Nový šéf Vrchního soudu v Olomouci: Jsem pro opakování mandátu předsedů, nález ÚS byl nešťastný

Nový předseda Vrchního soudu v Olomouci Václav Čapka Foto: Eva Paseková

Prezident Miloš Zeman jmenoval Václava Čapku novým předsedou Vrchního soudu v Olomouci již před měsícem. Dlouholetý místopředseda trestního úseku soudu nahradil ve funkci Roberta Grygu. Česká justice se proto nového předsedy ptala na změny, které plánuje, ale například i na jeho názory na opakování mandátu soudců či na návrh zákona o hromadných žalobách.

Olomoucký vrchní soud znáte velmi dobře. Je tu něco, co byste chtěl po svém předchůdci změnit? Co zde naopak funguje?
Jmenován soudcem jsem byl v roce 1991. Začínal jsem na Okresním soudu Brno – venkov, kde jsem od roku 1992 soudil na trestním úseku. V roce 1996 jsem byl přeložen ke Krajskému  soudu v Brně. Pak jsem v roce 1999 absolvoval půlroční stáž zde na Vrchním soudu v Olomouci a od září 2001 tu jsem natrvalo. Nikdy jsem neměl ambice stát se představitelem soudu, vždy jsem chtěl soudit na trestním  úseku. Nakonec jsem přijal výzvu stát se místopředsedou a 7 let jsem působil jako místopředseda trestního úseku. Pokud se mně tedy tážete na nějaké změny, které bych chtěl v brzké době udělat, tak budou velice drobné. Už za mých předchůdců, ať to byl doktor Holubec nebo doktor Gryga, byl soud velmi dobře veden a hodnocen. A to jak odbornou, tak laickou veřejností. Chtěl bych udělat pouze změny, které by sloužily k plynulému vyřizování věcí a zrychlení řízení, a to i přes současnou výstavbu protipovodňových opatření na řece Moravě, která činnost soudu omezuje, zejména hlukem, prašností a komplikacemi v dopravě. Již jsem absolvoval porady na všech úsecích a vyjádřil jsem své představy o tom, jak dosáhnout zvýšení rychlosti řízení. Ale tak, aby to nebylo na úkor kvality.

Můžete být konkrétní? Jaká opatření chystáte?
V minulosti jsme zavedli  písemné zdůvodňování nedodělků, tedy věcí starších šesti měsíců. Vedu  osobní pohovory se soudci, kterých se tyto nedodělky týkají a společně nacházíme cesty k jejich vyřízení. Chtěl bych také vypracovat a zrealizovat plán stáží, jednám s předsedy a místopředsedy Krajských soudů v Brně a Ostravě. Otázku stáží jsem řešil i s předsedou trestního kolegia Nejvyššího soudu v Brně doktorem Púrym. Nejen od nás, ale i z Nejvyššího soudu, odchází větší počet  soudců do starobního důchodu. Jsme poddimenzováni – dnes máme plánovaný stav soudců 45 a je nás 41 – a  je velmi těžké stav doplnit. Například trestní úsek, kde máme šest senátů, je nyní obsazen  jen díky stážistům. Odchází silné ročníky a my je musíme nějakým způsobem nahradit.

Kolik z Vrchního soudu v Olomouci v nejbližším období odejde lidí?
Pokud se týká trestního úseku, tam nám  v poslední době odešli čtyři soudci. Ke konci října odchází další předseda senátu, v důchodovém věku jsou myslím další čtyři lidé, kteří by tu po dobu dvou let ještě mohli vydržet. Na civilním úseku je personální situace ještě horší, tam koncem roku zanikne vzhledem k věku funkce dvěma soudkyním, a to paní doktorce Maiové a paní doktorce Coufalové. Do důchodu odešel k 30.9. letošního roku také doktor Gryga, bývalý předseda soudu. V příštím roce dovrší věku 70 let další soudkyně a kromě těchto soudců dosáhli další 2 soudci tohoto úseku důchodového věku. A pokud se týká insolvenčního úseku, tak zde avizovala odchod do důchodu paní doktorka Hradilová, u níž doufám, že svoje vyjádření ještě přinejmenším modifikuje.

