Zaměstnavatelé: Náklady na exekuci nemá nést zaměstnanec, ale exekutor a stát

V současné době je podle sdělení EK 95 % všech exekucí zahajováno jako vícečetné, z cca 6,5 mil. exekucí zahájených od r. 2001 jich dosud cca 4,5 mil. běží Foto: archiv

Náklady exekuce, které až dosud museli nést za své zadlužené zaměstnance zaměstnavatelé, přenáší novela Občanského soudního řádu a Exekučního řádu na samotné dlužníky. Zaměstnavatelé vítají, že se exekuce konečně přestanou odehrávat na jejich účet. Zásadně však nesouhlasí, aby tyto náklady nesli sami exekuovaní zaměstnanci. Kdo má tedy náklady exekuce zaplatit? Exekutoři a daňoví poplatníci.

Až doposud jdou úkony související s exekucí zaměstnance na konto zaměstnavatele – stejně jako například odvody daní nebo ze zákona povinných poplatků. Na účet zaměstnavatele prostřednictvím jeho účtárny se tak vykonávají srážky exekuované částky ze mzdy, kontroly v insolventním rejstříku, komunikace s exekutory nebo s Českou správou sociálního zabezpečení. Novela Občanského soudního řádu a Exekučního řádu nyní zavádí paušální náhradu těchto nákladů.
Tu ovšem musí také někdo zaplatit a mají to být povinní neboli dlužníci. Zaměstnavatelé to vítají, ale takto si to nepředstavovali, vyplývá z vyjádření Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Zaměstnavatelé velmi vítají zavedení paušální náhrady jejich nákladů spojených s prováděním srážek ze mzdy v rámci soudního výkonu rozhodnutí a exekučního řízení. Zaměstnavatelé jsou si však vědomi, že jejich zaměstnanci – povinní, jsou mnohdy již ve velmi nelehké finanční situaci a jejich další zatížení – paušální náhrada nákladů plátce mzdy má jít k tíži povinného – může tuto již tak špatnou situaci ještě zhoršit,“uvádějí v připomínce k návrhu nového systému.

Za exekuce mají platit daňoví poplatníci a exekutoři

Systém má fungovat tak, že náklady zaměstnavatele si zaměstnavatel bude moci strhnout ze strhávané částky zaměstnance. Tím se ovšem dlužná částka zaměstnance zvýší a doba placení prodlouží. To je důvod, proč zaměstnavatelé nesouhlasí a jsou sociálnější než stát: „Zaměstnavatelé souhlasí s tím, aby mohli o paušální náhradu snížit odesílanou částku sražené části mzdy. Shodně s návrhy vznesenými již dříve v rámci komunikace s Ministerstvem spravedlnosti o této problematice však znovu navrhují, aby v exekučním řízení byla o tuto náhradu snížena odměna exekutora a v rámci soudního výkonu rozhodnutí pak byl plátcem popř. i nositelem těchto nákladů stát. SP ČR se domnívá, že tento požadavek není nijak nepřiměřený,“ uvádějí zaměstnavatelé v zásadní připomínce.
V případě soudního výkonu rozhodnutí plátce mzdy v podstatě realizuje vlastní výkon rozhodnutí namísto soudu a tedy by náklady této činnost měl nést stát, jsou přesvědčení zaměstnavatelé ze Svazu průmyslu s poukazem na ediční povinnost: „Svaz průmyslu ČR dále poukazuje na existenci tzv. ediční povinnosti podle § 129 odst. 2 OSŘ. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu uložit i osobě odlišné od účastníků řízení, která má u sebe důkazní listinu, aby ji předložila, s tím, že tato osoba má nárok na náhradu případných nákladů, které jí v této souvislosti vznikly – obdobně nákladům svědka, který není účastníkem – § 139 odst. 3 OSŘ,“ vysvětlují zaměstnavatelé..

Platba za exekuci státem umožní lidem vystoupit z dluhové pasti

Podle úvahy zaměstnavatelů osoba plnící ediční povinnost v podstatě poskytuje součinnost soudu při zjišťování skutkového stavu, tj. při řádném vedení soudního řízení. Obdobně na činnost plátce mzdy při provádění srážek ze mzdy lze nahlížet jako na součinnost poskytovanou soudu při řádném vedení vykonávacího řízení, a to na rozdíl od součinnosti podle § 129 odst. 2 OSŘ nikoliv jednorázově, ale dlouhodobě. „Pokud jde o náhradu nákladů osobě plnící ediční povinnost, podle § 148 odst. 1 OSŘ nese tyto náklady stát, je-li u účastníka řízení dán předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. V souladu s ustanovení § 270 odst. 4 OSŘ se toto ustanovení uplatní obdobně ve vztahu k nákladům výkonu rozhodnutí – nárok plátce mzdy by měl být součástí nákladů na provedení výkonu rozhodnutí,“ uvádí Svaz průmyslu.

Podle zaměstnavatelů budou povinní v předmětných exekučních řízeních často osobami, které splní podmínky pro osvobození od soudních poplatků. „Plná úhrada těchto nákladů státem i v dalších případech by z koncepčního hlediska představovala pouze další prostředek, jak těmto osobám umožnit vystoupení z dluhové pasti. Stejným směrem jdou podle chápání SP ČR např. navrhovaná opatření týkající se započtení v rámci výkonu rozhodnutí/exekuce nebo opatření ke stanovení paušální částky náhrady hotových výdajů v bagatelních či formulářových sporech,“ opírají se o již existující politiku státu zaměstnavatelé.

V rámci exekuce srážkami ze mzdy zaměstnavatelé po celou dobu provádění srážek ze mzdy de facto realizují provedení exekuce „za exekutora“: před provedením srážek pravidelně kontrolují insolvenční rejstřík, kontrolují stav výše vymáhaných pohledávek i dodržování limitů podle § 278 a násl. Občanského soudního řádu, vypočítávají aktuální výše dlužných úroků k jistině, komunikují o srážkách a zůstatcích vymáhaných pohledávek nejen s exekutory, ale i s ČSSZ v případě, že je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti a je mu vyplácena nemocenská nebo při souběhu s důchodem, a v neposlední řadě sražené částky poukazují přímo oprávněnému, vypočetli katalog činností, které dosud na svůj účet musí zaměstnavatele u exekuovaného zaměstnance činit.

-ire-