddělení mu bylo sděleno, že je problém ohledně přechodných ustanovení, kde stanovisko je, že správcům povolení zanikne, pokud si ho neobnoví, až 1. 8. 2018.

„Já jsem se s tímto stanoviskem neztotožnil a přehodnotil ho, po jeho prosazení jsem zahájil řízení o zrušení zvláštního povolení s tím, že každému správci je poskytnuta možnost zkoušku složit. Všem správcům bylo přerušeno řízení o zrušení povolení do stejného data, nedošlo k žádné nerovnosti – do doby konání zkoušky.“

Pokud jde o komisi, tak komise je jmenována na jeden kalendářní rok. Logicky s tím byla komise obnovena na rok 2016. Závěrem Stanislava dodává, že „žádná úprava v ZIS ohledně zkoušek se nechystá, a to ze dvou důvodů. Předně nelze novelizovat přechodná ustanovení zákona a za druhé, nic takového není ani předmětem novely, která se nyní projednává v Poslanecké sněmovně,“ uzavírá.

Dušan Šrámek