Policie vyšetřovala několik měsíců soudce Vrchního soudu v Praze za jeho rozhodnutí

NSS řešil dva ostravské soudce Foto: archiv

Nejen komunální politici jsou v posledních letech předmětem zvýšeného zájmu orgánů činných v trestním řízení, které často velmi kreativně aplikují trestní zákon na jejich rozhodovací činnost. Jak zjistila Česká justice, v hledáčku policie, respektive státního zastupitelství, se pro své rozhodnutí a právní názor mohou ocitnout i soudci. Ukazuje to případ předsedy senátu Vrchního soudu v Praze (VS) Petra Píši, kterého policie několik měsíců vyšetřovala pro podezření z trestné činnosti při rozhodování soudu. Česká justice na případ narazila při prověřování informace, že je za své rozhodování vyšetřován jiný soudce VS.

Policie, konkrétně někdejší Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), soudce Píšu prošetřovala ve vztahu k rozhodování jím vedeného senátu v případu íránského obchodníka se zbraněmi Behrouze Dolatzadeha. Ten byl ve spolupráci s americkými úřady zatčen v Praze v únoru 2012 při fingovaném obchodu se zbrojním materiálem. Íránce odsoudil Městský soud v Praze k trestu tři a půl roku vězení. Senát VS v Praze, vedený soudcem Píšou, však v případu v září 2013 rozhodl tak, že se jednalo o policejní provokaci a Íránce propustil z vazby. Státní zástupce následně podal dovolání a Nejvyšší soud (NS) rozhodnutí zrušil s tím, že se o nepřípustnou provokaci nejednalo. Íránec, který mezitím uprchl do zahraničí, byl pak odsouzen stejným senátem soudce Píši, v souladu s rozhodnutím NS, opětovně k třem a půl roku odnětí svobody.

Jak zjistila Česká justice, v listopadu 2014, ještě před pravomocným rozhodnutím VS, se však do věci vložilo Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ), které 28. listopadu 2014 zaslalo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 přípis, jímž ve věci Behrouze Dolatzadeha signalizuje podezření z trestné činnosti při rozhodování soudu. Konkrétně se mělo jednat o to, že Píšou vedený senát nevzal Íránce po rozhodnutí o zproštění obžaloby obratem do vazby na základě extradiční žádosti USA. “Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 dospělo ke správnému závěru, že ve věci nelze považovat rozhodnutí soudu rozdílné od rozhodnutí očekávaného státním zástupcem, za podezření z trestné činnosti“, stojí v dokumentech VS, v němž se řeší možné kárné provinění soudce Píši. Vedení VS se za soudce Píšu postavilo, neboť rozhodl-li jím vedený senát o zproštění obviněného obvinění v plném rozsahu, nemohl nerozhodnout o jeho propuštění z vazby. „Rozhodnutí o propuštění z vazby bylo učiněno obligatorně podle § 71 odst. 2 písm. a) tr.ř.  (věcným pochybením by naopak bylo, kdyby soud podle citovaného zákonného ustanovení nerozhodl). Soud z titulu svého rozhodování nemohl učinit žádný úkon, kterým by napravil nedůslednost dozorujícího státního zástupce, protože nebyl věcně příslušným k rozhodování v extradičním řízení. Nad rámec svých zákonných povinností navíc předseda senátu učinil dne 27.8.2013 písemný dotaz na mezinárodní odbor Ministerstva spravedlnosti ČR na stav extradičního řízení (č.l. 1671 spisu) a odpověď u veřejného zasedání konstatoval, a ještě navíc pro minimalizaci případných obtíží informoval intervenujícího státního zástupce o možných následcích situace, která by mohla nastat po rozhodování soudu“, upozorňuje se v dokumentech VS naopak na možný vadný postup státního zástupce.


„Senát byl povinen v případě pravomocného zprošťujícího rozsudku obžalovaného neprodleně propustit z vazby na svobodu podle § 71 odst.2 písm. a) tr.ř., naopak jeho neprodlené nepropuštění by mohlo být považováno za pochybení v řízení. Uvedený senát rovněž neměl pravomoci rozhodovat o žádosti americké strany o předběžnou vazbu obžalovaného, neboť tato věc mu nebyla k rozhodnutí předložena a samotné vědomí o podané žádosti nemohlo ovlivnit ani vydání meritorního rozhodnutí a bylo zcela irelevantní pro rozhodování o další vazbě obžalovaného. Podle § 22 odst. 3 vyhl.č. 19/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, je-li rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby vykonatelné, propustí se obviněný, který byl k soudu předveden ihned z vazby v případě, že na tom trvá. Soud, jiný orgán činný v trestním řízení ani příslušník Vězeňské služby tomu postupu zabránit nemůže.“ (Z rozhodnutí předsedy VS o zproštění mlčenlivosti soudce Píši.)


Tím však policejní vyšetřování soudce neskončilo. Česká justice zjistila, že 2. července 2015 požádal policejní komisař ÚOKFK o zproštění mlčenlivosti soudce Píši, a to věci „prověřování podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.zák., a to v souvislosti s vydáním rozhodnutí o propuštění z vazby obžalovaného Behrouze Dolatzadeha v rámci rozhodování v odvolacím řízení“.  Předseda VS v Praze Jaroslav Bureš žádosti vyhověl, a to přestože měl o důvodnosti žádosti velké pochybnosti, jak vyplývá i z textu rozhodnutí o zproštění mlčenlivosti: „Po projednání věci s JUDr. Petrem Píšou, přestože s ohledem na výše uvedené nebyl shledán vážný důvod pro zproštění mlčenlivosti a prověřování této věci podle § 158 odst. 3 tr.ř. je považováno za absurdní, nechtěl předseda soudu bránit orgánu činnému v přípravném řízení trestním v iniciativě vedoucí k objasnění celé záležitosti, a soudci Píšovi ve formulaci vlastního stanoviska, a proto vyslovil ve smyslu ustanovení § 81 odst. l zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, zproštění mlčenlivosti příslušného soudce ke všem skutečnostem, které se týkají trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 9 To 58/2013.“

Zda a jak vyšetřování skončilo není jasné. Policie ani VSZ v Praze dosud na otázky České justice, týkající se všech okolností případu, neodpověděly.

(epa)