Obvinění z případu Nagyová a spol. jsou u Ústavního soudu bez šance

Dnešní rozsudek, podle nějž má Nečasová navíc na tři roky zakázáno pracovat ve funkcích s přístupem k utajovaným informacím, není pravomocný. Foto: archiv

Pokud by si obviněný Petr Nečas stěžoval u Ústavními soudu, že nikdy neměl nic společného s údajným zločineckým spolkem Libor Grygárek, Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Rittig a Jiří Toman, a že je proto společné trestní řízení s ním vedené v Olomouci nezákonné, nemá u Soudu šanci. Vyplývá to z posledního rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti Jany Nagyové.   Rozhodnutí Nagyová je třetí rozhodnutí v téže věci.

Nejprve si na nepříslušnost státního zastupitelství v Olomouci a obou ostravských soudů stěžoval Ondrej Páleník zastoupený Tomášem Sokolem, pak Roman Boček zastoupený advokátem Filipem Seifertem a Jana Nagyová zastoupená Eduardem Brunou. Všechny tři stížnosti byly Ústavním soudem po dvou letech zamítnuty. U Nagyové Ústavní soud už ani nevymýšlí nové odůvodnění, ale rovnou odkazuje k číslům jednacím svých předešlých zamítavých rozhodnutí. Na rozdíl od zamítnuté stížnosti Romana Bočka.

Ve všech třech stížnostech je shodně popsáno, jak byl případ Nagyová, Boček, Páleník, Pohůnek a Kovanda naroubován na případ údajné organizované zločinecké skupiny, jejíž součástí má být bývalý náměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek.

Usnesení o zahájení trestního řízení ve věci údajného zločineckého spolku kolem Libora Grygárka bylo vydáno 6. ledna 2012. Čtyři dny poté dne 10. ledna 2012 pak podle Ústavního soudu Vrchní státní zástupce v Praze podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k delegaci, a to právě kvůli údajnému zločinci Liboru Grygárkovi, který tehdy stále zastával funkci náměstka VSZ v Praze.

S využitím vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státního zastupitelství delegovalo dne 11. ledna 2012 Nejvyšší státní zastupitelství případ Grygárek a spol. k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci pobočka Ostrava. Teprve rok poté dne 9. ledna 2013 bylo trestní řízení ve věci Grygárek a spol. rozšířeno na Janu Nagyovou a spol.a někdejšího náměstka ministra zemědělství Romana Bočka a spol.

Chobotnice z Grygárka a spol, Nagyové a spol. a Bočka a spol.

Žádnému ze stěžovatelů nepomohl před Ústavním soudem argument, že s Liborem Grygárkem a údajnou trestnou činností zločinecké skupiny neměli nic společného a že jde o zcela jiný případ: „Touto jinou trestní věcí mělo být zahájení úkonů trestního řízení ze dne 6. 1. 2012 pro „podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se měl dopustit JUDr. Libor Grygárek v postavení náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze společně s dalšími úředními osobami a dále trestných činů sjednávání výhody při zadávaní veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě legalizace výnosů z trestné činnosti, kterých se měli dopustit JUDr. Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Ritting, Ing. Jiří Toman a další tehdy neustanovené osoby,“ uvedl Ústavní soud v odůvodnění zamítnuté stížnosti Romana Bočka letos v červnu. Podle Romana Bočka se delegace případu do Olomouce týkala jen Grygárka a spol.

Také Jana Nagyová marně před Ústavním soudem uváděla, že údajná zločinecká činnost Grygárka, Janouška, Rittiga, Hrdličky a Tomana se jí nijak netýká. Navíc kromě Libora Grygárka dosud nebyl žádný člen skupiny od roku 2012 obviněn z trestné činnosti: „Stěžovatelka namítá, že příslušnost jiných územních orgánů byla založena ve věci, která se jí nikterak netýká a ani osoby, které jsou uvedeny v usnesení o přikázání výkonu dozoru Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, nebyly dosud obviněny z jakékoliv trestné činnosti. Postup Vrchního státního zastupitelství v Olomouci je v jejím případě čistě účelový a naprosto nepřezkoumatelný,“ uvádí se v ústavní stížnosti Nagyové.

Rovněž podle Tomáše Sokola, který zastupoval před Ústavním soudem Ondreje Páleníka, došlo k nezákonnosti už na samém začátku trestního řízení, když byl kvůli  Liboru Grygárkovi případ Páleníka, který neměl s Grygárkem nic společného, přesunut k soudu v Ostravě a na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Odnětí případu pražským soudům bylo protiústavní a jeho hlavním účelem byl přesun a spojení do chobotnice navzájem nesouvisejících věcí v Olomouc, uvedl ve  v neúspěšné stížnosti Ondreje Páleníka Tomáš Sokol. O zamítnuté stížnosti Ondreje Páleníka Česká justice již dříve informovala.

