Soudy odmítly manipulaci s výběrem přísedících v druhé větvi případu Davida Ratha

David Rath komentuje rozhodnutí soudu Foto: ČJ

Právní zástupci firmy Metrostav a dalších obžalovaných v tzv. druhé větvi případu Rath a spol., kterou projednává Krajský soud v Praze (KS) neuspěli s námitkou proti způsobu, jakým byl sestaven senát soudu a určeni jeho přísedící. Jak zjistila Česká justice, zamítavé rozhodnutí KS na začátku července potvrdil Vrchní soud v Praze (VS).

Ke stížnosti, kterou KS v květnu předložil advokát Metrostavu Ondřej Blaha, se připojili při jednání další obžalovaní.  V námitce byla vznesena pochybnost nad tím, zda některé změny v soudních odděleních a ve složení přísedících nebyly učiněny účelově. Jedná se především o to, že dva přísedící ze senátu soudce Iva Zelinky, který v roce 2016 rozhodl ve stejné věci o jejím vrácení státnímu zástupci k dopracování s tím, že mají vyloučeny a zničeny z důvodu údajné nezákonnosti pořízené odposlechy, byli změnou rozvrhu práce převedeni do nového oddělení. Soudce Zelinka totiž odešel do penze a věc převzal senát soudkyně Říhové, k níž byli k rozhodování do senátu určeni noví přísedící.

K povolání přísedících byl ale použit seznam přísedících zařazených do dotčeného soudního oddělení později, než obžaloba napadla soudu a obsazení oddělení, z něhož bylo při ustavení senátu čerpáno, bylo zjevně změněno, ačkoliv již byl učiněn první úkon ve věci, tedy nařízení hlavního líčení. To odporuje podle názoru advokátů zákonu o soudech a soudcích a také platné judikatuře Nejvyššího soudu. Pochybnosti vzbuzuje podle nich i to, že noví přísedící byli vybráni až na opakovaný pokus, kdy původní přísedící odmítli účast, aniž by bylo možné tuto věc jakkoliv ověřit. Navíc není zřejmé, proč nebyli do senátu přiděleni přísedící z původního senátu soudce Zelinky, kteří navíc disponovali důkladnou znalostí spisového materiálu.

Tyto okolnosti vedli právní zástupce obžalovaných k podezření, že tak bylo činěno se záměrem vyloučit z rozhodování přísedící, kteří zastávají názor o nepřípustnosti pořízených odposlechů jako důkazu. Z tohoto důvodů namítli podjatost obou stávajících přísedících. Při zmíněném květnovém jednání soudu byly vzneseny také pochybnosti o procesním postupu předsedkyně senátu, úzce související s postupem při kreaci nového senátu. Podle názoru obhájců totiž není například zřejmé, jakým způsobem se předsedkyně senátu zabývala otázkou, zda obžalobu předběžně projednat či nikoli, když neměla v té době k dispozici senát. K nařízení hlavního líčení došlo v době, kdy senát ještě neexistoval.

Rozhodnutí, kterým předsedkyně senátu námitky zamítla, se opírá o konstatování, že ani jeden z přísedících, vůči kterým směřuje námitka podjatosti, nemá k obžalovaným ani věci žádný vztah. Soud také odmítl pochybnosti ohledně výběru přísedících, aniž by ovšem jakkoliv logicky vysvětlil, z jakého důvodu byli z výběru vyloučeni přísedící z původního senátu soudce Zelinky.

V argumentaci se opírá o nález Ústavního soudu z 3.8. 2016 (sp. zn. II. ÚS 2430/15), z něhož vyplývají nižší nároky na konkrétní určení přísedícího v rozvrhu práce soudu. „V tomto konkrétním trestním řízení (ve fázi řízení před soudem po opětovném podání obžaloby) se přitom dalo důvodně očekávat, že bude počtem jednacích dní a celkovou délkou řízení do vyhlášení rozhodnutí nadstandardně rozsáhlé. Proto, jak konstatoval Ústavní soud, „jsou zákonné požadavky na rozvrh práce soudu stran určení konkrétních přísedících méně specifikované než na určení soudce.“ Podle § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích nesmí být rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce dotčeno rozdělení věcí ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení provedené před jejich účinností, ale pouze pokud je to možné. Z odpovědí místopředsedů soudu je zjevné, že takový postup možný nebyl, a proto byly osloveny nově zvolené přísedící po složení slibu. Stran vedení záznamů o povolávání přísedících pro rozhodování v jednotlivých trestních věcech s uvedením důvodů odmítnutí ze strany přísedícího nutno podotknout, že zákon o soudech a soudcích ani rozvrh práce nestanovují povinnost soudu takové záznamy vést“, konstatuje se v písemném vyhotovení usnesení KS z května, které nedávno pravomocně potvrdil také VS v Praze.

Petr Dimun