Exekutoři prostřednictvím senátorů: I kat vznikl z vůle vrchnosti a pobíral odměnu

Podle ústavních soudců se však lze v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu. Soudy jsou dokonce povinny výkon rozhodnutí zastavit v situaci, kdy by vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Foto: archiv

Pokud český stát přenesl v roce 2001 část moci na soudní exekutory, musí jim zajistit podmínky pro fungování, nikoli je nechat vyhladovět a vyhladověním v rozporu s Ústavou regulovat jejich počet. „Žádná společnost neměla ráda své katy, ale žádný kat nevykonával exekuci na popravišti ze své libovůle, ale protože mu to nařídil soud a protože byl za to držitelem vrchnostenské moci placen,“ uvádí se v návrhu na zrušení části vyhlášky ministerstva spravedlnosti o odměnách exekutorů. Rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu skupiny senátoru v čele se senátorem Jiřím Oberfalzerem bude dnes vyhlášeno veřejně.

Skupinu senátorů zastupuje advokát Zdeněk Koudelka. Senátoři v červnu 2017 navrhli zrušit ty části vyhlášky, kterými ministerstvo spravedlnosti za ministra Roberta Pelikána snížilo odměnu za vykonanou exekuci na nejméně dva tisíce korun oproti předchozí částce tři tisíce korun.

Exekutoři vznikli v roce 2001 z vůle státu

Jak v úvodu návrhu senátoři zdůrazňují, exekutorský stav nevznikl sám od sebe, nýbrž politickým rozhodnutím a rozhodnutím státu: „Náš stát přijetím exekučního řádu v roce 2001 zvolil cestu soudních exekutorů, jakožto fyzických osob aprobovaných státem, na které přenesl část státní moci. Tato cesta není nutná. Do té doby výkon soudních a jiných rozhodnutí zajišťoval stát přímo okresními soudy a jejich vykonavateli jako státními úředníky.“

Nicméně v 90. letech 20. století panovala velká nespokojenost s faktickou nevykonatelností individuálních právních aktů na finanční a jiná plnění. To vedlo k celkovému oslabení chápání státu jako státu právního z pohledu faktické vymahatelnosti práva, dodávají senátoři vysvětlení, proč stát dospěl v roce 2001 k rozhodnutí zavést soukromé exekutory. Do té doby existující soudní vykonavatelé placení státem byli neefektivní.

Znemožnění výkonu exekucí je porušení Ústavy

Jenže po šestnácti letech je tato právní profese nejregulovanější a státem nejsledovanější a státní zásahy vůči exekutorům jdou podle návrhu až za hranu ústavnosti: „Je logické, že pokud stát na fyzické osoby přenáší státní moc, pak podléhají při výkonu této činnosti zvýšenému státnímu dozoru a regulaci ve srovnání s jinými podnikajícími profesemi. Nicméně ani tento dozor nesmí být svévolný a nelegitimní. Stát je povinen v rámci jim dané regulace neznemožnit ani svévolně neztížit výkon exekuční činnosti jako podstatné náležitosti právního státu, jinak je porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy,“ uvádějí senátoři ve svém návrhu.

Odměna exekutora podle návrhu neobsahuje jen náklady a už vůbec ne osobní výdělek exekutora. Jde o náklady na úřad se zaměstnanci včetně budoucích právních závazků k těmto zaměstnancům, náklady na archivaci spisů jako nové povinnosti exekutora nebo vyrovnání za fakt, že exekutor nesmí na rozdíl od některých jiných právních profesí vykonávat až na výjimky žádnou další činnost.

Regulace exekutorů  je tvrdší než tresty za závažnou kriminalitu

A v neposlední řada jde o odměnu za odpovědnost exekutora, kterou tato profese nese za způsobenou škodu na rozdíl například od soudců. „Odměna má odrážet i odpovědnost exekutora, včetně odpovědnosti kárné, kde může v jednoinstančním kárném řízení dokonce i za nepřímé zavinění, jehož se dopustí zaměstnanec exekutora, vzniknout kárná sankce v podobě pokuty až 5 000 000 Kč. V porovnání s tím je ve dvojinstančním trestním řízení taková pokuta udělována jen za výrazné majetkové delikty. Nepoměr výše sankce a výše příjmu je znám například v kauze Tetzeliová, kdy udělená pokuta měla na kárně odsouzenou dvojí dopad – primární byla sankce, kterou vzhledem ke svým příjmům nemohla zaplatit, sekundární dopad byl ukončení činnosti soudního exekutora, neboť neplnění závazků je kárným proviněním exekutora,“ uvádí se v návrhu na zrušení částí  ministerské vyhlášky.

!Jakkoli stát správně reguluje ceny odměn a nákladů soudního exekutora, protože jde o výkon státní moci přenesené státem na fyzické podnikající osoby, nesmí být taková regulace pro výkon profese likvidační!, uvádějí senátoři v návrhu.

