Bývalý ministr Drábek a jeho náměstek Šiška odmítají pochybení v kauze FDV, podali stížnost

Exministr Jaromír Drábek Foto: Top 09

Bývalý ministr práce a sociální věcí Jaromír Drábek a jeho náměstek Vladimír Šiška razantně odmítají podstatu nejnovějšího trestního stíhání, které zahájila policie kvůli změnám, které provedli v ministerstvu podřízené organizaci dnes známé jako Fond dalšího vzdělávání. Oba poukazují na to, že zřizovatel může podle zákona měnit předpisy podřízených organizací, aby mohl reagovat na vývoj trhu.

Vadný či zjevný nonsens a zmatenost popsaného trestného činu. Tak hodnotí odůvodnění trestního stíhání bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek a jeho náměstek Vladimír Šiška. Oba podali stížnost k zahájenému trestnímu stíhání, v nichž vysvětlují, že to, co je jim kladeno za vinu odpovídá zákonu a trestný čin se tedy nestal.

Jak již náš sesterský Ekonomický deník informoval v květnovém textu, policie jim klade za vinu, že změnili zakládací listiny příspěvkové organizace ministerstva s názvem Institut výchovy bezpečnosti práce (IVBP) ), čímž došlo k přejmenování na Fond dalšího vzdělávání (FDV). Ten funguje dodnes.

Podle police Šiška s Drábkem museli vědět, že těmito provedenými změnami ve zřizovacích listinách FDV, bez opory v zákoně, připraví a vytvoří podmínky pro FDV, které následně umožní nesprávné použití finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR a z rozpočtu Evropské unie. Vyšetřovatel jim klade za vinu, že tím umožnili nelegální čerpání peněz z EU (dotační podvod, poškození zájmů EU) na další vzdělávání a škodu vyčíslil na více než miliardu korun.

„Již jen z této stěžejní úvahy je patrný zjevný nonsens a právní zmatenost zpracovatele, který nejen že není schopen interpretovat speciální zákon č. 219/2000 Sb. v jeho jednotlivých ustanoveních, ale ani ustanovení tohoto zákona v celém jeho kontextu,“ píše ve stížnosti proti trestnímu stíhání Drábkův právník Jan Bouček a argumentuje tím, že podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. je připuštěna změna statutu příspěvkové organizace, tedy změna něčeho, co již existuje a má svou kontinuitu. „Tuto změnu je nutno považovat primárně za změnu vnitřních pravidel fungování příspěvkové organizace tak, aby taková organizace mohla reagovat na změny ve svém okolí,“ namítá advokát.

 

„V popisu skutku pak zcela absentuje jakákoliv logická úvaha na téma škody. Za zcela absurdní je nutno označit úvahy o škodě (nijak neodůvodněné v rozhodnutí) za situace, kdy změnami v existujících příspěvkových organizacích byl realizován politický cíl schválený na úrovni vlády, přičemž finanční prostředky nebyly žádným způsobem zneužity resp., byly využity pro realizaci politického záměru vlády,“ píše dále advokát Bouček.

Tomáš Sokol, právní zástupce Vladimíra Šišky došel ke stejnému závěru. „Je třeba namístě připomenout, že v ze zápisu z 24. porady vedení MPSV ze dne 16. 6. 2011 je uvedeno, že vláda uložila ministru MPSV předložit materiál, který by rozpracoval opatření, která poskytnou přiměřenou míru jistoty, že veškeré alokované prostředky v OP VK budou včas a řádně vyčerpány tak, aby nedošlo k automatickému zrušení závazku v tomto operačním programu, z čehož je tak zřejmé , že i ze strany vlády zde byl zájem na tom, aby k vyčerpání finančních prostředků došlo. K tomuto obhajoba odkazuje přímo na Usnesení vlády České republiky ze dne 18. 5. 2011 č. 382, k návrhu změn některých rizikových operačních programů, kdy pro výše specifikovaný pokyn k předložení materiálu byl stanoven termín 30. 6. 2011, tedy méně než 1,5 měsíce. I z tohoto je zřejmý tlak vlády, který byl na ministerstvo činěn za účelem plnění závazku v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost,“ píše ve stížnosti proti trestnímu stíhání Vladimíra Šišky jeho právní zástupce Tomáš Sokol a doplňuje, že není tedy zřejmé, komu měla být způsobena škoda.

