Šimáčková: Děti mají práva ne proto, že jsou děti, ale že jsou to lidské bytosti

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková v Olomouci Foto: Tomáš Nahodil

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková vyzvala ke změně hodnotových měřítek. V řízení před soudem totiž podle ní neexistuje žádné vzorové dítě ani žádná vzorová situace, a tak se podle ní soudy v řízeních, jejichž účastníky jsou děti, nemohou řídit jen abstraktními pravidly.

Katedra soukromého práva olomoucké právnické fakulty minulý týden uspořádala už devátý ročník vědecké konference Olomoucký den soukromého práva. Téma letošního ročníku předurčil projekt řešený Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Olomoucká právnická fakulta monitoruje výstupy projektu zaměřeného na participační práva dítěte, působí jako jeho externí hodnotitel. A právě v rámci tohoto projektu se letošní konference uskutečnila.

Participačními právy dítěte se rozumí komplex práv, která dítěti v závislosti na jeho rozumové vyspělosti umožňují účastnit se řízení, anebo alespoň těch jeho částí, jež se ho bezprostředně týkají. V této souvislosti bylo řečníky konference zdaleka nejčastěji zmiňováno řízení o úpravě poměrů mezi nezletilým dítětem a jeho rodiči po dobu rozvodu a po něm.

Dítě jako spoutaný člověk

„To nejhorší, co se může dítěti stát, je, že se cítí jako spoutaný člověk,“ řekla na úvod svého příspěvku ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. Podle ní byl stát za minulého režimu zvyklý výchovu dětí silně ovlivňovat. Tyto tendence byly nejsilnější ve čtyřicátých a šedesátých letech minulého století a pochopitelně se promítly i do tehdejších právních norem. I když je už nahradily ty dnešní a moderní, přístup k dítěti jako pouhému objektu řízení, o němž se řízení vede, ale dítě v něm prakticky nemá žádný prostor se ho reálně účastnit ani se k němu vyjádřit, zůstává podle Šimáčkové hodně zakořeněn v myšlení generací, které za minulého režimu vyrůstaly. „Děti mají práva ne proto, že jsou děti, ale že jsou lidské bytosti,“ konstatovala s odkazem na pět let starou Zprávu Benátské komise o ochraně práv dětí.

„Jak zvýšit participační práva dětí v řízeních, jichž jsou účastníky? Změnou smýšlení,“ říká Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. „Změna smýšlení začíná u práce s předsudky,“ dodává Foto: Tomáš Nahodil

„Staré přístupy musíme nahradit novými hodnotovými měřítky,“ nabádala Kateřina Šimáčková, „dítě má právo se účastnit řízení, v které se ho týká, má právo vyjádřit v něm svůj názor, a to přímo vůči soudu, nejen vůči rodičům. Má právo dozvědět se, proč soud k jeho názoru nepřihlédl a rozhodl jinak. Tohoto vysvětlení se mu má dostat citlivou a vhodnou formou, a opět přímo od soudu, protože to je právě on, kdo řízení vede, ne rodiče dítěte.“.

Podle Šimáčkové právo pro řízení, jehož účastníky jsou děti, pouze vymezuje mantinely a nepodává odpověď na otázku, jak který případ rozhodnout. „Neexistuje žádné vzorové dítě, žádná vzorová situace. V řízeních, jejichž účastníky jsou děti, se soudce nemůže řídit jen abstraktními pravidly. Při rozhodování o dětech si soudy musí být vědomy, že je třeba se řídit zájmem konkrétního dítěte v konkrétní životní situaci mnohem spíše než abstraktními pravidly,“ upozornila v narážce na nález, který v této souvislosti vydal senát Ústavního soudu, jehož je sama členkou.

