Posudek OKD: Proč znalci nejsou za nekvalitní práci trestáni?

    V článku hodnotím rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 v trestní věci obžalovaného Ing. Rudolfa Douchy, který v lednu a únoru roku 2004 jako prokurista znaleckého ústavu VOX CONSULT s. r. o. vypracoval za ústav znalecký posudek, jehož předmětem bylo ocenění 45,88  % podílu akcií vlastněných FNM ve společnosti OKD, a. s. ke dni 31. 12. 2003. Dalšími obžalovanými byli ing. Jan Škurek, člen výkonného výboru FNM a Pavel Kuta, II. místopředseda výkonného výboru FNM. Hodnotím část rozsudku, kde se soud zabývá obžalovaným ing. Rudolfem Douchou.

    Skutkový stav

    Dne 28. 1. 2004 byla uzavřena smlouva mezi Fondem národního majetku ČR (FNM) a znaleckým ústavem VOX CONSULT. Předmětem smlouvy bylo ocenit 45,88% podílu akcií vlastněných FNM ve společnosti OKD, a. s. Dne 26. 2. 2004 obdržel FNM (ing. Škurek) posudek, který stanovil hodnotu podílu FNM v OKD. Obžalovaný znalec Doucha posudek podepsal jako prokurista znaleckého ústavu. Soud se ztotožnil (bod 249 rozsudku) s popisem jednání obžalovaného Douchy uvedeným v obžalobě. Jednání soud shrnul na s. 2 rozsudku následovně:

    • zcela pominul do ocenění zahrnout finanční investice společnosti OKD spočívající v majetkových účastech společnosti OKD v jejich dceřiných a přidružených společnostech …
    • dále do ocenění vůbec nezahrnul finanční investice společnosti OKD spočívající ve vlastnění bankovních depozitních směnek …
    • při stanovení hodnoty neprodukční části do ocenění zahrnul pouze 43 759 bytů v majetku OKD, jejichž souhrnnou hodnotu stanovil porovnání s prodejem 2 000 bytů společnosti Třinecké železárny, a. s., za částku 40 000 Kč za jeden byt, přičemž při stanovení hodnoty bytů vycházel jen z neověřených informací, neboť společnost Třinecké železárny, a. s. ve skutečnosti prodala svůj bytový fond v počtu 2 000 bytů v Třinci za částku 56 720 Kč za bytovou jednotku …
    • a dále pominul ocenit samostatně jako provozně nenutný majetek celkem 127 ostatních převážně rekreačních nemovitostí vlastněných společností OKD využívaných k pronájmu

    Protože obžalovaný ing. Doucha, respektive VOX CONSULT neocenil určitý typ majetku, částka, kterou znalecký posudek stanovil, byla podhodnocena. Posudek je tímto hrubě zkreslený a neúplný. VOX CONSULT vyhotovil posudek za 1 měsíc. Jak se tedy stalo, že při tomto skutkovém dokázaném stavu byl znalec zproštěn soudem obžaloby?

    Různé argumenty pro obhajobu hrubě zkresleného posudku

    • Může být posudek zjednodušený a nepřezkoumatelný, když se na tom znalec dohodne se zadavatelem?

    V bodu 16 rozsudku obžalovaný znalec argumentuje, že si vyžádal  „souhlas s tím, že nebude muset v posudku všechno podrobně vysvětlovat, že výsledek bude řádně vypočítán, ale odůvodnění posudku bude zjednodušené. Byla to jeho podmínka, bez které by nemohl na zkrácení termínu k vypracování posudku přistoupit.

    Soud konstatoval, že posudek trpí vadami, není plně přezkoumatelný. Což „obžalovaný sám přiznává s tím, že se na tomto zjednodušení vyhotovení posudku dohodl se zadavatelem s ohledem na zkrácení termínu, kdy měl být posudek odevzdán.“ Viz bod 246 rozsudku.

