Podporovat vzdělávání, nelhat lidem o jejich historii a pokusit se ukončit otevřené konce minulých válek. Pak se teprve budeme opravdu moci pohnout dopředu v opravdovém přátelství. Cítím se uražena, že Amerika nebyla přizvána, aby se stala součástí Evropské unie, říká Helen Patton. Foto: youtube.com

Helen Patton: Je třeba uzavřít otevřené konce minulých válek

Minulý týden projížděla Prahou vnučka generála George Pattona Helen Patton. Česká justice ji při té příležitosti požádala o krátký rozhovor. Ať už jste kdokoli – prezident Obama nebo kterýkoli představitel jiné země, diktátor či náboženský vůdce, tak pokud si myslíte, že vaše moc je bez hranic, tak jste se zbláznili. Protože matka příroda měří všem stejně a válka je luxus, který nemůže uspět, říká.

Co říkáte současné politické situaci? Myslíte si, že je stále zapotřebí oněch bezpečnostních struktur, které vzešly z druhé světové války?

Když jsem se účastnila největších událostí v souvislosti s oslavami konce první a druhé světové války, tak jsem si osobně uvědomila, jak krátká doba je sedmdesát let. Loni v červnu jsem seskočila z letadla nad Normandií, což měl být symbolický čin, který měl vyjadřovat, že válka absolutně a definitivně skončila. Po mě to byl mírový skok a myslím, že bychom měli mírové seskoky udržet i nadále. Éry obou světových válek měly společné to, že skončily dohodou s otevřeným koncem. Nemyslím si, že jsme zcela podchytili tyto ztracené konce a myslím, že jsme z důvodů politických aspirací v každé zemi promarnili příležitost sloučit kulturní možnosti Evropy. Myslím tím především dvě věci. Zaprvé bychom se měli pokusit podívat, zda jsme jednotlivci žijící pokojný každodenní život, kteří si kladou otázku, zda mají předsudky, a další otázky, protože problémy dneška jsou zapříčiněny váhavostí. Druhý bod je ještě důležitější. Ať už jste kdokoli – prezident Obama nebo kterýkoli představitel jiné země, diktátor či náboženský vůdce, tak pokud si myslíte, že vaše moc je bez hranic, tak jste se zbláznili. Protože matka příroda měří všem stejně a válka je luxus, který nemůže uspět. A proti těm, kteří se chopili krvavé výzvy, platí jen agrese, jakkoli to nerada říkám. Myslím, že rovnocenně silná, nikoli násilná agrese se musí uskutečnit proti každé zemi, která se pokouší zničit planetu za vlastním finančním prospěchem – například jako se to děje v Arktidě s velrybami.

Co je s tím možné dělat?

Podporovat vzdělávání, nelhat lidem o jejich historii a pokusit se ukončit otevřené konce minulých válek. Pak se teprve budeme opravdu moci pohnout dopředu v opravdovém přátelství. Cítím se uražena, že Amerika nebyla přizvána, aby se stala součástí Evropské unie.

O vašem dědečkovi se říkalo, že je především voják a že se vlastně vůbec nehodí do míru. Nakonec on sám říkal, že válka měla pokračovat a on by se zastavil až v Moskvě. Souhlasíte s tímto názorem?

Víte, on měl pověst a také měl přezdívku, kterou mu dali novináři – Krev a Bůh. Ve skutečnosti byl nesmírně pobouřen touto přezdívkou a říkal, že chce být znám jako Rozum a Bůh. Jsem přesvědčena, že používal rozum a domýšlel věci až do úplného konce. Měl dobrý instinkt, který se ukázal, co se týče německé armády. Existuje o něm mnoho knih, poslední vyšla minulý týden, existuje mnoho filmů. Ale hlavní věc, ze které by měl můj dědeček radost, je ta, že jeho principy, které jsou dobře zdokumentovány, znamenaly, že byl vždy součástí úspěchu, nikoli úspěch sám. Miloval verš: „Když přijde ta hodina, přeji si, abych dostal ještě další den“. On miloval život, těšil se ze života, miloval jídlo, miloval pití, miloval lidi, miloval jazyky, mluvil krásnou francouzštinou, říkával: Buď tam, kde jsi a nezapomeň studovat Bibli. Nejen pro samotnou Bibli, ale proto, že studium Bible je studium historie. Nikdy nevíš, jestli nebudeš muset bojovat v Sýrii.

Myslíte si, že Amerika má v současné době ještě na to být světovým lídrem, že je to potřeba?

Většina Američanů si to myslí. V Americe mezi lidmi vládne centrismus a mně se to opravdu nelíbí. Na druhou stranu to byl můj německý tchán, který mi daroval kopii ústavy a řekl: To je to, proč milujeme Ameriku. Naše ústava je stále vzorem pro mnoho lidí na celém světě. I přesto, že současné pohledy na americkou ústavu jsou různé.

Dušan Šrámek, Irena Válová