VSZ v Olomouci: Hrozila dekonspirace utajeného prověřování

Podle vyjádření VSZ v Olomouci důvody, proč byly různé osoby spojeny do jedné chobotnice se skupinou Grygárek, Hrdlička, Janoušek, Rittig a Toman „existovaly po celou dobu prověřování“, uvádí se v odůvodnění zamítnuté Bočkovy stížnosti s tím, že VSZ v Olomouci tyto důvody pro Ústavní soud podrobně popsalo. Navíc VSZ v Olomouci logicky argumentuje a opírá se o rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství i ostravských soudů a Vrchního soudu v Olomouci. Tam všude si obvinění a obžalovaní již dříve stěžovali, avšak neúspěšně.

Jak vyplývá z odůvodnění zamítnuté stížnosti Romana Bočka, důvody pro postup VSZ v Olomouci byly rovněž ekonomické a strategické, účelem bylo zabránit konspirace utajeného prověřování. Uvedl to v přípisu Soudu státní zástupce: „Ke konkrétní trestní věci stěžovatele pak uvedl, že na základě skutkových okolností (podrobně popsaných ve vyjádření) po celou dobu prověřování trestné činnosti existovaly důvody pro konání společného řízení o všech podezřelých skutkových okolnostech, a to jak v rovině osobní, tak věcné souvislosti, přičemž nebylo možné ani přistoupit k vyloučení některých dílčích skutků ze společného řízení, neboť by to bylo v rozporu s hlediskem hospodárnosti a účelnosti řízení jakožto esenciálním předpokladem takového procesního postupu. Rovněž by v případě vyloučení některého skutku hrozila dekonspirace dosud utajeně vedeného prověřování, a tím pádem i znemožnění dosažení samotného účelu trestního řízení,“ uvádí se doslova v odůvodnění Ústavního soudu.

Ústavní soud: Co orgány v trestním řízení činí, je jejich věc

Tak jako v předešlých případech i v tomto Ústavní soud deklaroval, že zásahy do přípravného řízení trestního ze strany Soudu považuje za nežádoucí. „Ústavní soud se necítí oprávněn zasahovat do přípravné fáze trestního řízení, nedochází-li současně s ním k významným zásahům do ústavních práv postižených osob  – např. rozhodnutím o vazbě, zajištěním majetku,“ vysvětlil Ústavní soud.

Nad rámec předešlých rozhodnutí však v zamítnuté stížnosti Romana Bočka Ústavní soud uvedl, že co činí policie a státní zastupitelství, je pouze jejich věc. „Ústavní soud musí na tomto místě předeslat, že se necítí být v této fázi trestního řízení oprávněným zasahovat do činnosti soustavy státního zastupitelství v tom smyslu, že by snad podrobně přezkoumával důvody, jež vedly orgány činné v trestním řízení k tomu, že bylo vedeno společné trestní řízení u několika, dle názoru státního zastupitelství (na rozdíl od názoru stěžovatele) vzájemně propojených věcí. Je záležitostí těchto orgánů, aby vzájemnou propojenost jednotlivých věcí (resp. osob obviněných) zhodnotily a podle toho rozhodly, zda je nutno vést trestní stíhání samostatně nebo společně,“ uvedl doslova Ústavní soud v odůvodnění zamítavého rozhodnutí.

Zásadní rozhodnutí padne na podzim

Už poněkolikáté však Ústavní soud upozornil, že právo na zákonného soudce respektive příslušnost státního zástupce, což jsou spojené nádoby, je v České republice upraveno pouhou vyhláškou. Jde o předmětnou Vyhlášku o jednacím řádu státního zastupitelství. „Ústavní soud sice již v usnesení sp. zn. I. ÚS 2632/12 konstatoval, že „právní úprava místní příslušnosti státního zastupitelství vykazuje ústavní deficity zejména z hlediska stupně právní síly právního předpisu, v němž je obsažena s ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny“, nicméně kromě uvedené dosud platné vyhlášky není jiného právního předpisu, jímž by se příslušnost státního zastupitelství řídila,“ upozornil Ústavní soud.

„Pouze na okraj Ústavní soud uvádí, že v současné době probíhá řízení vedené pod sp. zn. Pl ÚS 4/14, jehož předmětem je návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení této vyhlášky. Toto řízení nebylo dosud ukončeno,“ uvedl v zamítavém rozhodnutí Bočkovy stížnosti Ústavní soud. O návrhu na zrušení předmětné vyhlášky by chtěl soudce zpravodaj Radovan Suchánek rozhodnout co nejdříve. Ústavní soudce Radovan Suchánek chce  podle jeho vyjádření pro Českou justici tuto věc s návrhem na rozhodnutí předložit plénu Ústavního soudu nejpozději na podzim tohoto roku.

-ire-