Prezidentka Komory daňových poradců: Rostou tlaky na prolomení daňové mlčenlivosti

Prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová Doto: KDPRCR

Tlak na poskytování informací všeho druhu pro daňové účely je prakticky celosvětový fenomén, a vnímáme ho jako nebezpečný trend tlak na sdělování různých informací o klientech, říká v rozhovoru pro Českou justici prezidentka Komory daňových poradců (KDP) Petra Pospíšilová.

Komora nedávno uskutečnila na půdě Nejvyššího správního soudu seminář k tolik diskutovaným zajišťovacím příkazům, a navrhla některé změny v této oblasti. Můžete je shrnout? Co by v případě přijetí tyto návrhy přinesly?
Komora připravila v této oblasti několik návrhů, které by mohly vést ke zlepšení a zpřehlednění celé diskuse nad zajišťovacími příkazy. Část z těchto návrhů je realizovatelná bez změny zákonů, je tedy přímo v rukou finanční správy. Jedná se např. o preferenci volby mírnějšího zajištění případné daně, jako je zřízení zástavního práva coby předností formy před okamžitou exekucí. Správce daně by měl také pokud možno urychlit výsledné stanovení daně, na kterou vydal zajišťovací příkaz. Rovněž okamžitá exekuce majetku plátce není nezbytná, je vždy na úvaze správce daně, jestli k takovému kroku přistoupí nebo ne. Rovněž považujeme za nutné, aby správce daně pravidelně kontrolovala, jestli podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu nadále trvají či nikoli.

A pokud jde o zákonné úpravy?
Další část návrhů by už požadovala úpravu zákonů, tedy legislativní změnu. Navrhujeme například, aby mohl plátce získat povinné právní zastoupení při vydání zajišťovacího příkazu. Co se totiž nyní stává, je, že v případě vydání zajišťovacího příkazu a okamžité exekuce majetku, zůstane plátce prakticky okamžitě bez jakýchkoli prostředků, které by mu mohly zajistit přiměřenou obranu proti tomuto postupu. Přijde o finanční prostředky, nemá tedy právní pomoc jak zaplatit, musí většinou propustit veškeré své zaměstnance, protože nemá prostředky na jejich mzdy, a přijde tak i o administrativní podporu při řízení se správcem daně. Povinné právní zastoupení by mohlo plátci daně pomoci „přežít“ až do vyřešení všech aspektů daného případu. Rovněž doporučujeme zvážit vypuštění možnosti odvolání proti zajišťovacímu příkazu. Dosavadní statistika ukazuje, že došlo pouze ke dvěma revokacím zajišťovacího příkazu v procesu odvolání, zatímco 2000 případů bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Při soudním přezkumu je však postupně úspěšná čím dál větší skupina plátců (v současné době až cca jedna třetina), je tedy zřejmé, že odvolací řízení nezajistí plátcům daně dostatečnou ochranu. Zvážit lze i další kroky, jako možné vydání předběžného opatření soudem proti exekuci majetku ještě před soudním přezkumem nebo přednostní projednávání žalob. Tato opatření mohou ale narážet na kapacitní možnosti soudů, je potřeba je proto pečlivě zvážit.

Jaké jsou reakce na vaše návrhy a připomínky ze strany MF a finanční správy?
Jak Ministerstvo financí, tak finanční správa, jsou s fungováním a efektivitou zajišťovacích příkazů spokojené, toto alespoň zaznělo na semináři na NSS. Nejsou proto nijak nadšeni jakýmikoli návrhy, které by sílu tohoto instrumentu oslabovaly. Na druhou stranu si dobře uvědomují možné důsledků při neoprávněném využití zajišťovacích příkazů, takže jsou otevřeni diskusi nad tím, jak co nejlépe zajistit rovnováhu mezi nárokem státu na správné placení daní a mezi zajištěním spravedlivého zacházení pro plátce daně. K diskusi jsou otevřeni, a také přemýšlejí o možných opatřeních, která by ještě vedla k dosažení účelu zajišťovacích příkazů na straně jedné, ale dostatečně dbala na práva a nároky plátce daně na straně druhé. Z jejich strany například zazněl návrh na zřízení institutu, který by se asi nejvíce blížil nucené správě ze strany finanční správy. Ten by mohl zajistit to, že ekonomická činnost plátce bude pokračovat, a plátce tak bude mít šanci se buď proti těmto krokům bránit, případně si na dlužnou daň svou činností opatřit prostředky, a na druhé straně by dal finanční správě dostatečnou jistotu, že se plátce daně se svým majetkem někam tak říkajíc „nevypaří“.

