Advokát Kramařík o rozhodnutí Soudu EU: Ani staré nároky nemusí být promlčené

Roman Kramařík, partner advokátní kanceláře JŠK. Foto: Jiří Reichl

Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věcech Cogeco a Manfredi mohou významně prodloužit promlčení také u českých nároků na náhradu škody v oblasti hospodářské soutěže. Podle právníků může jít mnohdy o miliardové částky.

Vymáhání škod způsobených podnikům a spotřebitelům zakázaným kartelem nebo zneužitím dominantního postavení naráželo v minulosti na řadu překážek. Jednou z nich bylo, že než o porušení soutěžních předpisů rozhodl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), uplynula často dlouhá doba a civilní nároky na náhradu se promlčely. Promlčení však nebylo tak jisté, jak si mnozí mysleli. „Již v rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Manfredi bylo jasně řečeno, že takové promlčení není slučitelné se Smlouvou o fungování Evropské unie,” řekl na Svatomartinské konferenci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Roman Kramařík z advokátní kanceláře JŠK.

Nedávno přijatý zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže (ZNŠHS) zavedl podrobná pravidla pro promlčení vyžadovaná směrnicí EU, která se odlišují od obecných pravidel podle občanského zákoníku. ZNŠHS je sice účinný teprve od 1. září 2017, ale české právo muselo být v otázkách promlčení vykládáno podle zmíněného rozsudku ve věci Manfredi i dříve, a to na základě takzvaného pravidla efektivity. To ostatně opakovaně potvrdil i nedávný rozsudek Soudního dvora EU ve věci Cogeco, který řešil náhradu škody z doby před přijetím harmonizační úpravy podle směrnice EU.

V praxi to znamená, že proti škůdcům lze uplatňovat i řadů nároků z doby před účinností Zákona o náhradě škody v hospodářské soutěži (ZNŠHS), přestože by se jinak mohlo zdát, že tyto nároky jsou promlčené. „Jejich promlčení by bylo v rozporu s primárním právem EU. I v případech, které byly ze strany ÚOHS rozhodnuty před ZNŠHS by měl běh promlčecí doby pro uplatnění nároků na náhradu škody začínat teprve v okamžiku, kdy nabylo příslušné rozhodnutí ÚOHS právní moci. Jedině takový výklad dá poškozeným rozumnou možnost domoci se náhrady a bude v souladu se závěry vyslovenými v rozsudcích Manfredi a Cogeco,” dodává Kramařík.

V českém právu ostatně nejde o žádnou novinku. Některé nižší české soudy se již názorem Evropského soudního dvora řídí. Sjednocující rozsudek Nejvyššího soudu ale zatím k dispozici žádný není.

Chybějící přechodné ustanovení: delší nebo kratší promlčení

ZNŠHS zavedl kromě důležitých změn v otázce počátku běhu promlčecí doby také promlčecí dobu delší, pětiletou. Není však jasné, zda se tato delší promlčecí doba uplatní i na nároky, u kterých v době před ZNŠHS již promlčecí doba běžela a došlo by tak k jejímu prodloužení. Okolní státy přijaly pro tento případ výslovnou úpravu: Rakousko a Německo stanovilo, že nároky, které nebyly do transpoziční lhůty (26. prosince 2016) promlčeny, se nadále promlčují podle nových pravidel, tj. v delší promlčecí době. Polsko a Slovensko naopak ponechalo promlčení v běhu podle starých pravidel. Absence konkrétního pravidla pro přechodné období v České republice znamená, že se soudy budou muset vypořádat s velmi složitým výkladovým úkolem. U mnoha případů však bude mít odpověď na otázku zda se nároky promlčují v krátké nebo dlouhé promlčecí době hodnotu mnoha miliónů a někde i miliard korun.

Jiří Reichl, Ekonomický deník