    Soud v bodě 248 rozsudku tuto argumentaci překvapivě akceptoval, když dle soudu se „obžalovaný snažil vyhovět zadavateli v „mezích možného“, kdy měl za to, že zadavatel akceptoval, že znalecký posudek bude možné zpracovat pouze v takové kvalitě a komplexnosti, jaká je možná s ohledem na zajištěné podklady a požadovaný termín doručení.

    Znalec je vázán zákonem o znalcích, ve kterém jsou kogentní a nikoli dispozitivní ustanovení. Proto jakákoli případná dohoda o zjednodušení psaní posudku je neplatná. Navíc z rozsudku nevyplývá, že by taková dohoda byla uzavřena. Znalec by měl zadavateli vyhovět v mezích možného (v souladu s právními předpisy). Znalec však nemůže vyhovět v „mezích možného“, když to znamená nesplnit znalecký úkol (neocenit dceřiné společnosti).

    • Absence legislativního rámce pro oceňování, nikoli pro znalectví

    Soud na několika místech (např. 120, …) uvádí, že neexistoval a neexistuje legislativní rámec pro oceňování. Zopakoval to v bodě 238 „V tomto kontextu je nutné z pohledu právního uvést, že pro znalce v předmětné době skutečně neexistoval a ostatně stále neexistuje právně závazný postup ocenění podniku, kdy by bylo možné postup znalce srovnat s jedním, právní předpisem požadovaným „správným“ postupem.

    Pěkná ukázka contradicto in adjecto. Pokud by existoval právně závazný postup ocenění podniku, závodu či akcií, pak by se jednalo o otázku právní (questio iuris) a nikoli otázku skutkovou (questio facti). Pak by bylo oceňování doménou soudu, protože „iura novit curia“.

    A pokud bychom už měli právně závazný předpis na oceňování podniku, závodu či akcií, mohli bychom mít také právně závazný předpis na operaci slepého střeva, či na opravu obuvi, aby soudci mohli srovnat postup i těchto znalců s požadovaným „správným“ postupem. Vždyť existují znalci i z oboru obuvi i z oboru lékařství.

    Znalci se mají chovat lege artis. To platí i pro znalce z oboru oceňování. Nicméně soud toto opravdu nechápe, protože v bodě 233 uvádí “Normy, jež by upravovaly a určovaly oceňovací postupy, nejsou žádné. Obžalovaný tedy ani nemohl porušit jakýkoliv závazný předpis, když tento neexistuje.“

    Nezbývá než soudu napovědět, že existuje závazný předpis, který musí dodržovat znalci. Tento předpis se jmenuje se zákon o znalcích (zákon č. 36/1967 Sb.) a prováděcí vyhláška k němu (vyhláška č. 37/1967 Sb.).

    • Absence argumentace zákonem o znacích

    Je zarážející, že v rozsudku se nikde neargumentuje zákonem o znalcích. Jako by tento zákon neexistoval, a jako by nedopadal na chování znalce. Připomeňme, že znalec (a platí to i pro členy znaleckého ústavu) musí dodržet, co slíbí. Konkrétně musí dodržovat znalecký slib (§ 6, odst. 1 zákona o znalcích):

    Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnosti budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl.“

    Dále dle § 8 zákona „Znalec musí vykonávat svou činnost řádně.“

    A konečně dle § 13 vyhlášky, odst. 2 „V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).“

    • Dceřiné společnosti nebyly oceněny

    Z dokazování je jasné, že znalec nepřihlížel k existenci dceřiných společností, které neocenil. Nepřihlédl a neocenil ani další majetky.

    Zdůrazňuji, že spor se nevede o to, zdali byla nějaká část majetku (dceřiné společnosti) oceněna na částku příliš nízkou či správnou. Problém je, že dceřiné společnosti nebyly oceněny vůbec!!! s argumentem, že nenesou dividendy.

    • Jak znalec vysvětloval neocenění dceřiných společností?

