Že kvůli soudům nebyly postaveny dálnice? To je podle Baxy omyl, pramenící z jejich nepochopení

Josef Baxa na kongresu Právní prostor Foto: ČJ

Panelisté druhého dne kongresu Právní prostor pocházeli z prostředí justice a tomu byly zaměřeny i jejich příspěvky. O nejvýbušnější příspěvek se postarala prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, která uvedla, že ministerstvo spravedlnosti dokončilo dlouho očekávanou novelu zákona o soudech a soudcích. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa si zase nepřímo rýpl do prezidenta Miloše Zemana.

Novela, kterou resort již poslal do připomínkového řízení, obsahuje návrat ke dvoustupňovému kárnému řízení se soudci, zánik přísedících ve všech trestních i civilních věcech a nová pravidla pro výběr soudců i soudních funkcionářů. „Pokud novela projde, měli bychom konečně zákonnou úpravu těchto naprosto důležitých procesů. Ministerstvo spravedlnosti opravuje letitý a zásadní deficit, kterého se předchůdci v jeho čele nechtěli zhostit,“ uvedla prezidentka Soudcovské unie. Návrh také podrobně řeší soudní funkcionáře, kterým v duchu nálezu Ústavního soudu zakazuje opakování mandátů.

Josef Baxa pojednal o nezávislosti soudů. Moderátor panelu Michal Vávra hned poznamenal, že se ji věnuje již od začátku roku v narážce na Baxovu obranu proti snaze hradního kancléře Vladimíra Mynáře seznamovat soudce se stanovisky a postoji prezidenta republiky, což odborná veřejnost vnímala jako pokus o jejich ovlivnění. Podle Baxy je nezávislost soudů tím, čím bývali kanárci pro horníky, když je svou přítomností varovali před nebezpečím. Pokud zahynuli, byl to pro horníky signál, že nebezpečí je přítomno. „Bez nezávislých soudů a soudců ztratíme pevnou půdu pod nohama,“ řekl Baxa.

O první části kongresu čtěte zde: Pirát Michálek: Vybraná judikatura by měla být přímo v textu zákonů

„Mnozí politici se domnívají, že i soudy náleží vítězům voleb,“ kritizoval Baxa přístup části politické reprezentace k soudní moci a pomohl si i polskou a slovenskou paralelou. Úloha soudní moci je ale podle něj z její podstaty naprosto odlišná od úlohy moci výkonné i zákonodárné. Pro politiky je těžce akceptovatelné, že soudy aktivně neprosazují jejich zájmy. „Politici soudům vyčítají, že kvůli nim nebyly postaveny dálnice. To je ale omyl pramenící z nepochopení postavení soudů, “ uvedl. Právě na to, že soudy zpomalují například stavby dálnic si opakovaně stěžuje prezident Miloš Zeman. Loni v září když jmenoval Michala Mazance do čela Nejvyššího správního soudu místo Baxy uvedl, že mu vadí, že soud pozastavil územní plán Jihomoravského kraje. „Díky čemuž, kdykoli se setkám s rakouskými kolegy, čelím výtkám, jak to, že nemáme dálnici z Brna do Vídně,“ shrnul Zeman. NSS podle něj také v jiném případě zamezil výstavbu dálnice kvůli koloniím křečka.

Antidiskriminační zákon je třeba novelizovat

V bloku „Aktuální otázky justice“ vystoupila ombudsmanka Anna Šabatová. Svůj příspěvek věnovala výročí deseti let antidiskriminačního zákona. Šabatová zdůraznila, že veřejný ochránce práv sice nemůže oběti diskriminace přímo zastupovat, může jim však radit, jak svá práva uplatňovat co možná nejlépe. Na základě desetiletých zkušeností s aplikací tohoto zákona v praxi jej Šabatová navrhuje novelizovat.
Doplněn by podle ní měl být o možnost bránit se diskriminaci též veřejnou žalobou (actio popularis), která by umožňovala postihovat i strukturální, a nejen individuální diskriminaci. Naopak zrušeno by podle ní mělo být ustanovení občanského soudního řádu o přesunu důkazního břemene z žalobce na žalovaného v případě diskriminačních žalob. Ustoupeno by mělo být i od subsidiarity přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, neboť jeho stávající koncept je v rozporu s evropskými předpisy, podle nichž má finanční satisfakce náležet obětem vždy, a nejen tehdy, nelze-li způsobenou diskriminaci odčinit jinými způsoby.

Na kongresu vystoupil též ústavní soudce a dlouholetý někdejší advokát David Uhlíř. Svůj příspěvek zaměřil na právo na spravedlivý proces. Uhlíř ho chápe jako právo domáhat se stanoveným způsobem svého nároku u příslušného orgánu.
Laická představa je však podle Uhlíře jiná. Účastníci řízení totiž spravedlivým procesem rozumí to, že o jejich nároku bude rozhodnuto spravedlivě. Takové hodnocení však bývá subjektivní.

Právo na spravedlivý proces je podle Uhlíře široké a obsahuje mnoho komponent od poučení účastníka řízení jeho právech, přes právo na právní pomoc advokáta až po právo na nestranného soudce. Odkázal přitom na bohatou americkou soudní judikaturu, například na verdikt amerického Nejvyššího soudu Miranda versus Arizona z roku 1966, od něhož se odvíjí povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit ty, vůči nimž se trestní řízení vede, o jejich právech. „Za spravedlivé rozhodnutí lze označit takové, s nímž se ztotožní třetí nestranný pozorovatel, který není na rozhodované věci jakkoli zainteresován,“ uzavřel Uhlíř svůj příspěvek tím, že posouzení, co je ještě je, a co už není spravedlivé, je otázkou téměř kantovskou.

Tomáš Nahodil, epa