Krajský soud v Ostravě dnes podruhé startuje hlavní líčení s podnikatelem Martinem Dědicem a dalšími obžalovanými. Nový začátek údajné ostravské korupční kauzy provázejí okolnosti, které mohou mít dopad na zákonnost celého budoucího řízení. Přestože Krajský soud v Ostravě naplánoval kompletní restart hlavního líčení poté, co předchozí verdikt zrušil Vrchní soud v Olomouci, hned první den přinesl těžký procesní střet.
Předseda senátu Igor Krajdl totiž neodeslal pozvánku druhému oficiálnímu obhájci obžalovaného podnikatele, advokátovi Lukáši Bohuslavovi. Obhajoba vidí v postupu soudu hrubé porušení ústavních práv na spravedlivý proces.
Nové složení senátu
Vrchní soud v Olomouci zrušil odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě nad Dědicem a jeho údajnými komplici v kauze ovlivňování tamních zakázek – nákupů pro nemocnici či při nákupu tramvají. Celá kauza se tak po neuvěřitelných dvanácti letech od zahájení vrací zpět na stůl prvoinstančního soudu k novému projednání.
Vzhledem k tomu, že od posledního řádného hlavního líčení v této kauze uběhla mimořádně dlouhá doba, došlo k obměně soudního senátu. Noví soudci tak mají před sebou nelehký úkol, protože celý proces se bude opakovat úplně od začátku, jako by v minulosti žádné jednání neproběhlo.
Samotný obžalovaný podnikatel Martin Dědic zvolil pro toto nové kolo řízení jinou procesní strategii. Podle informací České justice Dědic vyjádřil oficiální souhlas se čtením všech dosavadních svědeckých výpovědí a protokolů, které policie a soudy během let nashromáždily. Hlavního líčení se však již osobně účastnit nebude a nechá se zastupovat svými právními zástupci.
Soudce se opírá o institut hlavního obhájce
Předseda senátu Igor Krajdl své rozhodnutí nepozvat advokáta Lukáše Bohuslava na dnešní hlavní líčení obhajuje specifickým výkladem procesních předpisů. V telefonickém rozhovoru s Českou justicí jasně deklaroval, že v tuzemském trestním řádu stále existuje a platí ustanovení o doručování takzvanému hlavnímu obhájci. Tím je v tomto konkrétním případu určen advokát Miloslav Kijas.
Podle Krajdlova názoru soud splnil svou zákonnou povinnost tím, že komunikoval výhradně s tímto určeným hlavním zástupcem. Soudce předpokládá, že si obhájci veškeré informace a termíny jednání předají mezi sebou, a odmítá povinnost obesílat oba advokáty paralelně.
S tím Bohuslav nesouhlasí. Krajdlův výklad trestního řádu označil za věcně nesprávný. Argumentuje tím, že pokud má obviněný člověk více obhájců současně, platí v právním státě přesně definovaná pravidla. Jeden z nich musí být výslovně a písemně určen konkrétně pro účely doručování písemností. Pokud takové jednoznačné určení v soudním spise chybí – což je podle něj právě případ obhajoby Martina Dědice –, má soud povinnost doručovat veškeré obsílky a dokumenty všem ustanoveným obhájcům bez výjimky.
Mohlo by vás zajímat
Bohuslav jako důkaz předkládá dřívější praxi nadřízených soudních instancí. Uvedl, že například Vrchní soud v Olomouci v minulosti posílal veškeré písemnosti a rozhodnutí oběma advokátům současně, tedy jak Miloslavu Kijasovi, tak i jemu. Advokát dorazí k ostravskému soudu zítra a plánuje tento postup oficiálně napadnout jako zkrácení ústavního práva obžalovaného na obhajobu.
Lobbista nemusí být automaticky korupčník
Klíčový rozpor, který Vrchní soud v odůvodnění zrušení rozsudku rozebírá, tkví v samotné podstatě Dědicovy činnosti. Krajský soud sice detailně zmapoval tisíce hovorů a zpráv mezi Dědicem a ostravskými politiky (Eva Petrášková, Adam Rykala, Miroslav Novák, Lumír Palyza, Simona Piperková) či jinými osobami, ale nepředložil jediný důkaz o faktickém ovlivnění zakázek. Vrchní soud zároveň uvedl, že není ani poznatek o manipulaci či ovlivnění výběrového řízení.
