Marta Škárová: Průměrnému výkonu soudce byl měl odpovídat počet jeho asistentů

Celý život se Marta Škárová věnuje občanskoprávní agendě Foto: archiv

Generační obměna Nejvyššího soudu byla s prvním letošním lednem opravdu výrazná. Brno po mnoha letech opustila i předsedkyně senátu Marta Škárová, která se celý život věnuje občanskoprávní agendě. Své hodnocená působení na Nejvyšším soudu poskytla čtvrtletníku AEQUITAS.

Jaký bude Váš běžný den po 31. prosinci 2018?
Zatím nemám žádný plán a ani si to nedovedu jasně představit, ale moc se těším. Dosud jsem nezažila nějaké delší období bez pracovních povinností, bez psaní rozhodnutí či bez nějaké publikační nebo přednáškové činnosti.

Z Vaší úvodní odpovědi vyplývá, že se opravdu chystáte odpočívat a neplánujete například ještě přednášet, působit jako poradkyně, a podobně…
Ano, po více než 45 letech v justici se chystám odpočívat, a to tak, že se konečně budu plně věnovat svým koníčkům, na které jsem dosud měla jen ten čas, co mi zbyl po práci. Vždycky pro mne byla práce na prvním místě, a to se teď změní! Bude více zábavy, budu si dělat, co chci, a sama si budu plánovat čas. S manželem rádi cestujeme, máme chatu s velkou zahradou, pět rozkošných vnoučat, kterým se chci více věnovat, a také si konečně přečíst knihy, na které dosud nebyl čas. Možná, že postupem doby přijdu na to, že by mne bavilo zabývat se právem, ale teď to nehrozí.

Co  považujete  na  funkci  soudkyně  Nejvyššího  soudu  za nejkrásnější? Předpokládám, že Vás tato práce jistě také bavila?
Neřekla bych, že práce soudkyně je krásná; je náročná, vyžaduje znalosti, logické myšlení a neustálé sebevzdělávání. Já jsem nikdy neuvažovala, že bych byla právničkou a už vůbec ne soudkyní. Na právnickou fakultu jsem se přihlásila, protože v tom roce nebyla na filosofické fakultě otevřena kombinace jazyků, které jsem chtěla studovat, a po ukončení mého studia jsem se k soudu dostala vlastně náhodou. Práce mě začala bavit a už na soudě prvního stupně se mně souzení líbilo. Tam se soudce naučí nejvíc, získá základní zkušenosti a dovednosti a také může účastníkům v jejich sporu hodně pomoci. Za „nejkrásnější“ funkci považuji předsedu odvolacího senátu, to se mi líbilo nejvíc. Práce na Nejvyšším soudě je trochu jiná, v podstatě se neprovádí dokazování a vše se soustřeďuje na právní řešení problému, a to mne baví. Když je dobře obsazen senát, práce je radostná. (Pozn. redakce AEQUITAS: JUDr. Marta Škárová svoji zálibu v cizích jazycích nakonec dokázala využít i jako soudkyně, kdy se právě díky svým jazykovým znalostem zúčastnila řady studijních pobytů a seminářů například v Holandsku, USA, Rakousku a v dalších zemích).

Jak zatíženi jsou soudci Nejvyššího soudu na jeho civilním úseku? Jak velkou pomocí jsou jim asistenti?
Pokud jde o současné zatížení soudců na civilním úseku, myslím, že je dostatečné, nikoliv enormní. S výjimkou nápadu do jednoho či dvou senátů je nápad přibližně vyrovnaný a není důvod, aby na Nejvyšším soudu ležely tzv.“nedodělky“. V porovnání s dřívější dobou, kdy jsme zažili výrazné a dlouhodobě neřešené rozdíly v nápadu věcí do jednotlivých senátů, neúplné senáty, apod., je občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu v současné době ve velmi dobré kondici, a to i díky pomoci asistentů. Ovšem i mezi nimi jsou rozdíly v pracovním vytížení a ve výsledcích jejich práce. Podle mého názoru by průměrnému výkonu soudce měl také odpovídat průměrný počet jeho asistentů.