Chcete také zvýšit počet soudců podílejících se na lektorské činnosti. Jak by to mělo v praxi vypadat?
Ředitelka justiční akademie Mgr. Ludmila  Vodáková se na  trestní místopředsedy krajských a vrchních soudů obrátila s požadavkem na zajištění lektorů na konkrétní přednášky. Myslím si, že náš soud disponuje velkým množstvím odborníků, kteří by se mohli na výuce aktivně podílet.

Prezident jmenuje nového předsedu Vrchního soudu v Olomouci Václava Čapku Foto: Eva Paseková

Mezi advokáty se někdy říká, že v Čechách a na Moravě existuje dvojí právo. Tedy že soudy v Čechách a na Moravě rozhodují v podobných věcech často jinak. Je tomu tak?
Za prvé, s Vrchním soudem v Praze jsme v blízkém kontaktu. A to nejen  předsedové, ale i všichni místopředsedové. Každý druhý rok pořádáme společný seminář  všech soudců vrchních soudů v rozsahu tří dnů. Máme zajištěné lektory většinou z řad soudců Nejvyššího soudu v Brně i předních odborníků z právnických fakult na přednášky na aktuální témata.  Následně se setkáváme v sekcích podle úseků, na kterých řešíme vzniklé  problémy rozhodovací praxe. Nedílnou součástí tohoto společného semináře je rovněž společná porada evidenčních senátů. Mimo to se scházíme na gremiálních poradách trestních místopředsedů krajských a vrchních soudů, jejichž výsledkem  je  vynikající sjednocovací činnost. Myslím, že tyto porady mají velký význam. Vyjadřovali jsme se  na nich nejen k problémům trestního práva, ale i ke generátoru nápadu a různým obecným věcem, vztahujícím se k fungování justice. Všichni funkcionáři  na sebe mají emailové a telefonické kontakty,  a jakmile vyvstane určitý problém a napíšeme si email, tak vám garantuji, že druhý den se objeví minimálně deset odpovědí od všech kolegů, jak na existující problém lze nahlížet, popřípadě poukaz na rozhodnutí ÚS či NS a sdělení, jakým způsobem se tato problematika řeší v jednotlivých krajích. Myslím, že tyto  aktivity velmi působí ke sjednocování naší rozhodovací činnosti. Takže námitka dvojího práva už je snad minulostí. Pro sjednocování judikatury toho děláme opravdu hodně.

O zdejším soudu, ale i o Nejvyšším soudu je známo, že „vysává“ zejména brněnský krajský soud, odkud si bere posily.
Samozřejmě. Vždyť je to náš „podřízený“ krajský soud, jehož  prvostupňové soudce, ale i soudce působící v odvolací agendě, velmi dobře známe z jejich rozhodovací činnosti a mnohdy i osobně. Právě ti nejlepší z nich by měli vykonávat funkci soudce na vrchním soudu a teprve poté případně na Nejvyšším soudu v Brně. Nejvyšší soud ale neoslovuje soudce jenom ze soudu  vrchního, ale zájem projevuje i o soudce přímo z krajských soudů. Ve chvíli, kdy my a Nejvyšší soud současně oslovíme soudce z Brna nebo Ostravy, tak dotyčný dá přednost raději postupu na  Nejvyšší soud, když už má opustit své bydliště a rodinné zázemí. Problémem je nedostatek soudců, který vznikl, jak jsem již uvedl před chvílí, odchodem mnoha soudců v poměrně krátkém období do starobního důchodu včetně zániku funkce soudce dovršením věku . Dále je dán mimo jiné i určitým vakuem v přijímání nových soudců. Instrukce ministra ke způsobu výběru kandidátů na soudce v tomto směru moc nepomohla. Nyní je připravena novela zákona o soudech a soudcích. Nějakou dobu však potrvá, než se  tato situace překlene. Naštěstí s předsedou brněnského krajského soudu  JUDr. Milanem Bořkem i jeho místopředsedou pro věci trestní  JUDr. Alešem Flídrem i dalšími je výborná spolupráce a v mezích jejich možností k nám vysílají  stážisty, byť ne v počtu námi požadovaném.

