Rouhání je v Rakousku trestné. Štrasburský soud stvrdil trest za výrok, že Mohamed byl pedofil

Portrét Proroka Mohameda Foto: Wikipedia

Rouhání je v rakouském trestním zákoníku trestným činem. V kombinaci s nepravdivým výkladem historických faktů a snahou nikoli kriticky přispět k debatě o islámu, ale šířit pomluvy o Mohamedovi, je blasfemie způsobilá narušit smír s rakouskými muslimy. Proto Evropský soud pro lidská práva (ESLP) seznal, že národní trestní opatření proti pomluvám islámu je v souladu s Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a neporušuje svobodu slova a projevu.

Jen málo rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) pobouří lidi až na Středním a Blízkém východě jako se to stalo v případě rozsudku E.S. v. Rakousku z pátku 25. října 2018.
K výroku, ve kterém byl potvrzen trest pokuty 480 euro za výrok, že prorok Mohamed byl pedofil, se vyjadřovali nejen Evropané, ale také mnoho svobodomyslných lidé z oblastí, kde je rozšířen islám. Na twitterovém účtu Soudu pak hlásili své pocity: zklamání ze svobodného Západu, ke kterému se upínají jejich naděje, ale i konstatování, že za těchto okolností Západ zaslouží být islamizován.

Paní E.S. udal novinář

Co ve skutečnosti Rakušanka E.S. narozena roku 1971 a žijící ve Vídni, provedla? Od roku 2008 vedla ve vzdělávacím institutu rakouských Svobodných několik veřejných seminářů s názvem Základní informace o islámu. O seminářích bylo informováno na internetu a distribuována brožura.

Dva ze seminářů se konaly 15. října a 12. listopadu 2009 a zúčastnil se jich i novinář pracující pro rakouský týdeník. Právě z popudu tohoto novináře pak týdeník podal podnět k vyšetřování paní E.S a policie ji začala vyslýchat za „prohlášení, která učinila na semináři a která byla namířena proti doktrínám islámu“, uvádí se v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.

Pedofil není postava hodná uctívání

Podle rozsudku prokurátor změnil původní kvalifikaci podněcování k nenávisti podle § 283 rakouského trestního zákona na § 188 rakouského trestního zákona, který se týká znevažování náboženské doktríny, neboli rouhání.
Rouhač může být v Rakousku potrestán trestem až 6 měsíců vězení nepodmíněně nebo denní pokutou po dobu 360 dní. Dopadnout může na každého, kdo slovy předmětného paragrafu se „dopustí chování, které je způsobilé vzbudit oprávněné rozhořčení veřejným znevážením nebo urážkami osoby, která je objektem uctívání, církve neb náboženské komunity v zemi, nebo dogmatu, zákonného zvyku, zákonné instituce církve nebo náboženského společenství“.

Paní E.S. se rouhání dopustila tím, že na semináři konstatovala, že prorok Mohamed není osoba hodná uctívání, neboť byl pedofil, když si vzal za manželku šestiletou Aišu. „Šestapadesátiletý a šestiletá?… Jak jinak to chcete nazvat, když ne pedofile,“ zní fragment z jejího proslovu, který byl uznán trestním činem.

Přednější než svoboda je smír s muslimy

Rakouský krajský soud ve výrocích E.S. shledal poselství, že Mohamed měl pedofilní sklony. Pedofilie je podle rakouského soudu sexuální záliba v dětech, které nedosáhly pubertálního věku. Protože pedofilie je chování, které je ostrakizováno společností a stojí mimo zákon, obvinění mohlo podle Soudu způsobit rozhořčení. Navíc Soud konstatoval, že paní E.S. Mohameda obvinila záměrně, když vycházela z jeho sňatku se šestiletou, ale nevzala v úvahu, že s ní žil až do smrti, kdy bylo Aiše osmnáct let.

Rakouský soud rovněž konstatoval, že každý, kdo chce požívat práva svobody slova a projevu, je také subjektem povinností a odpovědností – jako například zdržení se výroků, které bezdůvodně zraňují a nijak nepřispívají k debatě ve veřejném zájmu.

Soud dále shledal, že obsahem výroků paní E.S. nebyla fakta, ale hodnotové soudy, které překročily přípustné hranice a jejich účelem bylo degradovat Mohameda. „Soud konstatoval, že dětské sňatky nejsou totéž, co pedofilie a nejsou jenom fenoménem islámu, ale byly široce rozšířeny mezi evropskými vládnoucími dynastiemi,“ uvádí se v rozsudku.

Kromě Článku 10 – svoboda slova a projevu existuje v Úmluvě rovněž Článek 9 – právo na svobodu víry, které je jedním ze stavebních kamenů demokracie. Věřící nemají výjimku z kritiky, ale pokud je útočeno na jejich víru, je odpovědností státu zasáhnout a zajistit jejich práva. „Prezentování objektu uctívání provokativním způsobem, který zraňuje city věřících, může být chápáno jako zlomyslné porušení ducha tolerance, jednoho ze základů demokracie. Soud uzavřel, že  zásah do svobody stěžovatelky formou odsouzení za trestný čin byl oprávněný, neboť vychází ze zákona a byl v demokratické společnosti nezbytný, aby byl ochráněn náboženský smír v Rakousku,“ cituje rozsudek Evropského soudu závěry rakouského soudu.