I kat vznikl z vůle vrchnosti a pobíral odměnu

Návrh dále poukazuje na fakt, že vyhláška snižující odměny nenáviděných exekutorů byla vydána před loňskými parlamentními volbami: „Exekutorská činnost není u povinných populární a zvláště před volbami je logické, že někteří nezodpovědní politici se mohou zalíbit voličům tím, že budou shánět pozitivní body na úkor nepopulárních činností a osob. Ale tento přístup nelze akceptovat, pokud jde o činnosti zajišťující chod státu. V historickém srovnání řečeno, žádná společnost neměla dříve ráda své katy, ale žádný kat nevykonával exekuci na popravišti ze své libovůle, ale protože mu to nařídil soud a protože byl za to držitelem vrchnostenské moci placen,“ uvádí v návrhu na zrušení předmětného snížení odměny senátoři.

Podle návrhu senátorů přistoupilo ministerstvo spravedlnosti  po 16 letech za pravicových i levicových vlád  fungujícího systému nesnížení odměn exekutorů, zatímco minimální mzda i platy v soukromém i státním sektoru rostly včetně platů soudců, kteří jsou na okresní úrovni nejvíce v exekučním řízení činní:

Soudcům narostly platy na 261%, exekutorům je odměny snížena

Poté senátoři shrnují, jak rostly platy ve všech právních i neprávních profesích: V roce 2001 byla měsíční minimální mzda 5 000 Kč. V roce 2017 byla 11 000 Kč. Tedy nárůst vůči roku 2001 byl 220%. Průměrná měsíční mzda v červnu 2001 byla 13 730 Kč a v červnu 2016 byla 26 898 Kč. Tedy nárůst vůči roku 2001 byl 196%. Čísla jsou za podnikatelskou sféru, ale obdobný vývoj byl v nepodnikatelské sféře. Platová základna představitelů státní moci, ze které se koeficientem 2,06 vypočítává plat ministra, v roce 2001 byla 33 420 Kč a v roce 2017 byla 65 733,50 Kč.10 Nárůst platové základny ministra činí ve srovnání s rokem 2001 asi 197%.

Jmenovaným soudcům okresních soudů se podle návrhu senátorů v roce 2017 platy  zvedly  na 261% roku 2001: „V exekucích jsou z právních profesí nejvíce činní soudci okresních soudů, proto je vhodné srovnat jejich platové poměry. Soudce okresního soudu s praxí 9 let měl v roce 2001 měsíční plat 35 100 Kč (koeficient 1,05) a v roce 2017 plat 91 800 Kč (koeficient 1,14 a platová základna pro soudce 80 490 Kč). Plat soudce okresního soudu se tedy kroku 2017 ve srovnání s rokem 2001 zvedl na 261%.“

„Jen minimální státem regulovaná odměna pro exekutory nerostla a je dokonce po 16 letech razantně snižována,“ dochází autor návrhu k závěru, přičemž evidentní fakt nárůstu platů všech na jedné straně a snižování odměn exekutorů na straně druhé není třeba jako skutečnost  nikterak  dokazovat.

Důsledky jsou pak v návrhu rozvedeny na anonymním vzorku exekutorských úřadů s nápadem od 1800 – 3000 věcí a s různými počty zaměstnanců.  Pokud je v ČR vedeno 4,6 milionů exekucí, znamená to 30 000 exekucí na úřad, dodávají autoři návrhu s tím, že s Pelikánovým snížením odměny exekutorů nesouhlasil ani Nejvyšší správní soud ani někteří politici.

Místo zákona ekonomická smrt

Senátoři rovněž poukazují na nedůvodně rozdílný přístup státu k exekutorům a k jiným právním profesím, například notářům nebo insolvenčním správcům.

Podle navrhujících senátorů může jít o snahu politika nejít cestou změny nebo dokonce zrušení zákona, ale cestou hospodářského zničení této skupiny právních profesionálů: „Navrhovatel se domnívá, že důvodem tohoto odlišeného přístupu může být faktická snaha ministra JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D. po snížení počtu exekutorů formou ekonomického vyhladovění,“ stojí v návrhu.

Vyhláška státu na zničení exekutorů

Poté senátoři citují přímo Roberta Pelikána, který ve funkci ministra spravedlnosti řekl: „Dovedu si představit, že některé úřady zaniknou. Obavy z toho nemám, spíše naopak – některé úřady jsou nefunkční. Pokles až o polovinu by nebyl problém.  “ …“Počítáme spíš s redukcí úřadů. Když se některý z úřadů uvolní a nebude jediný v daném okrese, tak ho budeme rušit.“

Ministr se tak několikrát veřejně přiznal k tomu, že v rozporu s článkem 9 odst. 1 a článkem 26 Listiny základních práv a svobod reguluje v rozporu s ústavním pořádkem výkon konkrétního povolání ministerskou vyhláškou, ačkoliv tak může být učiněno pouze zákonem. Ovšem ke snižování počtu exekutorů stát nemůže zneužít právní předpis řešící obecně odměňování exekutorů, neboť by byl vydán v rozporu se zákonem, k jehož provedení měl být vydán, což překračuje ústavně vymezenou legislativní pravomoc ministerstva zakotvenou v čl. 79 odst. 3 Ústavy, popisují senátoři neústavní snahu zničit ekonomickými nástroji skupinu právních profesionálů, kterou stát svým rozhodnutím sám vytvořil

Irena Válová