Čtvrtek, 28. října, 2021

Ke kritice novely trestního řádu se přidali ministři, odporuje podle nich Ústavě

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Novela trestního řádu, kterou předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti (MSp), se zatím setkala se zásadní kritikou především z řad advokátů. Česká advokátní komora (ČAK) i Unie obhájců odmítly novelu jako protiústavní a porušující pravidla rovnosti stran při trestním procesu. Jak zjistila Česká justice, nesouhlas s novelou zaznívá ale i od vládních kolegů ministra Roberta Pelikána (ANO).

Velmi ostře se proti novele trestního řádu, konkrétně té části, která počítá nově s možností zadržet osobu, mařící opakovaně úkony trestního řízení či se vyhýbá pokynů soudu, až na 48 hodin, postavil ministr pro lidská práva a šéf Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier. I on spatřuje, podobně jako Unie obhájců a ČAK v návrhu kolizi s Ústavou a také Úmluvou o lidských právech a svobodách.

Mimo jiné proto, že podle Dienstbiera by se na svědky mělo pohlížet mírněji, než na osoby, proti kterým se trestní řízení vede. V případě obviněných obžalovaných by pak opatření nemělo nahrazovat vazbu se všemi zárukami či dokonce obcházet jejich právo nespolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle čl. 40, odst. 4. Podle Dienstbiera je také nutné vážit takové opatření i s ohledem na totalitní minulost země.

Stejně, jako ČAK i Unie obhájců nesouhlasí se zdůvodněním, že úprava má přispět k zrychlení trestního řízení. „Z důvodové zprávy nijak nevyplývá, že by tato nová úprava byla z hlediska efektivity trestního řízení nezbytně nutná. Cíl zajistit přítomnost osoby v řízení z povahy věci plní předvedení osoby podle § 90 trestního řádu, které zajistí přítomnost osoby při úkonu a omezí její svobodu, resp. pohyb na dobu nezbytně nutnou pro provedení daného úkonu. Není však jasné, jaký je legitimní a přiměřený důvod pro toto omezení nad rámec dané doby, tj. před provedením úkonu či dokonce potom. Návrh přitom mluví o rozsahu omezení „v rozsahu nezbytném k zajištění účasti na úkonu“. Pak je ovšem návrh zbytečný, neboť v tomto rozsahu již svobodu umožňuje omezit předvedení. Je pak rovněž otázka, jaký úkon trvá až 48 hodin – pokud však takový existuje, je opět již možno zajistit účast na něm v rámci předvedení. Podle důvodové zprávy se navíc daří dobu řízení postupně zkracovat a jednotlivé případy obstrukčního jednání osob, na něž by se měl potenciálně § 66a vztahovat, se nejeví být závažným problémem“, píše ve svých zásadních připomínkách ministr Dienstbier. Ten rozporuje i samotný smysl zadržení, neboť návrh počítá s pobytem zadrženého v policejní cele, což je v rozporu s jeho zdůvodněním, kdy se hovoří o „rozsahu nezbytným k zajištění účasti na úkonu“. Účast na úkonu totiž podle Dienstbiera logicky znamená účast (aktivní či aspoň pasivní) na úkonu samotném v místě jeho provádění, nikoliv pobyt v policejní cele.


„Naprosto nepřijatelné je pak omezení osobní svobody po provedení úkonu, které již nemůže mít za cíl zajistit jeho přítomnost u úkonu, a tudíž plně postrádá ústavněprávní potřebnost.“ – z připomínek ministra pro lidská práva a menšin


Dienstbier upozorňuje i na praktický rozměr novely, tj. zda místo předvedení policejní orgány nepředsunou kroky, které nyní provádějí v rámci předvedení, až o 48 hodin dopředu a začnou přítomnost osob zajišťovat takto s předstihem. Kromě otázky o zvýšení úspěšnosti tohoto postupu oproti stávajícímu zajištění, tedy do jaké míry je větší pravděpodobnost, že osoba bude zastižena, 24/48 hodin před úkonem, je podle Dienstbiera otázkou i nákladnost takového postupu pro policejní složky i celý trestní systém „Konečně je zde i související otázka o kapacitě policejních cel pro tyto postupy a opět efektivního využití policejních stanic, a to i ve světle doporučení mezinárodních orgánů ke zlepšení standardů omezení osobní svobody v nich“, uzavírá Dienstbier.

 

Proti novému institutu zajištění „mařenek“ se postavilo ze stejných důvodů, tj. z důvodů jeho protiústavnosti, i ministerstvo zdravotnictví.

Dalším bodem novely, který bude mít Pelikán problém na vládě obhájit, je novinka v podobě využitelnosti úředních záznamů jako důkazů v hlavním líčení. Zásadní nesouhlas s ní vyslovil vedoucí Úřadu vlády. Jak zjistila Česká justice, lze tento nesouhlas i jako stanovisko premiéra, neboť se na připomínkách podílel jeho právní poradce a ústavní právník Jan Kudrna. „Domníváme se, že zavedení možnosti, aby úřední záznam o podaném vysvětlení osoby mohl být v hlavním líčení přečten jako důkaz, je v zásadním rozporu se samotným smyslem úředního záznamu. Úřední záznam je pouze zdrojem (pramenem) důkazu a slouží pouze k úvaze, aby byl určitý důkaz na jeho základě teprve proveden (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1959 s.). Proto také stávající znění trestního řádu umožňuje přečíst úřední záznam o podaném vysvětlení pouze ve dvou případech (§211 odst. 6, § 314d odst. 2 tř) a to vždy se souhlasem obviněného“, nesouhlasí s Pelikánovým záměrem vedoucí Úřadu vlády.

Nesouhlas s touto částí novely vyslovil i ministr Jiří Dienstbier. „Podle odborné doktríny je úřední záznam z vysvětlení pouze podkladem pro orgány činné v trestním řízení k úvahám o provedení následných výslechů. Záznamy mají tedy orgány činné v trestním řízení včetně soudů k dispozici, a pokud se tedy svědek odchýlí od své předchozí výpovědi, soud to pozná a může během výslechu adekvátně reagovat. Možnost čtení těchto záznamů na tomto místě tedy může působit spíše naopak jako zdržení procesu. Je nutné rovněž mít na paměti, že pro své využití v trestním řízení musí být fakta obsažena v záznamech zopakována ve svědeckém výslechu či jiném oficiálním důkazním prostředku. I proto je skutečně otázka, zda navrhované opatření skutečně přinese zrychlení procesu“, vysvětluje své ne Pelikánovu návrhu Dienstbier.

(epa)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY