Prof. Jiří Jelínek zastupuje v komisi pro rekodifikaci trestního řádu akademickou sféru. Jako vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy má blíž k té části odborníků, kteří by nejraději nejprve definovali základní pilíře nového trestního řádu a do nich teprve vkládali jednotlivé instituty. Jenže na takovou práce podle slov Jiřího Jelínka není čas. Vidím snahu věci urychlit nad míru přípustnou, z toho jsem smutný a rozpačitý, říká v rozhovoru pro Českou justici.
Když se před dvěma měsíci sešla komise pro rekodifikaci trestního řádu, bylo o ní hodně slyšet. Byly stanoveny zásady pro nový trestní řád, pak ale nastalo ticho. Co se děje?
Po pravdě řečeno jsem z toho trochu rozpačitý. Domníval jsem se, že v čele komise bude stát někdo jiný než prof. Pavel Šámal, kterému byly svěřeny už rekodifikační práce na trestním zákoníku. A pokud jde o nový trestní zákoník, je to spíše promarněná příležitost než moderní kodex, čili jsem očekával, že komisi tentokrát povede někdo jiný. Také jsem trochu rozpačitý ze složení té rekodifikační komise. Některé skutečné osobnosti tam nejsou. Typicky bych jmenoval třeba doktora Krále, který má zkušenosti s legislativou, dlouho se jí věnoval, je autorem materiálů k rekodifikaci českého trestního procesu z minulosti, je to bývalý náměstek ministra spravedlnosti, který přežil osm ministrů, a nyní pracuje jako předseda senátu na Vrchním soudě v Praze.
V čem je problém? Členů komise jsou tři desítky a jde bezpochyby o respektované osobnosti v jejich odvětvích.
Je vidět určitá účelovost toho složení. V komisi je zastoupeno poměrně hodně lidí z nauky, takže třeba sedím vedle svého asistenta z olomoucké fakulty, ale myslím, že to je jen zástěrka, aby se mohlo říct, že akademici měli možnost být v komisi, druhá věc je, zda měli reálnou možnost něco ovlivnit. V čele rekodifikační komise by podle mého soudu měl být opravdový legislativec, který má mít k ruce dva, tři další profesionální legislativce. Ti ovšem k dispozici nejsou, protože na Ministerstvu spravedlnosti žádní legislativci nepracují. Tam pracují absolventi právnické fakulty v Plzni s minimální praxí, kteří tam zůstali ještě po ministru Pospíšilovi.
Není nutné, aby rekodifikační komise vůbec měla třicet členů, takový orgán se logicky na ničem neshodne. Stačí deset nebo nejvýše dvacet opravdových osobností a taková komise by měla být k tomu, aby dávala podněty právě těm profesionálním legislativcům nebo aby rozhodovala o různých variantách legislativní úpravy. Já jsem byl na prvním a zatím jediném zasedání, které zčásti vypadalo jako pracovní porada doktorky Bradáčové. A bylo to celé uvozeno slovy prof. Šámala, že rekodifikace trestního řádu musí proběhnout především rychle, dokonce nebyly předloženy ani nějaké obecné legislativní záměry. Zde vidím snahu věci urychlit nad míru přípustnou, z toho jsem smutný a rozpačitý.
Na složení komise je zarážející například zastoupení VSZ v Praze, které má zástupce dva, zatímco třeba pražský Vrchní soud žádného. V komisi zcela chybí i zástupci VSZ v Olomouci. Působí to hodně nevyrovnaně.
To chápete dobře – a je to pozoruhodné. Jako by se vytvářela větší stopa ze strany státních zástupců, a je třeba říct, že jen některých. Myslím, že komisi prof. Šámal skládal tak, aby tam pokud možno nebyli lidé, kteří by mu komplikovali život nějakými připomínkami, jinými koncepcemi, apod.
Na tom, že je nutné trestní řád rekodifikovat, ovšem panuje všeobecná shoda.
Není sporu o tom, že nový trestní řád být musí. Podle mého soudu rekodifikace měla proběhnout současně s novým trestním zákoníkem tj. již v roce 2009. Problém spatřuji v tom, že se rekodifikace obou kodexů oddělily. Učíme posluchače již na fakultě o souvislostech mezi hmotným a procesním právem, ale český zákonodárce šel svojí, ryzí cestou. To bude samozřejmě znamenat, že až bude přijat trestní řád, znovu se bude muset měnit i trestní zákoník. Oddělení byla základní chyba. Ministerstvo spravedlnosti vzdalo rekodifikaci trestního řádu a salámovou metodou novelizovalo trestní řád, který byl změněn tak stokrát, čímž byla logicky dotčena souvislost jednotlivých ustanovení.
