Mazanec: Baxovi skončil mandát, informace o jeho „sesazení“ jsou absurdní

Prezident Zeman jmenoval Michala Mazance do funkce předsedy NSS . Foto: Eva Paseková

Předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Michal Mazanec se zdráhá uvěřit tomu, že by prezident Miloš Zeman při návštěvě Vídně pronesl slova o „sesazení“ jeho předchůdce Josefa Baxy. Podle Deníku N měl Zeman s krajany hovořit o tom, jak by podle něj měl NSS rozhodovat a že Mazanec jeho přáním coby předseda dokáže vyhovět lépe, než Baxa.

Už při jmenování Mazance loni v září Zeman kritizoval konkrétní rozhodnutí soudu v éře někdejšího předsedy Baxy. Zeman tehdy na Mazance apeloval, aby se ve funkci nenechal ovlivnit „různými pseudoekologickými hnutími, která podávají šikanózní žaloby“ a „brzdí řadu užitečných dopravních staveb“.„V diskusi o dálnici z Vídně do Brna řekl, že sesadil předsedu Nejvyššího správního soudu a dosadil tam někoho, kdo by v podstatě měl dělat to, co on mu řekne,“ sdělila nyní Deníku N účastnice setkání s krajany Zuzana Brejcha.

Mazanec už v minulosti uvedl, že si nedovede představit, jak by bylo možné ovlivňovat konkrétní rozhodnutí NSS. Na článek Deníku N nyní zareagoval v tiskovém prohlášení a svůj postoj v něm zopakoval. Vyjádření přinášíme v plné šíři.


Prohlášení předsedy NSS Michala Mazance

1. Především teď s jistotou nevím, o jakém konkrétním rozhodnutí, kterým by Nejvyšší správní soud „zastavil“ stavbu dálnice do Vídně, je tu řeč, kdy takové rozhodnutí případně bylo vydáno, kterého aspektu nebo části stavby se mohlo týkat, pod jakou spisovou značkou byla věc projednána. Pravděpodobně má jít o zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (ZUR), nebo některé souvisící rozhodnutí (např. obchvaty měst, posuzování EIA, nějaké závazné stanovisko, výjimky ze zásahů do biotopů…). Nejvyšší správní soud rozhoduje ročně přes 4500 věcí, resp. přes 4000 kasačních stížností. Z nich se týká asi deset procent věcí stavebních v jejich nejrůznějších aspektech a souvislostech.

2. Původní ZUR Jm kraje zrušil Nejvyšší správní soud v roce 2012. Nově vydané ZUR (z října 2016) byly napadeny u Krajského soudu v Brně. Seznam navrhovatelů měl tři a půl strany (především obce a fyzické osoby). Návrh v prosinci 2017 Krajský soud v Brně zamítl.

3. Kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu byla podána v dubnu 2018 (stěžovatelé jsou v podstatě totožní s navrhovateli a spis má asi třicet šanonů). Do spisu až do letošního února docházela další a další podání. (Pro představu: soudkyně si nechala do kanceláře přinést dva pracovní stoly navíc). Věc je projednávána v přednostním režimu a skončení předpokládám v řádu jednotek týdnů. Jde tedy dosud o „živou“ věc, s jejímiž skutkovými a právními detaily navíc seznámen nejsem. Průtahy v ní nezaznamenávám, ani si na to nikdo nestěžoval.

3a. Znovu ale uvádím, že není jasné, oč tu vlastně jde: může jít také o souvisící problematiku, např. obchvat Břeclavi nebo obchvat Mikulova, protože i zde jsou řízení velmi komplikovaná a s tahem na Vídeň souvisí.

4. K údajným dalším vyjádřením prezidenta republiky: dr. Baxovi skončil úplně normálně mandát ze zákona uplynutím dne 30. 9. 2018. Údajné formulace o „sesazení“ nebo „odvolání“ dr. Baxy (žádný oficiální záznam průběhu rozhovoru jsem neviděl) mi připadají tak absurdní, že je nebudu komentovat, protože se zdráhám uvěřit tomu, že něco takového opravdu zaznělo.

5. Už v lednu tohoto roku jsem se v souvislosti s otázkami kolem jmenování místopředsedkyně dr. Pořízkové pro Deník N vyjádřil také k otázkám ovlivňování soudců. Na svém vyjádření nemám důvod nic měnit, takže jen znovu opakuji, že osobně jsem žádnému nátlaku či jednání, které bych mohl považovat za ovlivňování ze strany prezidenta republiky, vystaven nebyl. Uvedl jsem tehdy:

…Každý soudce se musí při případném nátlaku (jemuž jsem zde vystaven nebyl) radit se svými povinnostmi a se svým svědomím. Řešení je tak jasné a jednoduché, že je mi až hloupé to napsat, tím méně vybubnovávat, protože každému poctivému soudci přechází taková povinnost do genů – musí mu odolat nebo se mu vzepřít. Jiná cesta není. Soudce, který to nedokáže, není hoden svého povolání.

Já v tom ale nevidím nic složitého, nic, co by si zasloužilo tak dlouhou debatu: aspoň u soudu, který řídím, považuji za nemožné „zařídit“, aby soudní senát rozhodl podle přání kohokoli, a zejména ne předsedy soudu, jehož povinností je především soud spravovat a řídit jeho chod; třicet let po Listopadu mám takovou představu skoro za komickou. „Ohnout“ tři – nebo i sedm – kolegů, aby rozhodli podle mého přání nebo přání kohokoli jiného a proti vlastnímu názoru? To je asi jednodušší ohnout radniční věž.“


(epa)