Rasistické kulky a další malé velké zprávy

Právo střelit a být střelen je nedílnou součástí americké kultury od Washingtona přes generála Custera (na obrázku) až po Bushe. Foto: Wikipedia

Bránit svůj dům je prý rasistické. Acre, náruč otevřená. Peruánské billboardy vyrábí pitnou vodu. Američané sedlají MHD. Cartier versus e-shopy 1:0. Bono se omlouvá.

JAKO BY KULKY NESLY JMÉNO ČERNÝCH BRATRŮ

Podle zpráv doléhajících do našich končin přes Atlantik ze Spojených států to vypadá, že se střelba po jejích černých obyvatelích stala novým symbolem „Země svobody.“ Pozornost se upírá především na Ferguson, vřít to ale začíná i ve floridském ráji důchodců.

Floridští aktivisté vyšli do ulic ve jménu mladého afroameričana jménem Travyon Martin. Toho před dvěma lety zastřelil člen občanské hlídky – mimochodem Hispánec – v bytovém komplexu kde se Travyon v noci potuloval. Mrtvý mladík se stal symbolem odporu proti floridskému zákonu, který majitelům nemovitostí a jejich správcům střílet na vetřelce pokud se domnívají, že je vážně ohrožují. Podle odpůrců tohoto zákona se jedná o rasistickou normu a jako takovou ji chtějí zrušit. „Jako by kulky na sobě měly napsané jméno černých bratrů,“ uvedl jeden z organizátorů floridských protestů.

Pro celou kampaň je charakteristické, že se vůbec nezabývá podstatou problému, totiž zda je právně obhajitelná střelba na člověka na špatné straně vašeho plotu. Aktivisté právní normu chtějí zrušit, protože podle její litery umírá víc černých než bílých Američanů – pokud by na jednoho zastřeleného bělocha připadal jeden mrtvý černoch, byl by zákon nejspíš v pořádku. Aby toho nebylo málo, Hispánec, který poslal Travyona Martina k lárům a penátům se před soudem na kritizovaný zákon vůbec neodvolával. Cílem nejzavilejší kritiky se stal demokratický zákonodárce Todd Rutherford. Ten se provinil přáním „řešit nejprve podstatu zákona, tedy zda je jako celek akceptovatelný.“

Jak vidno, aktivisté si svůj aktivismus hlasem chladného rozumu nenechají narušovat ani za oceánem.

BRAZÍLIE UPRCHLÍKŮM ZASLÍBENÁ

Svět, ve kterém žijeme, produkuje kromě nevšedního množství jiných katastrof a kalamit také stále větší množství uprchlíků. Na tomto místě se přímo nabízí použití jisté otázky položené ohledně starého slamníku populárním českým spisovatelem, kterému se pro jeho obrozenectví odpouští fakt, že se jednalo o antisemitu vcelku nechutného ražení.

Do brazilského státu Acre proudí stovky uprchlíků. Zastaví je ebola? Repro: Pinterest
Do brazilského státu Acre proudí stovky uprchlíků. Zastaví je ebola? Repro: Pinterest

Na otázku „kam s nimi“ odpovídá brazilský stát Acre odpovědí: „Sem s nimi!“ Pralesní stát ležící na hranicích s Peru a Bolívií na samém západním okraji Brazílie v posledních dnech přijímá uprchlíky z celého světa po stovkách.

„Na rozdíl od jiných států neklademe zbytečné otázky lidem, kteří stěží zachránili své životy na útěku před militantními organizacemi jako je Boho Haram,“ nechal se slyšet humanitární pracovník Waldeci Nicacio de Lima.

V současnosti ve „státě, do kterého je odevšad daleko“ vydávají sto nových pasů denně. Příliv imigrantů do milosrdné a vstřícné náruče státu Acre by ale brzy mohl ustat. Zapřičinit to může hrozba jménem ebola.

ŽIVÁ VODA Z BILLBOARDŮ

Výzkumníci z peruánského UTEC (University of Engineering and Technology) stojí už po léta na světové špici, pokud jde o inovace a vynálezy, které se v dobrém slova smyslu dotýkají běžného života lidí. Teď přišli s vynálezem, který by mohl zcela změnit vnímání billboardů a propříště nás ušetřit soubojů mezi plakátovacími lobby a nadějnými hanáckými politiky v Praze. Peruánské billboardy totiž vyrábí vodu a to vodu pitnou.

Třetinu rozlohy jihoamerického státu zabírá rozlehlá pouštní oblast Sechura, zbytek země je tísněn vysokým pohořím And. A tak tu dobře vědí, že čistá voda je velká vzácnost.

„Proč by měly velké billboardy lidem v suchých oblastech nabízet formou reklamy doušek perlivé minerální vody, nebo nějaké jiné bublinkové osvěžení,“ říká tisková mluvčí UTEC, Jessica Rúas. „Proč by ho nemohli lidem skutečně poskytnout?“.

A tak začali inženýři ve výzkumném ústavu UTEC počítat. V okolí hlavního města Limy kde podle sčítání z roku 2012 žije 7,5 milionu obyvatel, je vody kritický nedostatek. Díky blízkosti moře je zde ale vysoká vzdušná vlhkost, která se blíží 98 procentům. Proč si tedy nevzít nedostatkovou vodu jen tak ze vzduchu?