Komora usiluje podle Petry Pospíšilové o efektivní soudní kontrolu zajišťovacích příkazů Foto: KDP

Finanční správa zveřejnila analýzu, která měla odpovědět na otázku, zda jsou skutečně zajišťovací příkazy zneužívány k likvidaci fungujících firem. Jak hodnotíte její závěry?
Tato zpráva obsahuje poměrně značné množství faktografických dat, ke kterým má přístup výhradně finanční správa. Z tohoto hlediska to je jistě zajímavé čtení. Zbytek je pak už výhradně otázkou toho, jak budete tato data interpretovat. To je oblast, kde se s finanční správou příliš neshodneme. Za sebe jsem si udělala spíše závěr, že na takto položenou otázku tato zpráva spíše neodpovídá. Co mi tam chybí ze všeho nejvíce, je analýza toho, jak věcně dopadlo doměření daně v situaci, ve které byl na začátku vydán zajišťovací příkaz, jaký byl „osud“ plátců po vydání zajišťovacích příkazů, jakým způsobem správce daně postupoval v celém identifikovaném podvodném řetězci atd. Jiná data lze interpretovat i jiným způsobem, než to dělá finanční správa v této zprávě, např. již výše zmíněnou „úspěšnost“ při odvolacím řízení.

Na valné hromadě jste v projevu zmínila diskuze, které se v současné době vedou nad postavením daňových poradců, a tlak na prolamování profesní mlčenlivosti. V čem tento tlak spočívá?
Tato situace se netýká jen České republiky, tlak na poskytování informací všeho druhu pro daňové účely je prakticky celosvětový fenomén, a vnímáme ho jako nebezpečný trend tlak na sdělování různých informací o klientech. Daňový poradce má být pro klienta osobou, které klient důvěřuje a je ochotný se mu svěřit se všemi aspekty svého života, které mají vliv na jeho daňové povinnosti. K tomu je opravdu potřeba velká míra důvěry, která bude narušena v okamžiku, kdy se klient bude obávat situace, že daňový poradce jeho plány, třeba i zatím nerealizované, tak říkajíc za tepla vyklopí správci daně, nebo případně i orgánům činným v trestním řízení. Daňový poradce má svého klienta vést k tomu, aby své daňové povinnosti plnil řádně, včas a ve správné výši, a musí mu umět poradit, jak má své činnosti strukturovat tak, aby to dávalo smysl i v daňové rovině. Pokud se klient bude obávat se daňovému poradci svěřit, povede to spíše k tomu, že udělá více chyb než pod vedením daňového poradce.

Nejde i o určitou pohodlnost, jak se dostat k určitým informacím o daňových subjektech?
V současné digitální době se zdá, že veškeré informace jsou snadno dostupné, a správce daně to láká si o ně „říct“ tak, aby všechno u sebe měl, na všechno se mohl podívat, a všechno zjistil. To je ale podle mého názoru velmi falešná a nebezpečná iluze. Už v současné době dostávají daňové správy od poplatníků veliké objemy dat, a zatím není příliš zřejmé, co s nimi daňové správy dělají, nakolik je umí vytěžit a vyhodnotit, a nakolik toto množství dat vedlo k lepšímu placení daní. Ono totiž poskytování dat ze strany poplatníků je poměrně nákladná disciplína, protože to není tak, že požadovaná data jsou někde na jedné hromádce přesně v požadovaném formátu a jediné, co zbývá, je nechat správce daně „kouknout“. Než ta hezká jedna hromádka vznikne, musí poplatník data shromáždit, často z více zdrojů, setřídit, naformátovat, zkontrolovat, a pak teprve odeslat. To vyžaduje ze strany poplatníků značné úsilí, které –  zatím – není daňovým poplatníkům nijak kompenzováno, ani snížením daní, ani snížením kontrolní činnosti, ani žádným jiným opatřením. V našich podmínkách jsou naopak poplatníci pravidelně „stíhání“ za jakékoli chyby v datech, kde správce daně požaduje provedení oprav bez ohledu na to, jestli daná chyba představuje materiální problém pro výběr daní či nikoli. Vysoká míra frustrace z tohoto přístupu na straně daňových poplatníků tak na sebe nenechá dlouho čekat.