Vrchní soud zdůrazňuje, že lobbing – tedy legální prosazování zájmů a využívání kontaktů – je v demokratickém státě přípustný. Aby šlo o korupci, musí stát prokázat přímou souvislost mezi úplatkem a konkrétním porušením povinností konkrétní osoby a přijetí úplatku touto konkrétní osobou. Pouhé domněnky o údajné „existenci vlivu“ k odsouzení nestačí.
Znalecká arogance? Soud si hrál na experta
Odvolací soud zkritizoval způsob, jakým ostravský soud naložil s některými odbornými posudky. Krajský soud totiž odmítl klíčový posudek obhajoby (znalec Jaroslav Hromják) k cenám zdravotnického materiálu a označil jej za „statistické kouzlo“.
„Je třeba připomenout, že právě z odborných (znaleckých) zjištění, které byly doplněny o výslechy řady svědků, nebyl získán žádný poznatek o tom, že by dotčené veřejné zakázky byly jakkoliv manipulovány, byl v jejich rámci vyvíjen nátlak na členy výběrové komise či tyto byly výrazným způsobem nevýhodné,“ stojí v rozhodnutí.
Vrchní soud konstatoval, že soudce nesmí nahrazovat odborné znalosti vlastním laickým názorem. Zejména v situaci, kdy ostravské zakázky kopírovaly parametry transparentních tendrů pražského IKEMu, což podle Olomouce spíše svědčí o jejich zákonnosti. K tomuto olomoucký soud dále uvedl: „Získané penzum informací nebylo hodnoceno tak, jak mu ukládá zákon, tedy v případě existence pochybností ve prospěch obhajoby.“
U znaleckých posudků týkajících se nákupu tramvají pak Vrchní soud konstatoval: „Nalézací soud se nezaobíral dostatečně podrobně, nepřistoupil v případě rozporů ke konfrontaci znalců a bohužel své závěry bez zapojení určitého kritického pohledu zaměřil výhradně v neprospěch obžalovaných.“
Organizovaný zločin bez organizace?
Neúspěchem skončila i snaha vinit Dědice z účasti na organizované zločinecké skupině. Vrchní soud upozornil, že v rozsudku zcela chybí vymezení vnitřní struktury, dělby rolí a především důkaz, že Martin Dědic o nějaké zločinecké hierarchii vůbec věděl. Bez prokázání subjektivní stránky – tedy vědomí pachatele – je taková kvalifikace právním nesmyslem.
„Odvolací soud v této problematice spatřuje pravděpodobně jedno z nejzávažnějších pochybení na straně nalézacího soudu, neboť tento k otázce existence organizované zločinecké skupiny provedl pouze minimum důkazů a žádným výraznějším způsobem nevěnoval pozornost existenci, respektive naplnění zákonných znaků působení organizované zločinecké skupiny v daném případě,“ lze se dočíst v rozsudku.
Dvojí metr: Proč někdo vinu nese a jiný ne?
V rozsudku bije do očí i nelogičnost v původním hodnocení role obžalovaných firem. Zatímco firmy PRAGOIMEX a Martek Medical soud odsoudil, společnost Vostav Morava a její manažery (Petra Čížka a Břetislava Greše) ve stejném schématu obžaloby zprostil. Přitom důkazní situace – včetně nalezených konceptů zadávací dokumentace u Dědice – byla v obou případech prakticky totožná.
„V případě společnosti Vostav Morava soud primárně hodnotí její působení na trhu, kdy zdůraznil úspěšnost v dalších veřejných zakázkách v dané lokalitě. Je tedy zřejmé, že oproti typickému způsobu páchání předmětné trestné činnosti, na níž se mnohdy podílejí subjekty s nulovou historií a z hlediska personálního a materiálního pozadí neschopné prakticky realizovat dotčenou zakázku, v nyní projednávané věci nejen společnost Vostav Morava, ale též již dříve zmíněné společnosti Martek Medical a PRAGOIMEX, nepředstavovaly takovýto druh nelegálních aktivit,“ zanalyzoval nalézací verdikt odvolací soud.
Další podrobnosti o takzvané kauze Dědic lze nalézt ZDE.