Kolik procent případů vracíte krajským soudům?
Myslím si, že za poslední dobu se velmi zlepšila rozhodovací činnost vrchního soudu ve vztahu k podřízeným krajským soudům. S povděkem to kvitují oba předsedové, se kterými jsem hovořil. Na trestním úseku zhruba osmdesát procent rozhodnutí v odvolací agendě potvrdíme či sami změníme. Přesto jsem uvedl na poradách, že těch dvacet procent je nutno ještě snížit. Z hlediska rozhodovací činnosti jsme přistoupili k tomu, že doplňujeme dokazování tam,  kde to  jde a snažíme se rozhodovat sami. Uvědomujeme si, že když ve věci meritorně nerozhodneme, tak se nám předmětný spis opakovaně vrátí, protože téměř ve sto procentech věcí je podáváno odvolání. I pro nás je tak výhodnější, když věc meritorně skončíme i za cenu, že budeme více dokazovat před odvolacím soudem.

Novela zákona o soudech a soudcích, kterou již schválila vláda, počítá s výrazným omezením laických přísedících. Souhlasíte s tím?
Institut přísedících znamená určité zapojení laické veřejnosti do soudního rozhodování. Já nyní do styku s přísedícími přicházím pouze zprostředkovaně přes spisy, které nám  jsou předkládány. Domnívám se, že přísedící by velmi pomohli při rozhodovací činnosti všech soudů v případech, že by přísedícími byly jmenovány osoby, které by k objasnění věci mohli přednést předsedovi senátu svůj fundovaný názor. Například v případě  daňové trestné činnosti  by mohl být přísedícím  někdo z Finančního úřadu. U trestných činů proti životu a zdraví bych uvítal  přísedícího lékaře nebo někoho jiného z řad zdravotního personálu.

Vrchní soud v Olomouci Foto: Wikipedia

Jenže to už pak trochu popírá smysl, se kterým ti laičtí přísedící k soudu chodí.
Jasně. Já jsem celkem spokojený s navrhovanou úpravou, protože ta účast přísedících připouští pouze u zvlášť závažných trestných činů proti životu a zdraví, tedy  ublížení na zdraví, vražd a podobně a vynechává je z hospodářských kauz.  V rozsáhlých hospodářských kauzách  musíte vždy počítat se dvěma náhradníky, protože nevíte, jestli v tom čtyřletém horizontu, na který jsou přísedící voleni,  takovou rozsáhlou kauzu  vůbec skončíte .

Novela také zapovídá opakování mandátu předsedům soudů. Je to podle vás správné?
Můj názor je zcela jednoznačný a zcela opačný, než je v tom návrhu. Já jsem pro opakování mandátu. A myslím si, že ten nález Ústavního soudu, kterým se argumentuje proti, byl velmi nešťastný a věnoval se tomu velmi okrajově. Ať už jsem byl trestní místopředseda, nebo nyní předseda, tak jsem nikdy nepřišel do styku s nikým z veřejnosti, kdo by mě mohl nějakým způsobem ovlivňovat. Nevidím jediný důvod, proč by nemohl zkušený manažer funkci opakovat. Podle mě je to mrhání lidskými silami. A je velká škoda, že velmi zkušení lidé, například moji předchůdci, ať to byl doktor Gryga či doktor Holubec, museli své posty opustit. A na druhé straně tu máte předsedu Ústavního soudu, který má s politiky co dočinění dnes a denně, a tam to nevadí? To, že u okresních soudů je zájemců o funkce nedostatek, vidíme v praxi už teď.

Ještě něco vám v novele vadí?
Délka mandátu, která je tam pro předsedy krajských a vrchních soudů navrhována. Je to sedm let a já nerozumím tomu, proč by to mělo být jinak, než u Nejvyššího soudu, kde je to deset let. Proč to tedy není sjednoceno na deset let? Já bych tu dobu považoval za optimální i u předsedy Ústavního soudu.