Jak jste spokojeni se zatímní  novelou Daňového řádu, kterou se transponovala evropská směrnice proti praní špinavých peněz, kterou právě kvůli prolomení mlčenlivosti KDP kritizovala?
Původní návrh připravený Ministerstvem financí jsme spolu s advokáty a dalším právnickými profesemi kritizovali právě z důvodu bezbřehého prolamování profesní mlčenlivosti, daleko nad rámec toho, co požaduje směrnice, která měla být touto změnou do Daňového řádu implementována. Správce daně by měl na základě takové změny prakticky neomezený přístup k datům daňového poradce. Došlo by tak k zásadnímu narušení důvěry mezi klientem a daňovým poradcem. Po zapracování změn už byla textace návrhu pro nás přijatelná, a vnímáme jako pozitivní, že Ministerstvo financí naše připomínky akceptovalo a od svého původního návrhu ustoupilo. Norma však není dosud schválena, bude muset jít do nového legislativního procesu s novou vládou a s novou sněmovnou, takže nás ještě čeká prakticky celé její projednávání a změny pořád ještě můžou přijít. Věříme však, že návrh bude podaný ve znění, které jsme si s Ministerstvem financí už odsouhlasili.

Jaké jsou největší přešlapy finanční správy vůči poplatníkům?
V tomto nemám asi jednoznačnou odpověď. Na co narážíme často, jsou požadavky správce daně na poskytnutí prakticky čehokoli bez jasného sdělení důvodu, proč takové údaje nebo dokumenty správce daně chce, a proč by je měl právě tento daňový subjekt mít a správci daně poskytnout. Správce daně si nemůže říct kdykoli o cokoli, ale pro daňové poplatníky je často složité, zdlouhavé a nákladné se takovým požadavkům bránit.
Relativně často také zaznamenáváme snahu některých finančních úřadů „nevidět“ některá soudní rozhodnutí, která jsou ve prospěch poplatníků, a trvá tak relativně dlouho, než se dospěje k cíli, když daňová správa nechce vzdát něco, co ale podle všech okolností nemůže nakonec vyhrát.

A jaké chyby naopak dělají daňové subjekty, když se dostanou s finančním úřadem do sporu?
Tak tady se také jedná o nepřebernou škálu různých situací… Společným jmenovatelem by asi byla nedostatečná dokumentace všeho, co je pro daňové účely relevantní. Zejména u významných transakcí nebo zásadních oblastí činnosti by si poplatníci měli uvědomit, že jsou to oni, kdo bude dokazovat daňové správě, co se jak událo, nikoli opačně. Taky často neplatí, že když „to takto dělají všichni“, že to je správný postup, který je obhajitelný. Často se následně ukáže, že to „všichni“ dělali špatně, a problém je na stole…

Do jaké míry jsou korektivem postupů finančních úřadů soudy? A respektují finanční úřady jejich verdikty?
Stávající zkušenost je taková, že jsme pravděpodobně státem, kde správní spory jsou téměř národním sportem, a to nejen pro poplatníky, ale i pro daňovou správu. Soudíme se často. A dost často je to až Nejvyšší správní soud, který má sílu toho „posledního slova“. V obecné rovině asi můžeme konstatovat, že finanční úřady rozhodnutí soudu respektují, v těch konkrétních rozhodnutích beze zbytku. Trochu se pak potýkají s aplikací daného rozhodnutí na obdobné situace. Tady to občas drhne, a podobný případ musí jít k soudu znovu, aby soud potvrdil analogické použití pravidla vysloveného v jiném rozhodnutí. Někdy se finanční správa brání hodně, ale zatím se nakonec vždy podařilo situaci vyřešit. Někdy to prostě jen dlouho trvá…