Dokážete si představit, že by jednotlivé senáty dostávaly přiděleno ještě více věcí, anebo že by v souladu s věcným návrhem nového civilního řádu soudního začaly ve velkém rozhodovat v rámci veřejných zasedání?
Vzhledem k tomu, co jsem za dobu svého působení v justici zažila, dovedu si představit, že skoro všechno je možné, ale vyšší nápad věcí do senátů asi není na pořadu dne, protože prvořadým úkolem by mělo být snížení délky doby vyřizování jednotlivých věcí. K návrhu nového c. ř. s. bych se nerada vyjadřovala, nevidím v něm přínos.

Pamatujete si na své začátky? Třeba na vůbec první věc, kterou jste rozhodovala?
Začínala jsem soudit v r. 1972 na Obvodním soudě pro Prahu 4 a ve svých 24 letech jsem neměla moc zkušeností. Dostala jsem diář se seznamem nařízených věcí a šla do jednací síně na jednání o vypořádání BSM (nyní SJM) po rozvodu. Pro mne i pro účastníky, kteří nebyli zastoupeni, to bylo první jednání, při němž se oba začali hádat, a já měla problém, co nadiktovat do protokolu o jednání. Ovšem, na obvodním a zejména na odvolacím soudě, jsem měla štěstí na zkušenější kolegy, z nichž někteří byli vynikajícími soudci, od nichž bylo možno čerpat znalosti a zkušenosti, konzultovat své právní názory, a myslím, že to byla velmi dobrá průprava. Rovněž v roce 1990, když jsem přišla na stáž na Nejvyšší soud České republiky (tehdy ještě v Praze), jsem se setkala s řadou vzdělaných a zkušených soudců, kteří spolu vedli právní diskuze skutečně právními argumenty, a poslouchat je bylo velmi poučné.

Utkvělo Vám některé Vaše rozhodnutí v paměti proto, že bylo svým způsobem výjimečné – stal se z něj opravdu důležitý judikát, který pozměnil dosavadní praxi?
Do tzv. zelené sbírky, případně do tehdejšího Bulletinu Nejvyššího soudu, byla zařazena řada právních vět z mých rozhodnutí, a to i na odvolacím soudě, a většinou jsou stále použitelné. Zásadní změna dosavadní soudní praxe je obvykle vyvolána změnou zákona, jinak judikáty v klasické občanskoprávní agendě spíš vykládají určitý právní problém, zpřesňují či doplňují ustanovení zákona a rovněž tím ovlivňují dosavadní praxi.

Jak těžké bylo každý týden dojíždět do Brna?
Prvních asi 10 let jsem jezdila svým autem nebo autem s některým z kolegů, nyní jezdím autobusem, dálnice do Brna se pro řidiče značně zhoršila. Samotné cestování mne neobtěžuje, ale těším se, že po Novém roce to skončí. Samozřejmě, že ježdění do Brna je zásahem do rodiny, do domácnosti i do možností trávení volného času.

Co Vám bude po odchodu z Nejvyššího soudu nejvíce chybět? Po čem se Vám „posteskne“?
Zatím nevím, zda mi bude něco chybět, ale asi ráda se někdy přijedu do Brna podívat na kolegy a hlavně na můj senát, jak se mu bude dařit.


JUDr. Marta Škárová

  • Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze
  • V roce 1972 začínala jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4
  • Od roku 1980 byla soudkyní, později předsedkyní odvolacího senátu Městského soudu v Praze
  • Od roku 1991 soudkyní republikového Nejvyššího soudu České republiky, po rozdělení federace pokračujícího jako Vrchní soud v Praze
  • V roce 1996 se stala soudkyní a předsedkyní senátu Nejvyššího soudu v Brně
  • Celý svůj profesní život pracovala v justici a zabývala  se občanskoprávní agendou

AEQUITAS