Vyhoštěná Pákistánka dále vymáhá pobyt v Německu u soudu ve Štrasburku

Některé politické strany záměrně vytrhávají z kontextu, zobecňují a špatně interpretují informace o přistěhovalcích a žadatelích o azyl Ilustrační foto

Případ Khan vs. Německo bude rozhodovat Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Věc, ve které už letos v dubnu Evropský soud pro lidská práva upozornil, že vstoupit na území cizího státu a usadit se tam, není základním lidským právem, připustil k veřejnému projednání před Velkým senátem v pondělí 14. září 2015 panel pěti soudců.

Z Německa vyhoštěná přistěhovalkyně Farida Khanová nadále vymáhá pobyt v Německu a trvá na porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Proti dubnovému výroku Evropského soudu pro lidská práva, že Německo se vyhoštěním Khanové nedopustilo porušení Úmluvy, požádala o projednání případu před Velkým senátem ESLP. V pondělí jí panel pěti soudců ESLP vyhověl.

Z dubnového rozhodnutí ESLP vyplývá, že vyhoštění osoby, která se v zemi neintegrovala, a naopak udržuje své zázemí v zemi původu, má dostatek prostředků a nehrozí jí žádná perzekuce, není porušením Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Soud v tomto případě rovněž upozornil, že vstoupit na území cizího státu a usídlit se tam není z Úmluvy lidským právem ani základní svobodou.

Případ, o kterém Česká justice již dříve informovala, je dokladem toho, jak je obtížné přes všechny politické deklarace navracet přistěhovalce do zemí jejich původu, a to i přesto, že se dopustí na území hostitelské země zločinu.

Farida Khanová se do Německa dostala z Pákistánské islámské republiky v roce 1991, Německo jí jako manželce azylanta udělilo povolení k trvalému pobytu. V roce 2004 zavraždila Khanová sousedku škrcením a shozením ze schodů. V témže roce před tím přišla o práci uklízečky a rozvedla poté, co s manželem žili několik let odděleně.

V roce 2005 soud konstatoval, že vraždila v nepříčetnosti a nařídil jí psychiatrickou léčbu, po propuštění žila chráněném bydlení v Německu a pracovala pro nemocniční prádelnu. V roce 2009 nařídil místní německý soud vyhoštění, což v roce 2011 potvrdil německý Federální ústavní soud zamítnutím stížnosti. Podle německých zákonů je Khanová hrozbou pro bezpečnost a veřejný pořádek.

Advokátka Khanové podala v roce 2012 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách – právo na respektování soukromého a rodinného života. Během jednání u soudu ve Štrasburku však vyšlo najevo, že Khanová se za dvacet let pobytu v Německu neintegrovala do tamní společnosti, nikdy se nenaučila německy a naopak pěstovala a udržovala vztahy s příbuznými v Pákistánu, dodržovala jejich kulturu a hovořila jejich jazykem.

Irena Válová