Zadlužování nezletilých

Vedoucí katedry soukromého práva olomoucké právnické fakulty Ivo Telec se před auditoriem zamyslel nad účinným předcházením zadlužování nezletilých. „Může se rodič při správě majetku svého dítěte dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku? Jistěže může!,“ čímž narážel na případy, kdy zákonní zástupci dětí s jejich majetkem nakládají neuváženě, i na situace, kdy nevěnují pozornost odvodu poplatků za svoz komunálního odpadu. Ničemu z toho přitom nejsou nezletilé děti schopny předcházet. Řešením de lege ferenda by podle Telce mohl být zákaz vydávat platební rozkazy vůči osobám mladším osmnácti let. „Jistě, šlo by o radikální řešení, ale právě taková bývají nejvíc účinná,“ poznamenal.

Ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán přítomné upozornil, že Česká republika stále porušuje Evropskou sociální chartu, neboť dosud nepřijala výslovný zákaz tělesných trestů a nedefinuje ho ani jasnou soudní judikaturou. Stejně jako Kateřina Šimáčková se i on vyslovil pro zvýšení participačních práv dětí: „Jak zvýšit práva dětí v řízeních, jichž jsou účastníky? Změnou smýšlení. A změna smýšlení začíná u práce s předsudky.“. Nejčastějším předsudkem podle Kapitána bývá, že dítě by smysl řízení, které se ho bezprostředně týká, nepochopilo a nebylo by v něm schopno vyjádřit svůj názor. Aby tento mýtus zbořil, přehrál publiku jedno z videí, které vytvořili pracovníci Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Účelem těchto videí je vysvětlovat dětem srozumitelnou a citlivou formou situace, v nichž se díky rozvodovému řízení svých rodičů ocitají.

Soudkyně Barbara

Důraz na srozumitelný a citlivý přístup k dětem zdůraznil i soudce vsetínského okresního soudu Pavel Kotrady. „Abych zjistil její názor, vyslýchal jsem šestiletou holčičku. O situaci v rodině mi řekla úplně všechno. Dokonce věděla, i co je to soud, doma se prý dívala na Soudkyni Barbaru,“ popsal své vlastní zkušenosti. Publiku se svěřil s tím, že výslech malého dítěte představuje pro soudce specifickou a velmi náročnou situaci. „Bohužel jsou i tací soudci, kteří nevědí, jak malé dítě vyslýchat, a proto to raději nedělají,“ posteskl si.

„Jsou i tací soudci, kteří nevědí, jak vyslýchat malé dítě, a proto to nedělají,“ říká soudce vsetínského okresního soudu Pavel Kotrady Foto: Tomáš Nahodil

Renata Šínová z katedry soukromého práva olomoucké právnické fakulty upozornila, že důležitou součástí každého soudního řízení jsou i advokáti. „I advokát, který je zástupcem rodiče, by měl chránit nejlepší zájmy dítěte. Nevím, kolik advokátů rodičů s dětmi skutečně hovoří a zjišťuje jejich názor,“ řekla.

Odpolední bloky konference již nebyly zaměřeny výlučně na participační práva dítěte, ale týkaly se vybraných institutů soukromého práva. Mezi nejzajímavější patřil příspěvek doktorandky katedry soukromého práva olomoucké právnické fakulty Markéty Zimniokové o smart kontraktech. Jde o protokoly či software, zajišťující provedení ujednané smlouvy nebo dohody, typicky například vhozením mince do nápojového automatu, kdy elektronický systém zkontroluje platnost mince, sumu a vrátí přeplatek. „Otázkou je, zda poškozená strana může své nároky ze smart kontraktu účinně uplatnit při složitějších smart kontraktech odehrávajících se v internetovém prostředí. Problém totiž nastává už s označením žalované strany. Označit ji unikátním elektronickým klíčem nebo kódem by soudu určitě nestačilo,“ uvedla Zimnioková s tím, že masové rozšíření smart kontraktů z tohoto důvodu nepředpokládá.

Příspěvky věnované hlavnímu tématu, participačním právům dítěte, organizátoři konference zařadí do elektronického sborníku. Ostatní příspěvky budou pravděpodobně zveřejněny podle dohody jejich autora se školitelem, vedoucím disertační práce.

Tomáš Nahodil