    Znalec uváděl, že dceřiné společnosti nevyplácely dividendy, a proto je jejich hodnota 0 Kč. Správně se s tímto „argumentem“ vyrovnala obžaloba citovaná na začátku rozsudku:

    Při ocenění podniku s majetkovou účastí v jiných společnostech nelze jejich hodnotu zahrnout do hodnoty mateřské společnosti jen prostřednictvím dividend, neboť dividendy samotné bez jakéhokoli dalšího bližšího zkoumání nemohou podávat věrný obraz o hodnotě dceřiné společnosti, a ani tomu tak v daném případě být nemohlo, neboť model výpočtu hodnoty společnosti OKD použitý ve znaleckém posudku znaleckého ústavu VOX CONSULT založený na odhadu budoucích volných peněžních toků vycházel toliko z nekonsolidovaných dat společnosti OKD a oceňoval jen a pouze samotnou OKD bez vlivu hospodaření jejich finančních investic (majetkových účastí), tedy dividendy dceřiných společností žádným způsobem zohlednit nemohl“.

    Nicméně soud nedopřál tomuto argumentu sluchu.

    • Trestný čin vědomě nepravdivý posudek a úmysl

    Soud zdůrazňuje (bod 268 rozsudku), že vláda při rozhodování o prodeji minoritního podílu v OKD věděla o chybách v posudku, navíc cena byla stanovena vyjednáváním, nikoli na základě posudku.

    To ale znalce to nevyviňuje. Jinak bychom dospěli k absurdním závěrům, že pokud je posudek tak nekvalitní, že i laik to vidí a neřídí se jím, pak znalce nepotrestáme.

    Trestný čin je spáchán podáním hrubě zkresleného nebo nepravdivého posudku bez ohledu na to, zdali někdo podle posudku rozhoduje. Stát tímto chrání zájem zpracovávat posudky kvalitně.

    Jedná se o úmyslný trestný čin. Na tom soud postavil zprošťující rozsudek pro znalce. „Za situace, kdy soud nemá za to, že by dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaný Doucha jednal úmyslně, nemohl než obžalovaného zprostit obžaloby, kdy se obžalovaný sice dopustil jednání uvedeného v obžalobě, ale bez prokázaného úmyslu nemohlo jít o trestný čin.“ (bod 249 rozsudku)

    Připomeňme si, že znalec je osoba znalá, která má speciální znalosti. Proto se stala znalcem. Při úmyslu nepřímém postačí, že pachatel (znalec) ví v konkrétním případě, že neoceněním dceřiných společností a i neoceněním nemovitého majetku bude posudek hrubě zkreslený.

    • Závěr

    Posudek, který neocení dceřiné společnosti, je posudek minimálně hrubě zkreslený. Že se mají oceňovat i dceřiné společnosti je – a bylo i v roce 2004 – notorieta. Proto úmysl nepřímý je evidentní. Znalec je odborník, profesionál, vina je nepochybná, soud měl však jiný názor.

    Znalec Doucha byl trestně stíhán mnoho let. Jeho pověst je pochybná. Příště už by takový posudek nenapsal, i kdyby mohl. Posudek byl vydán v únoru 2004 – před 14 lety. Proto si myslím, že mělo být upuštěno od potrestání, případně trestem měl být zákaz činnosti. Ovšem soud měl rozhodnout o vině.

    Ve světle tohoto rozsudku je třeba si položit otázku, proč by znalci měli psát kvalitní posudky, když za nekvalitní práci nejsou trestáni?

    Lukáš Křístek

    Sdílejte
    Předchozí článekZamrzlá advokacie a zamrzlé znalosti
    Další článekJak levně a účinně zrychlit řízení?
    Lukáš Křístek
    Je znalcem z oboru oceňování a vedoucím znaleckého ústavu Moore Stephens ZNALEX. Z fanatismu se věnuje teorii znalecké činnosti. Napsal knihu Znalectví. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.