Sobota, 4. prosince, 2021

Válková vrátila do hry okresní kolečka při ustanovení insolvenčních správců

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Za porušení dohod považuje Helena Válková (ANO) schválení pozměňovacího návrhu Marie Benešové (ČSSD) k insolvenčnímu zákonu, který schválil ústavně právní výbor. Podle schváleného návrhu by mohl insolvenční správce působit pouze v jednom kraji. Benešové návrh byl původním návrhem Ministerstva spravedlnosti, ale vláda jej odmítla s tím, že správce bude moci působit ve všech osmi soudních krajích. Válkové návrh směřuje k zachování současné verze, kdy mohou dostávat insolvenční správci případy podle počtu provozoven. Válková svůj původní návrh nejdříve stáhla, ale po změně v ÚPV jej opět načetla.

Podle Válkové vládou navržený systém ustanovování insolvenčních správců svádí k regionalizaci insolvenčního práva v ČR. „Již nyní se projevují zásadní rozdíly v postupech jednotlivých soudů napříč kraji. Sjednocující výklad sice mají poskytovat vrchní soudy, i ty se však v řadě názorů navzájem rozcházejí. Široké spektrum rozhodnutí insolvenčních soudů v rámci tzv. dohlédací činnosti pak vůbec nepodléhá přezkumu vyšších instancí (§ 91 insolvenčního zákona).“ Uzavřenost krajských soudů přitom podle ní posiluje nebezpečí, které popisuje důvodová zpráva k revizní novele insolvenčního zákona (zákon č. 294/2013 Sb.) a rovněž veřejné zprávy BIS a Ministerstva vnitra.

Klientelistické vazby

 „Klientelistické vazby mezi soudci a správci budou vznikat snáze v prostředí uzavřených insolvenčních soudů, tj. v situaci, kdy přístup k insolvenčním případům projednávaným u daného insolvenčního soudu budou mít jen místní správci. Z otevřených zdrojů lze např. zjistit, že není výjimkou, že se soudci a funkcionáři některých regionálních soudů (jakožto placení „lektoři“) scházejí na celovíkendových „vzdělávacích“ akcích s místními insolvenčními správci (jakožto platícími „posluchači“ dychtícími po vědění).“ Takovémuto pěstování „nevhodných vazeb“, jak to pojmenovává revizní novela insolvenčního zákona, model „jeden správce – jeden krajský soud“ jednoznačně nahrává. Je přitom zřejmé, pokračuje bývalá ministryně, že skutečné manipulace v insolvenčním řízení jsou proveditelné pouze při součinnosti správce a soudce. V boji proti zneužívání insolvenčního řízení by předmětná novelizace činila výrazný krok zpět.

Válková rovněž upozorňuje na skutečnost, že přijetím vládního návrhu by bylo možno očekávat snížení kvality poskytovaných služeb ze strany insolvenčních správců účastníkům insolvenčního řízení, když vzhledem k počtu aktivně působících insolvenčních správců na straně jedné a nápadu insolvenčních věcí na straně druhé, by nebyla žádná osoba schopna věnovat se výkonu činnosti insolvenčního správce jako své výlučné činnosti a tuto by byla nucena kombinovat s činnostmi jinými. Nebylo by tedy možno uvažovat o profesionálních insolvenčních správcích věnujících se výkonu této funkce na plný úvazek. Šlo by tedy ve své podstatě o návrat k – nevyhovujícímu – stavu známému za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání. Vyvstávala by pak otázka, zda by se insolvenční správci v rámci insolvenčních řízení nepokoušeli získat finanční prostředky jinak.

Více čtěte: Poslanci „omylem“ přijali změnu insolvenčního zákona, která jde proti vládní verzi

Vládou navrhovanou změnu by bylo podle Válkové nutno hodnotit jako snahu vytvořit jakýsi „rovnostářský systém“ bez možnosti volné soutěže správců. Jak dále uvádí, stávající systém nastavený k 1. 1. 2014, po zásazích ze strany Ústavního soudu a po důsledné kontrolní činnosti ze strany Ministerstva spravedlnosti, která je zcela namístě a přinesla své ovoce, začal řádně fungovat a lze hovořit o životaschopném systému. Je si proto tedy třeba klást otázku, zda je nutné systém, který funguje pouhé dva roky a začal být stabilizovaný, znovu měnit. Pro takový postup v současné době není žádný relevantní důvod, míní. „Konečně lze uvést, že zrušení okresních seznamů insolvenčních správců (a jeho nahrazení seznamy krajskými) by poškodilo jak dlužníky, tak jejich věřitele, kteří by museli nově za insolvenčním správcem cestovat nikoliv v rámci okresu, ale třeba až na druhý konec kraje.“

 Nevhodné vazby

Stejně tak načetla Válková další pozměňovací návrh, který se týká výjimek z rotačního kolečka. „K ustanovení paragrafu 25 odst. 5, resp. § 26 insolvenčního zákona je nutno formulovat výtku, že insolvenční zákon stále postrádá prostředky obrany proti zneužití výjimky z pravidla obsaženého v § 25 odst. 2 předsedou soudu, to znamená proti vydávání opatření o určení osoby insolvenčního správce tím způsobem, že je zcela potlačen zákonem stanovený algoritmus ustanovování správců a na jeho místo přichází libovůle předsedy krajského soudu.“ Postupy Krajského soudu v Ostravě jsou v tomto směru podle Válkové mementem.

K výběru konkrétní osoby insolvenčního správce totiž dochází opatřením předsedy krajského soudu, přičemž je-li správce určován postupem podle § 25 odst. 5 (tj. mimo pořadí určené rotačním systémem, jak by tomu mělo podle § 25 odst. 2 pravidelně být), je podle stávající právní úpravy a judikatorní praxe toto opatření zcela nenapadnutelné a nepřezkoumatelné. Účastníci řízení i opomenutí insolvenční správci přitom poukazují na netransparentnost výběru správců předsedkyní Krajského soudu v Ostravě a nepravdivost udávaných (a průběžně měněných) důvodů. „Absence jakéhokoliv opravného prostředku a nepostižitelnost možné libovůle předsedy soudu snižuje důvěru účastníků insolvenčního řízení v jeho spravedlnost, resp. narušuje důvěru v justici jako celek. To platí bez ohledu na to, zda jsou pochybnosti o praxi panující u Krajského soudu v Ostravě důvodné, čili nic, neboť tyto pochybnosti mohou být v konkrétním případě vyvráceny jedině využitím adekvátních devolutivních nástrojů procesní obrany,“ konstatuje Válková, jejíž kritiku postupu předsedkyně KS Ostrava potvrdil i nedávný rozsudek Ústavního soudu.

Vládou předložená novela insolvenčního zákona přitom podle poslankyně na problém netransparentního a nepřezkoumatelného výběru insolvenčních správců předsedou insolvenčního soudu vůbec nepamatuje. „Posiluje navíc, jak již shora uvedeno, vazby mezi správci a soudci v regionech. Mezi insolvenčními správci a advokáty zabývajícími se insolvenčním právem se přitom o problému ví, diskutuje se o něm nejméně od poloviny roku 2014 a věc byla řešena i na stránkách odborného tisku.  Samo ministerstvo spravedlnosti bylo na problém upozorňováno dokonce několikrát,“ uzavírá Válková.

Dušan Šrámek

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY