Co ohrožuje demokracii? V prvé řadě lhostejní občané, míní Kysela

Profesor Jan Kysela při debatě na pražských právech Foto: Tomáš Nahodil

Na pražské právnické fakultě se dnes debatuje o minulosti, současnosti i budoucnosti. O tom, co všechno se od listopadu 1989 povedlo, a co ne. Po jaké cestě a jak se vydat v příštích třiceti letech. V prvním bloku vystoupili předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, senátor Jiří Dienstbier a ústavní právník Jan Kysela.

Protože vzpomínek už podle jeho slov bylo dost, zvolil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský jako leitmotiv svého příspěvku transformaci právního řádu. Součástí vůbec prvních legislativních změn, iniciovaných nových režimem, podle něj byla změna textu prezidentského slibu, a to jen krátce před tím, než se Václav Havel ujal 29. prosince 1989 svého úřadu. „Do Špalíčku mi telefonovali s dotazem, jak změnit text dosavadního prezidentského slibu, aby na něj mohl přísahat Václav Havel. Za chvilku, sotva jsem ho do telefonu nadiktoval, jsem se dozvěděl, že už ho Federální shromáždění schválilo,“ řekl Rychetský.
To, že byl ještě před tím z Ústavy odstraněn čtvrtý článek o vedoucí úloze komunistické strany (stalo se tak 29. listopadu 1989 – pozn. red.), Rychetský považuje za důkaz, jak rychle se tehdy totalitní režim zhroutil.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Foto: TN

Za přelomové zákony přijaté v prvních letech po Listopadu Rychetský považuje restituční zákony. „Než jsme je odeslali do Federálního shromáždění, hlasovali jsme o nich nejdřív ve federální vládě. Jeden její člen, dodnes veřejně známý a činný, byl už tehdy proti nim a hlasoval proti jejich přijetí. Byl to tehdejší ministr financí (Václav Klaus – pozn. red.),“ vzpomínal Rychetský na dobu, kdy měl ve federální vládě Mariána Čalfy jako její místopředseda na starosti legislativu.

Další důležitými předpisy podle Rychetského byly zákony o sdružování občanů a o politických stranách. Ty položily základ pro občanskou společnost a demokratickou soutěž politických stran. Neopomněl zmínit ani zákony upravující velkou a malou privatizaci.

Senátor Jiří Dienstbier se ve svém vystoupení věnoval přijímání právních předpisů ukotvujících znovuobnovený demokratický právní stát. Tím zdaleka nejdůležitějším podle něj byla Listina základních práv a svobod. O lidských právech se však podle Dienstbiera dnes, s odstupem třiceti let od Listopadu, mluví s despektem. „Důkazem je, že pokud se dnes vůbec mluví o nějakých menšinách, zaznívají výroky, že tou vůbec nejohroženější menšinou je bílý heterosexuální muž středního věku,“ dodal.

Motto dnešní debaty zní „Opět na křižovatce?“ a senátor Dienstbier si položil otázku, zda na takové křižovatce s odstupem třiceti let od roku 1989 náhodou nestojíme. „Ano, stojíme. Prezident republiky vykládá Ústavu kreativně. Nedodržuje, co mu právo nařizuje. Média jsou skoupena a ta veřejnoprávní jsou atakována,“ odpověděl si. Dříve, než se však na této křižovatce rozhodneme, kudy a jak dál, měli bychom se podle Dienstbiera zamyslet nad tím, do jaké míry skutečně stojíme za tehdejším heslem Sametové revoluce ‚Zpátky do Evropy!‘, tedy nakolik věrohodně a upřímně setrváváme na evropských hodnotách, když současně tak vehementně odmítáme být solidární s uprchlíky.

Proděkan pražských práv Jan Kysela v historickém exkurzu připomněl, že článek čtyři československé socialistické Ústavy z roku 1960, zakotvující vedoucí úlohu komunistické strany („Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.“ – pozn. red.), se součástí našeho ústavního právního pořádku stal ještě dřív, než cokoli podobného do svých vlastních ústavních pořádků promítl Sovětský svaz i jeho jiné tehdejší satelity jako například Mongolsko či Polsko.

„Co všechno ohrožuje demokracii?“ zamyslel se Kysela. V prvé řadě lhostejní občané. Ti jsou naopak naprosto nepostradatelní pro totalitní režim. Podle Kysely ohrožuje demokracii též omezování politické soutěže v situaci, kdy má jít o vládu na čas. A konečně i obsazování demokratických institucí lidmi, kteří to s nimi nemyslí dobře. „Protože demokratické instituce, zejména soudy ani Ústavní soud, nemusíte rušit. Stačí, když je dobudete, když je obsadíte vlastními lidmi,“ vysvětlil Kysela.

V další části debaty vystoupili například generál Petr Pavel, který v letech 2015 až 2018 působil jako předseda vojenského výboru NATO a byl tak vůbec prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který do této nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance nastoupil. Svůj příspěvek přednesl i děkan pražských práv a právní historik Jan Kuklík.

Dnešní debata byla další akcí, kterou si pražská práva připomínají třicáté výročí listopadových událostí roku 1989, respektive osmdesát let, které dnes uplynuly od uzavření vysokých škol nacisty. Už ve středu se na fakultě uskutečnila Fakultní noc, coby součást společné iniciativy Univerzity Karlovy a studentských spolků Svobodný listopad.

Tomáš Nahodil