Celá polovina trestních stíhání právnických osob se týká daňových deliktů. O čem to svědčí?
Toto mě nijak nepřekvapuje. U právnických osob přece jen připadají v úvahu delikty spíše majetkového charakteru, než například násilná trestná činnost. Daně jsou pak jednoznačně oblastí, která může právnickým osobám odčerpávat značnou část majetku, a proto nějaký ten „trik“, jak daně nezaplatit, nebo je význačně snížit, může být velkým lákadlem. Za mě je pak důležitá spíše otázka, jestli jsme schopni také najít a potrestat ty fyzické osoby, které takové jednání osob právnických vymyslely. Za vším je nakonec konkrétní člověk, i za rozhodováním a postupem právnické osoby.

Končící vláda nastolila výrazný trend zvýšené represe v daňové oblasti. Majetková přiznání, opětovné zavedení trestnosti přípravy daňových podvodů či kontrolní hlášení. Které opatření považujete z nejnebezpečnější?
Osobně za relativně nejvíc nebezpečná opatření považuji ty, které jsou aplikované plošně a obsahují předávání velikého objemu dat. Je to hlavně z toho důvodu, že většinou není ze zaváděných opatření jasné, jaké jsou limity těchto opatření, jak ten, který taková data získá, s nimi může nakládat, co s těmito daty ještě může nebo má udělat, a co už ne. Také platí, že když už správce daně nějaká data získal, neměl by je po poplatníkovi chtít znovu. Pokud to velmi zjednoduším, když podávám kontrolní hlášení a eviduji své tržby, má správce daně už velké množství dat, ze kterých už by měl dělat nějaké závěry. Zatím ale vůbec netušíme, jestli si nějaké závěry dělá, případně jaké, a co z toho bude pro poplatníky vyplývat. Čekáme, že by pro tyto subjekty měly přijít nějaké benefity, třeba ve frekvenci a rozsahu daňových kontrol, ale zatím bohužel marně…

Řada profesních komor se potýká s neoprávněným poskytováním právních služeb. Týká se to i daňového poradenství?
Ano, tento problém se vyskytuje i v daňovém poradenství. Nejčastěji na něj narážíme v době podávání přiznání k dani z příjmů, typicky v prvním, případně druhém čtvrtletí. Projevují se většinou nabídkou na přípravu daňového přiznání za velmi nízký paušální poplatek, kde je jasné, že nemůže dojít k žádné kontrole obsahu takového podání. Čekáme nyní, jak se projeví novely zákona o advokacii, notářského a exekutorského řádu, kde je neoprávněné podnikání už možno stíhat a řízení bude probíhat před Ministerstvem spravedlnosti. Pokud se tato úprava osvědčí, viděli bychom ji rádi i pro oblast daňového poradenství.


Petra Pospíšilová

Pracovala nejprve 10 let jako daňová poradkyně pro advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík pro široký okruh klientů (výrobní společnosti, společnosti poskytující služby, mezinárodní skupiny, neziskové organizace apod.) zejména v oblasti daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Později se specializovala zejména na oblast nepřímých daní.

V období let 2005–2007 vykonávala funkci ředitele odboru Legislativy nepřímých daní na Ministerstvu financí ČR, kde kromě daně z přidané hodnoty měla na starosti rovněž agendu spotřebních daní a zavedení legislativní úpravy energetických daní.

Od roku 2007 pracuje v ČSOB na pozici ředitele útvaru Daní a má na starosti daňovou agendu celé skupiny ČSOB v České republice.

Od roku 2015 je prezidentkou Komory daňových poradců ČR. Je rovněž členem IFA, pracuje jako předseda Daňové komise České bankovní asociace, předsedá Fiskálnímu výboru při Evropské bankovní federaci. V Confédération Fiscale Européenne zastává pozici viceprezidenta.


Dušan Šrámek