„V rámci finančních prostředků poskytnutých Českou republikou šlo o přesun finančních prostředků z jedné organizační složky do jiné (resp. do jiné organizace, jejímž zřizovatelem je stát). Veškeré finanční prostředky, které tak byly FDV poskytnuty byly řádně využity, v souladu s cíli, k nimž byly určeny a v souladu s oprávněnými zájmy ČR směřujícími k podpoře vzdělávání a podpoře zaměstnanosti občanů ČR,“ píše Sokol.

I on se zaměřil na skutečnost, že podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. (219/2000 Sb) je výslovně stanoveno, že státní příspěvkové organizace zřízené ústředními orgány „se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům“ (§ 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.). „Co se týče organizace a vedení státních příspěvkových organizací, stanovuje zákon v ustanovení § 54 odst. 2, že „výkon zřizovatelských (zakladatelských) funkcí vůči organizacím se řídí tímto zákonem, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.“ Dle citovaného ustanovení se tedy řídí obecnou právní úpravou platnou pro organizační složky, a tedy i § 5 zákona č. 219/2000 Sb. V tomto ustanovení je výslovně uvedeno, že „zřizovatel může rozhodnout opatřením (§ 20) o změně zřizovací listiny a s tím souvisejících dílčích změnách v jejím předmětu činnosti, organizačním uspořádání a rozsahu majetku státu, s nímž je příslušná hospodařit,“ argumentuje Tomáš Sokol.

„Policejní orgán v napadeném usnesení tvrdí, že oba obvinění jednali úmyslně, s cílem způsobit škodu velkého rozsahu – škodu převyšující jednu miliardu Kč, přičemž dále úmyslně a s vědomím, že provedenými změnami připraví a vytvoří podmínky pro čerpání finančních prostředků. Tato tvrzení však nemají žádnou oporu v získaných důkazech a nelze tedy dovodit naplnění subjektivní stránky žádného trestného činu, ze kterých je klient obviněn. Klient Vladimír Šiška vycházel z toho, že právní oddělení tyto změny připravilo, a tedy předpokládal, že tyto změny byly vytvořeny v souladu s právním řádem. Nad to tyto změny nepřipravoval pouze klient a další obviněný, nýbrž se na nich podílelo několik dalších osob a odborů na MPSV, kdokoli tedy mohl namítnout, že postup není správný. Vzhledem k tomu, že k ničemu takovému po celou dobu provádění změn nedošlo, byl klient v dobré víře, že ke změnám došlo v souladu s právním řádem. To, že v současné době má policejní orgán za to, že tomu tak není, mu nelze klást za vinu,“ uvádí ve stížnosti proti trestnímu stíhání Sokol.

Navíc upozorňuje na to, že ani audit, který byl později proveden, a kterým policejní orgán argumentuje při odůvodnění zahájení trestního stíhání, neshledal takové pochybení, které by vedlo k závěru o tom, že celý proces byl nelegální, resp. protiprávní. „Zpráva auditora mluvila pouze o tom, že postup byl nestandardní, a doporučují výslovnou úpravu v zákoně. Z toho však nelze žádným způsobem dovodit, že audit posoudil postup MPSV jako nelegální, neboť v tomto případě by bylo zajisté postupováno jinak, než pouhým konstatováním nestandardnosti a legislativními doporučeními,“ dodává Tomáš Sokol.

Jiří Reichl, Ekonomický deník