Doporučení Rady Evropy je zrušit trestný čin rouhání

Paní E.S. v Rakousku neuspěla ani s odvolání k nejvyššímu soudu, který naopak k předešlým výrokům přidal informaci, že došlo k obvinění Mohameda bez důkazů, neexistují žádné spolehlivé prameny pro tvrzení paní E.S. a naopak Mohamedova první žena byla o patnáct let starší než on. Dále soud zdůraznil, že kritika náboženství je zákonná, avšak hranice nesmějí být překročeny urážkami uctívané osoby. Nejvyšší rakouský soud v závěru konstatoval, že paní E.S. nijak nepřispěla k veřejné debatě o dětských manželstvích, jak se hájila, nýbrž pouze vznesla pomluvy za účelem urážky Mohameda.

Paní E.S. se se stížností proti Rakousku obrátila k Evropskému soudu pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva nejprve rozebral rakouskou legislativu a ustanovení trestního řádu týkající se rouhání. K tomu v odůvodnění rozsudku ESLP cituje doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy z roku 2007, aby členské státy, které stále mají blasfemii za trestný čin, toto ustanovení ze svých trestních řádů vyňaly. Rovněž je v rozsudku zařazen projev generálního tajemníka Organizace islámské konference na 15. jednání Komise pro lidská práva.

Dále Soud cituje závazky států postupovat proti nenávisti a nesnášenlivosti, doporučení Benátské komise nebo rezoluci Komise pro lidská práva při OSN. Z textů vyplývá, že i při vypuštění slova rouhání, je rouhání stále trestným činem z nenávisti.

Rouhání není kritika náboženství

Evropský soud pro  lidská práva dále cituje Článek 10 Úmluvy-  Svoboda projevu: 1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.
2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

Podle rozsudku Rakousko splnilo jednu z podmínek k omezení svobody slova a projevu, totiž že se tak musí stát zákonem. V tomto případě jde o § 188 rakouského trestního zákona – zákaz rouhání. Podle Soudu zákaz rouhání nezakazuje kritiku náboženství. Podle rakouské vlády je účelem ustanovení náboženský smír v Rakousku jako součást obecného míru ve státě.

Nebyl to hodnotový soud, ale lež

Evropský soud pro lidská práva poté konstatuje, že co se týče otázky, zda je opatření přiměřené nebo ne, ponechává státům ve věcech svobody slova a projevu volnou úvahu respektive jistou míru vyhodnocení, jaké opatření je na jejich území nezbytné přijmout. Podle Evropského soudu pro lidská práva „ absence společné evropské úpravy požadavků na ochranu práva druhých v souvislosti s útoky na jejich náboženské přesvědčení prohlubuje vlastní zhodnocení regulací“.

Soud se rovněž vyjádřil k rakouským závěrům, že paní E.S. vynášela hodnotové soudy, které překročily všechny hranice: „Case-law rozlišuje mezi výroky obsahujícími fakta a hodnotovými soudy. … V předešlých případech Soud zdůraznil, že pravdivost hodnotových soudů nelze dokázat. Není možné naplnit požadavek dokázat pravdivost hodnotového soudu a tento požadavek samo o sobě porušuje svobodu názoru, který je základní součástí práva chráněného Článkem 10,“ uvedl Soud na rozdíl od rakouských soudů.

V tomto případě ovšem Soud souhlasí s domácími soudy, které dospěly k závěru, že výroky byly založeny na nepravdivých faktech a byly způsobilé vyvolat pobouření jiných, uvádí se dále v rozsudku. Když stěžovatelka nálepkovala Mohameda jako pedofila, nedokázala informovat své obecenstvo o historickém pozadí, což nevedlo k vážně míněné debatě. „Žadatelka se mýlí, když  předpokládá, že nesprávné útoky na náboženskou skupinu musí být tolerovány dokonce i když jsou založeny na nepravdivých faktech,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva, který shledal pokutu ve výši 480 euro velmi mírnou.

Soud v tomto případě shledává, že domácí soudy komplexně posoudily širší kontext výroků a pečlivě vyvážily její právo na svobodu slova projevu s právem jiných na ochranu náboženského přesvědčení v rakouské společnosti, uvedl v samém závěru Evropský soud pro lidská práva, když konstatoval, že Rakousko se za popsaných okolností nedopustilo trestním stíháním rouhání proti proroku Mohamedovi porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekZavedení místní příslušnosti exekutorů vláda nepodpořila, zpomalila by soudy
Další článekCelníci zasahují v Plzeňském kraji, případ dozoruje VSZ v Praze
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.