Novelu zákona o soudech a soudcích provází také novela zákona o kárném řízení. Souhlasíte s návratem k dvouinstančnímu  řízení?
Zcela jednoznačně, považuji dvouinstanční řízení za správné. Navíc vrchní soudy mají s tímto typem řízení zkušenosti. Na poradě řídících předsedů senátu se vyskytly pouze obavy z personálního a materiálního zabezpečení. Já mám k návrhu také nějaké připomínky. Za prvé si myslím, že šestičlenný kárný senát z hlediska obecného principu hlasování je nesmysl. Dále si myslím, že v kárném senátu by neměli být advokáti. Soudci také nejsou členy kárných komisí České advokátní komory. To je jeden důvod. Další důvod je ten, že v řadách advokacie se vyskytují i advokáti, kteří vedou tzv. agresivní obhajobu a zdržovací taktiku a snaží se výsledek trestního řízení oddálit. Například v loňském roce jsme na trestním úseku projednali   v rámci odvolacího řízení na 280 věcí proti více než 500 osobám a v rámci toho bylo soudu doručeno  50 žádostí obhájců o odročení veřejného zasedání. To činnost soudu mimořádně ovlivňuje a i tato skutečnost má vliv na délku řízení. Za této situace nepovažuji účast advokátů v kárném řízení  vhodnou. Samozřejmě mám i určité námitky proti tomu, aby v odvolacím řízení kárný senát NSS rozhodoval o soudcích obecných soudů, protože na místě kárně stíhané osoby bych chtěl být souzen takovým senátem, který bude složený ze soudců, kteří justici znají dokonale.  Podívejme se na složení NSS, tam je většina odborníků z praxe. Až na výjimky se nejedná o soudce, kteří by prošli celou soudní agendou od píky.  Většinou se jedná o osoby,, které působily  mimo justici. Proto jsem navrhl, aby byly zřízeny smíšené kárné senáty ze soudců obou nejvyšších soudů. A vždy by se losoval příslušný předseda kárného senátu.

Legislativní rada vlády nedávno projednala návrh zákona o hromadných žalobách. Jak se na návrh díváte a co by tato novinka podle vás znamenala pro justici?
Časové nastavení přijetí toho zákona je špatné. Měli bychom vyčkat na směrnici Evropské unie o reprezentativních žalobách a na její konečnou podobu. A myslím si, že rekodifikační procesy by měly být sladěny. Měli bychom počkat i na to, jaký bude civilní řád. Za druhé si myslím, že je to našemu právnímu řádu poměrně vzdálený institut. A mám i obavu i z toho, zda nebudou hromadné žaloby podávány pouze za účelem dosažení zisku. Já k tomu mám velmi rezervovaný postoj a nejsem pro to, aby se tento zákon v této době a této podobě přijímal.

Zmínil jste rekodifikaci civilního práva procesního. Máte jako odborník na trestní právo informace k rekodifikaci trestního řádu?
V červnu jsme měli společný seminář s pražským vrchním soudem. Požádal  jsem pana doktora Jiřího Říhu z trestního kolegia Nejvyššího soudu v Brně, aby nám podal informace o tom, jaký je aktuální stav rekodifikace.  S výsledky práce rekodifikační komise jsme tak byli podrobně seznámeni. Zdejší soud samozřejmě vznesl  připomínky, přičemž tou nejzásadnější byl požadavek na zrušení zásady reformationis in peius, ale k tomu se rekodifikační komise nechystá. A další závažná připomínka byla ta, aby se z povinnosti obhajování stalo právo na obhajobu. Ani touto cestou se však rekodifikace nemíní vydat.

Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, že elektronický generátor rozdělování věcí trpí zásadními vadami. Přitom má být spuštěn už od 1. listopadu pro insolvenční věci. Stihne se to?
S generátorem zásadně nesouhlasím, je to  nesmysl a vyjadřuje se jím určitá nedůvěra předsedům krajských soudů při sestavování rozvrhů práce. Zpracovával jsem k němu připomínky, které byly ze strany soudu předneseny na tzv. kulatém stolu. Dozvěděl jsem se také  o dohodě  předsedů krajských soudů  o nezasahování do rozvrhu práce do konce  tohoto roku. Skutečnost, že existuje generátor nápadu, sama o sobě neznamená, že se v průběhu roku může takovým závažným způsobem změnit systém rozdělováním nápadu . Koneckonců, současný zákon o soudech a soudcích takovýto postup zapovídá.

Eva Paseková, Petr Dimun