Muži chtěli do Evropy přes plot v Melille, na zásah Španělů si stěžují ve Štrasburku

Do Evropy se lidé snaží dostat přes enklávu Mellila Reprofoto: youtube

Ochrana hranic a bezpečnosti občanů suverénního státu proti zákazu hromadného vyhoštění cizinců, kteří zdolali hraniční plot ve španělské enklávě Melilla v Maroku a pronikli na území Španělského království. Tyto těžko slučitelné principy jsou obsahem případu N.D. a N.T. v. Španělsko. Podle veřejného slyšení před Velkým senátem stojí více právníků a aktivistů na straně lidských práv subsaharských Afričanů. Hromadné vytlačování lidí pokoušejících se nelegálně překročit hranice je nepřijatelné.

Jádro případu spočívá nikoli ve zpochybnění suverenity státu a práva na ochranu hranic, nýbrž ve způsobu, jakým je zacházeno se početnými skupinami Afričanů, kteří opakovaně přelézají ploty ve španělských enklávách Melilla a Ceuta v Maroku. Tyto skupiny často čítají několik set osob, jak uvedl před Soudem ve Štrasburku zástupce španělské vlády.

Podle aktivistů i úředníků lidských práv musí členské státy Úmluvy o lidských právech a základních svobodách i v krizových situacích dodržet své mezinárodní závazky a každého Afričana jednotlivě identifikovat, poskytnout mu právní pomoc a služby tlumočníka a umožnit požádat o azyl. Pochytat subsaharské Afričany na španělské straně plotu a vyhnat je hromadně zpátky do Maroka je nepřijatelný postup v rozporu s Úmluvou, zaznělo před Velkým senátem ve Štrasburku na konci září z úst zástupce stěžovatelů, zástupkyně Komise pro lidská práva při Radě Evropy i zástupkyně Vysokého komisaře pro migraci a azyl při OSN.

Španělsko už bylo za odhánění Afričanů odsouzeno

O postoupení případu k Velkému senátu Soudu požádala španělská vláda poté, co bylo Španělsko v říjnu 2017 odsouzeno za porušení lidských práv občana Mali N.D. a občana Pobřeží slonoviny N.T., kteří byli v roce 2014 po zdolání plotu v Melille vyhnáni s desítkami dalších Afričanů zpátky do Maroka. Oba podali na Španělsko u Evropského soudu pro lidská práva stížnost pro porušení článku 4 dodatkového protokolu Úmluvy – Zákaz kolektivního vyhoštění cizinců. Článek zní: „Hromadné vyhoštění cizinců je zakázáno.“

Kromě toho si Afričané stěžovali na porušení zákazu mučení a porušení článku 13 Úmluvy, totiž práva na přezkum úředního rozhodnutí při jejich vyhnání ze španělské enklávy: „Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností,“ uvádí předmětný článek Úmluvy.

Afričané byli odchyceni a bez identifikace vyhozeni do Maroka

Velmi dramatický popis případu nastolil na začátku slyšení právní zástupce stěžovatelů z Mali a z Pobřeží slonoviny: Vraťme se zpátky do roku 2014. Je velmi časně ráno, stále je ještě tma. Skupina mužů šplhá přes hraniční plot v Melille. Někteří dosáhnou až samotného vrcholu, už jsou tváří tvář městu. Jsou to N. D. a N.T. Na španělské straně je pozorují španělští úředníci, za nimi na marocké straně jsou jejich přátelé a čekají tam maročtí úředníci. Nemluví španělsky ani anglicky, není tam tlumočník, není jim poskytnuta právní pomoc. Ve dvě hodiny odpoledne muži slézají na španělskou stranu. Ihned jsou odchyceni Španěly a skrz zábranu provedeni a předáni marockým úřadům,“ vylíčil právní zástupce občana z Mali a občana z Pobřeží slonoviny před Soudem.

Tito lidé nebyli podle právního zástupce na španělském území, kde platí Úmluva, ani identifikováni, španělští úředníci dokonce ani nespočítali, kolik lidí přelezlo na jejich území: Jednoduše byli odchyceni a vyprovozeni na druhou stranu zábrany. Právní otázka je, zda může být státu podle Úmluvy dovoleno vyhodit ze svého území hromadně lidi, aniž by jim dal příležitost vznést argumenty proti vyhoštění,“ uvedl zástupce Afričanů.

