Soudce Aleš Pejchal: Dnešní bezbřehý pohyb jakýchkoli osob po Evropě Úmluvou chráněn není a nikdy nebyl

Soudce Evropského soudu pro lidská práva Mark Villiger (druhý zleva) poslouchá projev soudce ESLP Aleše Pejchala na konferenci o case-law v Senátu v říjnu 2014. Foto: Irena Válová

Odpověď v titulku je jen jednou z mnoha velmi přímých reakcí soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleše Pejchala v exkluzivním rozhovoru. Celý rozhovor zveřejní Česká justice zítra. Aleš Pejchal se v něm mimo jiné vyjádří k personálnímu obsazení Soudu, k výlučné odpovědnosti suverénních národních států za práva a svobody svých občanů nebo třeba k některými právníky avizovanému konci státu.

Podle soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleše Pejchala je text Úmluvy o lidských právech a základních svobodách pozoruhodný proto, že „chrání pouze taková lidská práva a takové základní svobody, které jsou členské státy Rady Evropy skutečně schopny garantovat.“ Nezabředává do iluzorních požadavků na „ideální stát“ v oblastech sociálních, etických či morálních, a proto není utopií,“ uvádí v rozhovoru soudce.

Jak vyplývá z dalších odpovědí Aleše Pejchala, Úmluva o lidských právech a základních svobodách je pouhým nástrojem k ochraně lidské svobody. Proto se na úvahy o jakési „revizi katalogu lidských práv“ dívá se zdviženým obočím: „Já si zase nedovedu představit demokratický, právní stát bez společenství svobodných občanů. Jestliže se někdo chce zabývat nějakou formou vlády, kde občanská svoboda je nepodstatná, pak může uvažovat o čemkoli. Leč já osobně, který jsem převážnou část svého života prožil v období, které je v českých právních předpisech nazýváno dobou nesvobody, nemám sebemenší důvod polemizovat s někým, kdo by chtěl svobodu omezovat či rezignovat na její ochranu,“ říká nesmlouvavě soudce Pejchal.

Naopak v diskusi o složitosti práva a jeho hypertrofii je soudce Aleš Pejchal ve shodě s kritiky současného stavu: „Právo nesmí být složité, jinak přestává být právem. Zákonodárci, kteří právo vytvářejí, jsou povinni usilovat o co nejkvalitnější právní úpravu, bez toho jejich vůle není dobrá. Ale to samo o sobě nestačí,“ začíná soudce v rozhovoru svoji odpověď.

Soudce Pejchal  v rozhovoru odpovídá i na takové otázky, zda má právní řešení rozhodnutí EU o přesunech přistěhovalců po kontinentu nebo zda EU nepřišla o rozum. Aleš Pejchal přináší odpovědi právní a opakovaně se vrací k faktu, že obě nadnárodní organizace, Rada Evropy i Evropská unie, fungují na základě smluv. A smlouvy se v mezinárodním právu uzavírají, smlouvy se mění, od smluv se také odstupuje, nelze nedodat.

Kdo sledoval odborná stanoviska a právní názory Aleše Pejchala v České republice, uvidí, že od nich jako soudce mezinárodního soudu ve Štrasburku neustoupil.

Irena Válová

Kdo je soudce Evropského soudu pro lidská práva JUDr. Aleš Pejchal

Původně chtěl studovat historii. Když se nakonec rozhodl pro Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, vybral si v roce 1976 za téma diplomové práce Historický vývoj občanského zákonodárství.

Advokátní praxi pak vykonával celých 35 let. Stovky případů, ve kterých vystupoval před soudem, nesly dimenzi lidských práv a ústavnosti, neboť se týkaly práva na spravedlivý proces, jež je garantováno Evropskou úmluvou o lidských právech a ústavním pořádkem České republiky. „S ochranou lidských práv a základních svobod jsem byl ve spojení doslova každý den celých třicet pět let,“ říká.

Je historicky prvním právníkem v České republice, který uspěl u Evropského soudu pro lidská práva, když  v roce 2000 ESLP shledal v případu Krčmář proti České republice (Rakona) porušení Úmluvy. Od té doby jeho jméno figurovalo v další více než desítce případů, které Evropský soud pro lidská práva přijal a rozhodnutí v nich publikoval jako závazný právní názor (např. Družstevní záložna Pria, Forminster Enterprises Limited, Vrána proti České republice, Chadimová proti České republice a další.).

Je jedním z několika právníků, kteří se soustavně angažovali v právní pomoci obětem holocaustu.

Byl zvolen Právníkem roku 2007 v oboru občanských a lidských práv, včetně práva ústavního. Od roku 2009 byl místopředsedou České advokátní komory, od roku 2010  členem Výboru pro lidská práva Rady Evropských advokátních komor a Advokátních sdružení.

Je autorem mnoha vyhledávaných odborných textů, žádaných pro jejich úzkou specializaci a mimořádná témata, která však vždy dokázal lidsky a srozumitelně zpřístupnit s respektem k dané látce jako např. Život v Evropě v 21. století, Katedrála a pravidla hry na spravedlnost, či Restituce ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nebo O svobodě a právní pomoci.

Aleš Pejchal je propagátorem práva prostřednictvím literatury, která má zejména laikům pomoci nabýt právního vědomí a povzbudit je v rozhodování o jejich životech a zem: Kniha 100+1 advokát (1997) nebo Základní slova, rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu (2008 společně s Irenou Válovou). V  roce 2009 stanul včele projektu Dějiny advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a do knihy přispěl i jako autor.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo v roce 2012 Aleše Pejchala soudcem Evropského soudu pro lidská práva za Českou republiku. Funkce se na devět let ujal. 5. listopadu 2012. Letos začíná pátý rok ve funkci.

(ire)