ÚS: Pojišťovny by měly platit náhradní vůz i u totální škody

Nehoda reprofoto: youtube

Ústavní soud došel k závěru, že pojišťovny by měly z povinného ručení platit náhradní vůz i v případě takzvané totální škody. Podle Ústavního soudu judikatura soudů v této oblasti není jednotná a je především na Nejvyšším soudu, aby se zabýval jejím sjednocením, uvedl dnes soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

Ústavní soud řešil konkrétní případ z Ostravska, kde muž po nezaviněné dopravní nehodě přišel kvůli totálnímu zničení o vůz. Pojišťovna ale uhradila pronájem náhradního vozu jen za několik dní, a to do té doby, dokud nebylo zřejmé, že jde o totální zničení havarovaného vozu. Poté podle ní nešlo o účelně vynaložené náklady, muž dostal za zničený vůz peníze. Dostal je ale až po měsíci od nehody, kdy už několik týdnů podle pojišťovny na náhradní vůz neměl nárok.

Nález k dispozici zde.

Stěžovatelem v tomto případě nebyl přímo poškozený z dopravní nehody, ale člověk, který poškozenému náhradní auto pronajal. Stěžovatel sice částečně uspěl u soudu prvního stupně, odvolací soud se ale přiklonil na stranu pojišťovny. Podle stěžovatele jde v podstatě o absurdní a formalistický výklad, když poškozený přišel při jím nezaviněné nehodě o vůz, pojišťovna mu dala peníze až za měsíc, ale soud řekl, že už na náhradní auto nemá nárok potom, co se dozvěděl, že je vůz zničený totálně. „Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny. V opačném případě trvá na straně poškozeného stav, kdy nemůže v důsledku dopravní nehody čerpat z užitků poskytovaných mu znehodnoceným vozidlem,“ stojí v nálezu.

Mluvčí České asociace pojišťoven Monika Bartlová řekla, že „pojišťovny poskytují v rámci povinného ručení náhradu účelně vynaložených nákladů za zapůjčení náhradního vozidla i při tzv. totální škodě“. Tento nárok je ale podle ní třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. „Nelze tedy hradit náklady, jež nebyly účelně vynaloženy,“ uvedla Bartlová. Další plošné navyšování plnění za škody v povinném ručení by podle ní mohlo mít negativní dopad na bilanci povinného ručení, kde již nyní výše škod přesahuje vybrané pojistné. Průměrná škoda od roku 2010 stoupla o 47 procent, dodala.

„Poškozený potřebuje přiměřenou dobu na pořízení jiného vozidla a po tuto dobu náklady půjčovného hradíme. Přiměřenou dobu stanovujeme individuálně,“ doplnil mluvčí Kooperativy Milan Káňa. Pojistné plnění se podle něj v těchto případech vyplácí v průměru do pěti pracovních dnů. „Nepředpokládáme tedy, že by toto rozhodnutí Ústavního soudu nějak stávající postupy ovlivnilo,“ uvedl Káňa.

„Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozu, ale také náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,“ uvedl soudce zpravodaj.

Ústavní soud tak zrušil rozsudek odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který se případem bude muset znovu zabývat. Bude však vázaný právním názorem Ústavního soudu.

(čtk)