Nepravdivá tvrzení klientům, střet zájmů, neprovedené úkony, k nimž se zavázali, opožděné podávání opravných prostředků, či dokonce nekomunikování s vazebně stíhanými osobami. I taková jsou provinění, kterých se dopouštějí čeští advokáti. Vyplývá to z čerstvé Sbírky kárných rozhodnutí České advokátní komory (ČAK) za roky 2012 – 2013.
„Periodicky, vždy v rozmezí dvou let vydávaná Sbírka kárných rozhodnutí je nástrojem výchovy a prevence advokátů i advokátních koncipientů, s ohledem na to, že jich v advokacii stále přibývá. Těm, kteří nemají dostatečně zažité základní etické normy výkonu profese advokáta, je sbírka jednoznačným vodítkem pro odlišení dovoleného od nedovoleného. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK je i na evropské advokátní úrovni zcela ojedinělou záležitostí, o níž ostatní advokacie hovoří s respektem a slouží za vzor,“ vysvětluje poslání publikace mluvčí ČAK Iva Chaloupková.
Některé příběhy, které komise musí řešit, jsou značně kuriózní. Například jeden advokát byl postižen za to, že z vazby vynášel dopisy koluzně stíhanému obviněnému, aniž by prošly cenzurou. V podstatě se jednalo o to, že obviněný požadoval vyřídit nějaké vzkazy pro rodinu a seznam věcí, které mu má poslat do vězení. To poslal v dopise advokátovi, ale ten si nebyl všechny požadavky schopen zapamatovat, a tak obsah následně vyřídil při návštěvě rodinných příslušníků v advokátní kanceláři. Jenže jeho asistentka tyto zápisky rodině předala osobně. Pikantní na celé věci bylo, že advokáta udaly dvě členky rodiny obviněného, které rovněž orgánům činným v trestním řízení vydaly inkriminované dopisy. Advokátovi nepomohlo ani vyjádření, že „klient a jeho nejbližší příbuzní jsou debilové, a nemohli prostřednictvím korespondence mařit účel vazby a trestního stíhání“ jímž se mimo jiné hájil. Důležitá je pasáž z odůvodnění postihu, že mařením účelu trestního stíhání se rozumí i ústní vyřizování pozdravů od vazebně stíhaného z kolizních důvodů.
Jiné rozhodnutí kárné komise nám dává nahlédnout i do možných variací insolvenčních podvodů. Magistra S. Š. se dopustila kárného provinění tím, že zastupovala jistou obchodní společnost v souvislosti s převody pozemků a při zastupování společnosti v řízení o změně zápisu v obchodním rejstříku. V souvislosti se zmíněnými službami tak získala přehled o majetku společnosti a jejích obchodních plánech. O tři roky později pak ale začala zastupovat jiný subjekt, který se soudil se společností, kterou advokátka předtím zastupovala. Posléze dokonce začala tuto společnost zastupovat v insolvenčním řízení coby věřitele proti bývalému klientovi.
Další advokátka, JUDr. J. K. poté, co byla jejímu klientovi, obchodní společnosti uložena povinnost zaplatit náklady řízení protistraně, poslala peníze na špatný účet. Poté, co se protistrana domáhala svého nároku v exekuci, nepostupovala tak, jak s klientem dohodla, a místo zaplacení nároků zahájila s protistranou další spor, čímž vznikly klientovi další újmy. Poté, co jí vypověděl zcela logicky smlouvu, a podal na advokátku stížnost na ČAK, odmítla mu vydat příslušné doklady s odůvodněním, že je potřebuje pro potřeby případně kontroly ze strany komory. Kárná komise právě na tomto případě demonstrovala, jakým způsobem dochází k dehonestaci advokátní profese. „Při úvaze o kárném opatření přihlédl kárný senát zejména k povaze skutku a jeho následkům, zde akcentuje, že jednáním advokátky narušila důvěru v čestný a svědomitý výkon profese advokáta a tím došlo ke snížení, v dnešní době zvlášť znevažovaného kreditu advokátního stavu,“ píše se v odůvodnění kárné komise. Jako polehčující okolnost nicméně v tomto případě vzala komise v potaz, že advokátka projevila lítost, uznala svou chybu a projevila tak sebereflexi svého chování.
Kárná kompetence České advokátní komory vůči advokátům vyplývá ze zákona o advokacii a kárné řízení upravuje kárný řád. Po přešetření stížností na advokáty (stížnosti přešetřuje nezávislá kontrolní rada) končí každoročně před kárnými senáty cca 150 až 170 advokátů, z nichž téměř polovina si musí vyslechnout rozhodnutí o tom, že se kárně provinila. Z téměř dvanácti tisíc advokátů tak před kárnou komisí končí rok co rok přibližně jedno procento z nich.
Udělovaných kárných opatření je celá škála – od napomenutí přes pokuty až do výše stonásobku minimální mzdy až k dočasnému zákazu výkonu advokacie či k trestu nejvyššímu – vyškrtnutí ze seznamu advokátů, což se rovná zákazu výkonu profese. Ročně takto nedobrovolně opouští advokacii téměř desítka advokátů.
Kárné řízení je dvoustupňové, advokát se tedy může po rozhodnutí kárného senátu odvolat k odvolacímu kárnému senátu. Pokud se neztotožní ani s jeho rozhodnutím, může podat na Českou advokátní komoru správní žalobu. Členové kárné i odvolací kárné komise jsou voleni tajnou volbou na čtyři roky na sněmu ČAK. „Kárné řízení vedené Českou advokátní komorou je jednoznačně po právu v české justici považováno za nejpřísnější kárné stavovské řízení,“ hodnotí práci komise Chaloupková. Za pravdu jí dávají i rozhodnutí kárné komise. Ta například jako kárné pochybení konstatovala i to, že jistá advokátka nesplnila svou platební povinnost na nájemném za pronájem nebytových prostor, a to ani poté, co vůči ní byla zahájena exekuce.
Za rok 2012 a polovinu loňského roku byla projednáváno 235 případů, z toho bylo 95 nerozhodnuto, 57 rozhodnuto nepravomocně a konečně 83 rozhodnuto pravomocně. Podle věcného rejstříku ke kárným proviněním se nejvíce – třicet jedna případů – týká nečinnosti advokáta. Jak vyplývá ze statistiky, následují řízení kvůli obhajobě a advokátské etice. Nejméně, po jednom případu, spadalo na vztah k protistraně a na mlčenlivost advokátů.
Dušan Šrámek