Jak by měl vypadat moderní trestní řád? Je možné vydat se cestou implementace jednotlivých institutů, které se ukazují jako potřebné či výhodné, nebo by měla předcházet společensky projednaná práce na základech nové filozofie trestního řízení?
Pokud jde o koncepci, bylo nám na prvním zasedání komise sděleno, že se žádné zásady vytvářet nebudou. A rovnou jsme přešli k tomu pracovnímu textu. To považuji rovněž za nesmysl. Určitou legislativní tradicí je u nás existence základních zásad trestního řízení. To jsou pilíře, na kterých to které základní právní odvětví stojí. Význam těchto pilířů je mimo jiné v tom, že mají význam pro tvorbu práva. Jde o to, aby zákonodárce nemohl přijímat jednotlivé instituty ledabyle, aby nekolidovaly se základními zásadami, byly s nimi souladné. To bylo hned na prvním zasedání odmítnuto jako zbytečné – a začali jsme hned přípravným řízením. Každý si k tomu řekl, co si myslí, byla to hodně nekoncepční diskuse. Zaznívaly tam návrhy od speciální části trestního řádu platného jen pro právnické osoby až po zrušení vrchních soudů. Já z toho nemám dobrý pocit, jak jsem již uvedl. Obávám se, abychom se nesešli podruhé a neřeklo se, že už je materiál připravený a na nějaké změny není čas.
Souběžně s trestním řádem vzniká i zákon o státním zastupitelství. Jde v mnoha ohledech o normy provázané – měla by jedna počkat na druhou?
Je zjevné, že musí být souladné. Já bych ovšem nejdříve dopracoval a přijal zákon o státním zastupitelství, protože práce na rekodïfikaci trestního řádu přece nemůže být skončena za půl roku, to je seriózní práce tak na jedno volební období. Čili je to běh na dlouhou trať, nechápu, k čemu pospícháme, když jsme nebyli schopni přijmout nový trestní řád s novým trestním zákoníkem. Když už ta norma nebyla přijata s trestním zákoníkem, tak k čemu nyní takové dostihy? Před českou legislativou vidím velké úkoly, ale nevidím lidi schopné je řešit.
Ono se ovšem souběžně připravuje více norem v oblasti trestního práva. Například v jakémsi poloutajeném režimu se připravuje novelizace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který platí dva a půl roku a už při jeho přijetí bylo jasné, že bude muset být novelizován.
V souvislosti se zákonem o státním zastupitelství je znovu otevřena otázka rušení či nerušení vrchních stupňů. Vy jste pro?´
Čtyřstupňová soudní soustava vznikla historicky, vývojem. Nemá cenu se už zabývat tím, proč a kvůli komu existuje, kdo se tím zabývá profesionálně, tak zná odpověď, ale vycházejme z toho, že máme čtyřstupňovou soustavu soudů. Já jsem pro její ponechání a snažil bych se takovou soustavu kultivovat ve smyslu uvážlivého řešení příslušnosti k vyřizování věcí.
Pro samotnou rekodifikaci trestního řádu třístupňová soustava nebo čtyřstupňová soustava překážkou není, to je otázka jednoho, dvou paragrafů trestního řádu, pokud jde o příslušnost. K argumentu, že jsme malý stát a čtyři stupně si nemůžeme dovolit – jsme asi tak malý stát jako Rakousko, kde si to dovolit mohou. Pokud by se jeden stupeň zrušil, trestná činnost se nezmění. Někdo ji vždy bude muset vyřizovat. Jde jen o přenesení té působnosti na Nejvyšší soud, resp. Nejvyšší státní zastupitelství. Čili vypadne jeden článek, někdo to ale bude muset rozhodovat. A já se obávám, že to k ničemu dobrému nepovede. Dále je třeba si uvědomit, že soustava soudů je zakotvena v Ústavě v čl. 91, takže ke změně soustavy soudů by byla třeba ústavní většina, které by se patrně nepodařilo dosáhnout. Ale podstatné jsou pro mne věcné důvody a ty v mém případě hovoří pro zachování současné soustavy soudů i státních zastupitelství.
Robert Malecký