Spravedlnost i pro chudé, zranitelné a bez hlasu

Právník předkládá zásadní úvahu: Možnost vznést argumenty musí být dána všem, protože nevíme, kdo tito lidé jsou a z jakého důvodu prchají. Musí být identifikováni. „Oni nebyli ani registrováni.“ Podle jeho slov stěžovatelé z Mali a z Pobřeží slonoviny neříkají, že mají právo na vstup do země: „Říkají, že měli mít možnost reagovat na vyhoštění do Maroka. Tato možnost byla vyloučena.“ Podle jeho slov Španělsko praktikuje automatické hromadné vyhoštění. Migrační tlak ale neomlouvá porušení Úmluvy, garance lidských práv musí být zachovány.

V závěru Soudu cituje, co vzkazuje jeden z Afričanů: „Stále nemohu přijmout, že lidé se k jiným lidem mohou takto chovat. Chci od tohoto Soudu, aby zastavil pokračování újmy, která je činěna lidem. Chci vidět, že spravedlnost existuje i pro chudé, zranitelné a bez hlasu.“

Vláda: Také Evropané mají nějaká práva

Jenže jiný pohled předkládá Soudu zástupce španělské vlády:  Také obyvatelé Evropy mají nějaká práva, právo na osobní integritu a bezpečnost. Zájmy migrantů jsou převážně zájmy mafie, která ročně vydělává na lidech více než miliardu eur jen za příslib nezákonného vstupu na evropské území, uvádí španělská vláda. Práva mají podle ní i lidé, kteří hlídají a kontrolují hranici. „Jejich osobní integrita je v ohrožení,“ varuje španělská vláda před tím, že španělským úředníkům má být znemožněna ochrana hranic výsostného španělského území.

Dalším argumentem vlády je fakt, že afričtí migranti přicházejí z Maroka: „Tito lidé nepřicházejí z nebezpečné země, což už bylo před Soudem prokázáno stejně jako fakt, že ani ze strany španělských ani marockých úřadů nedošlo ke špatnému zacházení s přistěhovalci.“ Podle jeho slov ustavilo Maroko v roce 2013 azylový a integrační systém, který efektivně funguje ve spolupráci s OSN. „ Ani jeden ze stěžovatelů však o azyl nepožádal. Jsou to ekonomičtí přistěhovalci. Občan Mali se vrátil do Mali a až doposud proti němu žádné sankce nebyli vzneseny,“ uvedl zástupce španělské vlády.

Když vaše dveře bere ztečí šest set mužů, otevřete je?

„Jestliže Evropan pojede do Mali nebo do Pobřeží slonoviny, co udělá? Opatří si vízum a nebude se pokoušet překračovat hranice těchto zemí nezákonně,“ uvedl zástupce vlády, podle jehož slov mají občané Afriky řádně žádat o víza. Tuto možnost ovšem rozporuje právní zástupce stěžovatelů i obě úřednice lidských práv. Podle jejich slov konzulát v Rabatu nenabízí žádnou řádnou proceduru ani jistotu, že žádost bude vůbec vyřízena, ať už jakkoli. Podle právního zástupce žadatelů se občan Mali i občan Pobřeží slonoviny pokusili dostat se k řádnému hraničnímu přechodu tak, že se ukryli v davu, aby splynuli s jinými lidmi, ale byli odhaleni a odehnáni.

Kdyby Španělsko vidělo, že se k plotu blíží děti, byla by to podle zástupce vlády Španělského království jiná situace, než když na plot útočí hordy Afričanů. „Je to jiná situace, než když hranici vezme z ničeho nic ztečí šest set mladých mužů. Budeme v takové situaci naopak před nimi chránit děti nebo necháme dveře otevřené?,“ vznesl otázku zástupce španělské vlády.

 OSN: Hromadné vytlačování lidí od hranic je nepřijatelné

Neoblomná zůstala zástupkyně Komise pro lidská práva: Je zde taková tendence myslet si, že ti, kdo přecházejí nelegálně hranice by neměli požívat ochrany lidských práv, uvedla. „Státy mají právo chránit své hranice, ale musí tak činit v souladu se svými závazky.“ Také zástupkyně OSN v rámci veřejného slyšení konstatovala, že hromadné vytlačování lidí od hranic je nepřijatelné.

Veřejné slyšení v daném případě dne 26. září 2018 mělo podle počtu těch, kteří požádali o statut vedlejšího účastníka nebo pozorovatele mimořádný význam Kromě lidskoprávních úředníků to byli zástupci Amnesty International, ale také například zástupci států, kterým hrozí, že budou čelit podobnému problému – hromadnému útoku cizinců ze třetích zemí na pozemní hranici. Jako pozorovatelé se slyšení před Soudem zúčastnili zástupci Belgie, Itálie, Francie či Holandska.

Irena Válová