Inženýrům, znalých fyzikálních zákonů, pak už stačila jen dostatečně velká kondenzační plocha, na které by se mohly vodní páry srážet. A prototyp prvního užitečného billboardu byl na světě. Celý funkční mechanismus teď obsahuje vzdušný filtr, kondenzační jednotku, uhlíkový čistící filtr, chladící tank a vodosběrnou nádrž. Každý den je možné z tohoto billboardu, který stojí u panamerické dálnice, stočit v průměru 96 litrů vynikající pitné vody.

AMERIČANÉ OBJEVUJÍ HROMADNOU DOPRAVU – PROTOŽE MUSÍ I CHTĚJÍ

V roce 2013 podnikli Američané rekordních 10,7 miliard jízd veřejnou dopravou. Jde o nejvyšší číslo za posledních 57 let. Zároveň jde o osmý rok v řadě, kdy počet překročil kulatých 10 miliard. Amerika se mění a auta už tam nejsou tak populární jako dřív. Stejně tak ve Spojených státech dlouhodobě klesá nebo stagnuje počet nově vydaných řidičských průkazů a počet autem ujetých kilometrů.

I když to tak z fotografie nevypadá, na amerických dálnicích ubývá aut. Foto: RockTheCity
I když to tak z fotografie nevypadá, na amerických dálnicích ubývá aut. Foto: RockTheCity

Mnozí vidí ve zvýšeném zájmu o veřejnou dopravu v USA nejen ekonomické problémy jako je vyšší cena benzínu, ale také generační obměnu. Generace Y už v automobilu nevidí symbol sociálního statusu, ale spíš nástroj, který jim pomáhá plnit některé každodenní úkony. Jenže dnešní pojetí auta je staré nejméně 50 let a požadavkům moderních městských obyvatel přestává vyhovovat.

V minulosti tomu tak nebylo. Od poloviny padesátých let se USA soustředily především na individuální automobilovou dopravu. Během 30. a 40. let minulého století skoupily americké automobilky poskytovatele veřejné dopravy ve většině velkých amerických měst a zrušily je – nechaly např. i vytrhat tramvajové koleje.

Dnes se tramvaje, autobusy a další formy hromadné veřejné dopravy do amerických měst vrací. A tamní komunity to vítají. Navíc se tím podle Michela Melaniphyho, šéfa Americké asociace veřejné dopravy, otevírá cesta k tolik potřebnému ekonomickému růstu.

Osobní vlastnictví automobilů navíc v USA i jinde na západě začínají nahrazovat nové modely automobilismu, například sdílení aut.

CARTIER VYHRÁL. E-SHOPŮM ZVONÍ HRANA

Před několika týdny jsme informovali o zajímavém sporu mezi společností Cartier a provozovateli e-shopů. V Paříži usazená mezinárodně působící společnost Cartier patří k nejvýznamnějším světovým obchodníkům se šperky a diamanty. Je už zvykem, že si konkurence netroufá pouštět se s Cartierem do křížku. Pokusili se o to ale provozovatelé webových prodejních galerií – a z kanceláří ve městě nad Seinou vyletěla do světa žaloba požadující jejich okamžité uzavření. Teď oslavila úspěch a provozovatelé e-shopů se ptají co s nimi bude dál.

E-shopy, které prodávají napodobeniny šperků Cartier musí ukončit svou činnost. Pokud se přitom prozatím v e-shopech objevily kopie značkových výrobků, bývalo zvykem vynutit si jen zastavení jejich prodeje. V případě šperků od Cartieru jde ale o skutečně velké peníze. Šperkařství svou ztrátu vyčíslilo na 960 milionů dolarů – a to je opravdu hodně. Není ale jisté, že to je tolik, aby to stálo za tak zásadní zásah do svobody podnikání na webu. Tak alespoň rozhodnutí soudu vnímají zastánci co nejmenšího počtu regulací.

MESIÁŠ BONO SE OMLOUVÁ JABLÍČKÁŘŮM

Byla to veliká sláva. Věhlasní irští rockeři U2 se objevili na pódiu společně se šéfem Applu Timem Cookem a v rozhovoru, který měl vypadat neformálně, oznámili, že si každý uživatel chytrých výrobků společnosti s jablkem ve znaku může zdarma stáhnout jejich nové album Songs of Innocence. Uběhlo pár týdnů a zpěvák kapely Bono Vox se za tento krok omluvil.

Bono Vox se omlouvá fanouškům Applu za to, že jim U2 nevybíravě vnucovali své nové album. Repro: Start-up.cz
Bono Vox se omlouvá fanouškům Applu za to, že jim U2 nevybíravě vnucovali své nové album. Repro: Start-up.cz

Ani jásot fanoušků Applu nestačil na přehlušení pochybovačných, nesouhlasných a také pořádně rozzlobených hlasů. Nejde jen o fakt, že o kvalitě produkce U2 lze posledních dvacet let více či méně úspěšně pochybovat. Jablíčkářům – alespoň některým jablíčkářům – hnulo žlučí, že Apple do jejich cloudu prostě a jednoduše na věčné časy nainstaloval hudbu, o které si myslí, že by tam na věčné časy měla být. Jako byste si koupili auto a v autorádiu začala hrát písnička z reklamy, která vás přivedla ke koupi. A nešlo by ji vypnout.

Ondřej Fér, Start-up.cz