Soudci a státní zástupci by se měli připravovat na práci se zneužívanými a týranými dětmi

V Česku existuje šest desítek speciálních výslechových místností pro dětské oběti. Se zneužívanými a týranými dětmi pracují vyškolení policisté a policistky. Zvláštní kurz jich absolvovalo 283. Na konferenci o trestním řízení očima dětí to dnes řekl vrchní komisař mravnostního oddělení pražského krajského policejního ředitelství Jaroslav Hrabálek. Podle zástupců organizací na pomoc obětem a dětem je potřeba, aby se stejně jako policisté na práci s dětmi připravovali i státní zástupci a soudci.

Výslechové místnosti pro zranitelné oběti má připomínat domácké prostředí. Výslech zaznamenává několik kamer. Obraz a zvuk se přenáší do druhé místnosti, kde bývá sociální pracovník, advokát obviněného a státní zástupce. „Většinou oběť pachatele zná, bývá to někdo z rodiny. Snažíme se výslech provést jen jednou a nikdy už ho neopakovat. Často se jedná o jediný důkaz. Pachatelé z rodiny si dávají pozor, aby na dítěti nebylo nic vidět,“ uvedl Hrabálek.

Podle statistik Dětského krizového centra nejčastějším pachatelem sexuálního zneužívání bývá otec, nový matčin partner, dědeček, sourozenec či jiný příbuzný. Centrum loni řešilo 133 případů, jen osm dětí zneužil cizí člověk. Ve dvou pětinách případů zneužívání začalo, když dětem nebylo ještě šest let. Sociální pracovníci úřadů podle údajů ministerstva práce řešili v minulém roce sexuální zneužívání 780 chlapců a děvčat.

Zneužívání často ohlásí člověk, jemuž se dítě svěřilo. Policisté ho nejdřív vyslechnou. Pak zadrží pachatele a sdělí mu obvinění. Teprve poté specialista vyslechne dítě. Děvče často vyslýchá žena, hocha pak muž. Děti mohou to, co se jim stalo, popsat na látkových panenkách. Dřív policie používala dvě figurky – Jáju a Páju. Nyní je k dispozici víc postaviček, které představují členy rodiny – matku, otce, dědečka, babičku i sourozence.

První speciální výslechová místnost vznikla v roce 1992 v Dětském krizovém centru. V roce 1994 se začaly používat látkové panenky pro popsání činu. Policie svou první upravenou výslechovou místnost pro děti a další zvlášť zranitelné oběti jako týrané seniory či znásilněné ženy zřídila v roce 2004 v Praze a Ostravě. Speciální kurz pro práci s dětskou obětí pro policisty vznikl v roce 2012.

Podle ředitelky centra Locika Petry Wünschové by se vedle policistů na práci s dětskou obětí měli připravovat i sociální pracovníci, státní zástupci či soudci. „Výslechové místnosti samy o sobě nestačí. Musí být specialisti, kteří jsou vyškoleni pro práci s dětmi,“ uvedla šéfka centra na pomoc dětem, které zažily domácí násilí. Podle Wünschové by měly fungovat například specializované soudy.

Odborníkům by měl s řešením případů od prosince pomoci i film, který centrum připravilo. Mapuje příběh devítileté dívenky, kterou zneužívá její otec. Popisuje i výslech dítěte. K odhalení traumat u dětí zas může od příštího roku přispět speciální dotazník, který nyní centrum ve spolupráci s Thomayerovou nemocnicí připravuje. Využít ho budou moci třeba sociální pracovníci či učitelé.

Podle končící ministryně práce Michaely Marksové (ČSSD) se problematice ochrany dětí v Česku nevěnuje dostatečná pozornost. Marksová řekla, že politiky v Česku téma vlastně příliš nezajímá a podceňují ho. Děti tak nemají žádné instituce, které by hájily jejich práva. V ČR není třeba dětský ombudsman.

(čtk)