Analýza rozsudku ke zbraňové směrnici: EU chce zajistit bezpečnost občanů a zlepšit fungování trhu se zbraněmi

Normu zakazující některé poloautomatické zbraně či zásobníky navrhla Evropská komise v reakci na teroristické útoky v Evropě. Foto: europa.eu

Česká republika definitivně prohrála žalobu na neplatnost tzv. zbraňové směrnice. Ta byla přijata na ochranu občanů EU ve zvláštní situaci nedávných teroristických útoků. Její obsah je jasný a pro výjimku udělenou Švýcarsku nesplňuje ČR podmínky, vzkazuje Soudní dvůr EU SDEU) do České republiky. SDEU vynesl po dvou letech rozsudek ve prospěch Rady EU, Evropského parlamentu, Evropské komise a Francie, která orgány EU podpořila. ČR s podporou Polska a Maďarska neuspěla v žádném z žalobních bodů.

Česká republika podala žalobu na neplatnost zbraňové nebo také „odzbrojovací směrnice“ 9. srpna 2017. Soudní dvůr EU vynesl rozsudek 3.prosince 2019, to je měsíc po negativním stanovisku generální advokátky Eleanor Sharpstonové, o kterém Česká justice podrobně informovala.

Soudní dvůr zamítl všechny žalobní důvody České republiky v plném rozsahu. Podle rozsudku nyní ponese Česká republika náklady řízení a uhradí náklady řízení za Evropský parlament a Radu EU. Vlastní náklady pak uhradí Evropská komise, Francie, Maďarsko a Polsko jako podporovatelé jedné nebo druhé strany.

Plné znění rozsudku SDEU je zde.

Směrnici akcelerovaly nedávné teroristické činy

Rozsudek je poučným náhledem jak do tvorby legislativy EU, tak i do rozhodování Soudního dvora EU. Například odpovídá na otázku, kde jsou skutečné prameny legislativy, odkud návrh směrnice pochází a proč. V tomto případě šlo původně o novelizaci zbraňové směrnice  z doby, kdy ČR nebyla Členem EU 91/477 tak, aby vyhověla  dokumentu „Protokol Organizace spojených národů o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojený k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, který byl podepsaný Komisí jménem Evropského společenství dne 16. ledna 2002 v souladu s rozhodnutím Rady 2001/748/ES ze dne 16. října 2001“.

V roce 2013 následovala zpráva „Střelné [Palné] zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu“, v němž jsou popsány některé problémy týkající se palných zbraní v Unii a je avizováno provedení řady studií a konzultací se zúčastněnými stranami, po nichž bude případně následovat předložení legislativního návrhu. Právě z této zprávy vzešel návrh napadené směrnice ze dne 18. listopadu 2015, uvádí Soudní dvůr EU.

Konkrétní důvody jsou však terorismus v některých členských státech EU, který přijetí směrnice urychlil a Schengen jako riziko dovážení a převážení zbraní, vyplývá z dalších částí rozsudku SDEU.

„Vzhledem k tomu, že v případě napadené směrnice jde o směrnici, kterou se mění směrnice 91/477 zejména tím, že se do ní vkládají nová ustanovení, tvoří posledně uvedená směrnice právní kontext napadené směrnice. O tom svědčí konkrétně body 1 a 2 odůvodnění napadené směrnice, které poukazují na rovnováhu, kterou směrnice 91/477 vytvořila mezi závazkem zajistit určitou volnost pohybu pro některé palné zbraně a jejich hlavní části v Unii na jedné straně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tyto výrobky na straně druhé, a na nutnost tuto rovnováhu upravit s cílem zamezit zneužívání těchto zbraní pro trestnou činnost a s ohledem na ,nedávné teroristické činy´,“ stojí v rozsudku SDEU.

Obecný zájem na bezpečnost občanů EU je nadřazen zájmu domácímu

Jakkoli je český zbraňový zákon považován za plně funkční a jeden z nejlepších na světě, ČR nevykazuje žádný terorismus a zbraňových trestných činů je naprosté minimum, stát se nyní bude muset podřídit a začít regulovat i znehodnocené zbraně jako rekvizity v divadle. Nepomohly ani žalobní důvody: „První vychází z porušení zásady svěření pravomocí, druhý z porušení zásady proporcionality, třetí z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a čtvrtý z porušení zásady zákazu diskriminace,“ shrnuje rozsudek.

V prvním žalobním důvodu ČR argumentovala, že neexistuje žádná unijní smlouva, kterou by rozhodování o národní bezpečnost byl předáno z národního státu do EU a některé zbraně zakázány: „ Ve Smlouvách podle České republiky za současného stavu neexistuje právní základ pro přijetí takového zákazu. V oblasti předcházení trestné činnosti a terorismu totiž harmonizaci výslovně vylučuje článek 84 SFEU. To je podle ní odrazem skutečnosti, že v souladu s čl. 4 odst. 2 SEU mají členské státy výhradní odpovědnost za zajištění národní bezpečnosti na svém území a musí mít možnost zajistit na svém území dodržování veřejného pořádku. Přijetím napadené směrnice tedy unijní normotvůrce podle České republiky překročil své svěřené pravomoci a porušil čl. 5 odst. 2 SEU,“ uvádí se v rozsudku.

Soudní dvůr na to odpovídá, že Smlouvu o fungování EU nelze brát doslova: „Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že pokud akt založený na článku 114 SFEU již odstranil všechny překážky obchodu v oblasti, kterou harmonizuje, nemůže být unijní normotvůrce zbaven možnosti přizpůsobit tento akt jakékoli změně okolností nebo jakémukoli vývoji znalostí s ohledem na úkol, který mu náleží, a to dbát na ochranu obecných zájmů uznaných ve Smlouvě (rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, bod 34 a citovaná judikatura).“

„Unijní normotvůrce totiž může v takové situaci náležitě plnit svůj úkol, a to dbát na ochranu obecných zájmů uznaných ve Smlouvě, pouze za předpokladu, že je mu dovoleno přizpůsobit příslušné unijní právní předpisy takové změně nebo takovému vývoji,“ stojí v rozsudku.

Občany EU a trh se zbraněmi rozličné úpravy ohrožovaly

Poté soud konstatuje: „Boj proti mezinárodnímu terorismu za účelem zachování mezinárodního míru a bezpečnosti je cílem obecného zájmu Unie. Totéž platí pro boj proti závažné trestné činnosti s cílem zajistit veřejnou bezpečnost.“

„Přijetím této směrnice měl unijní normotvůrce skutečně v úmyslu zajistit bezpečnost občanů Unie v novém bezpečnostním kontextu a současně zlepšit fungování vnitřního trhu s palnými zbraněmi přijetím řešení ve vztahu ke zjištěným problémům. Konkrétně hodnocení REFIT odhalilo, že řádné fungování vnitřního trhu s palnými zbraněmi pro civilní použití je ohroženo v důsledku normativních odlišností v jednotlivých členských státech týkajících se klasifikace palných zbraní do kategorií C a D, jakož i v důsledku odlišností v uplatňování ustanovení týkajících se evropského zbrojního pasu,“ uvádí se doslova v rozsudku.

Do hry navíc vstupuje další fenomén: Schengen. „Na prvním místě, pokud jde o směrnici 91/477, z druhého až čtvrtého bodu jejího odůvodnění vyplývá, že byla přijata za účelem vytvoření vnitřního trhu a že zrušení kontrol bezpečnosti přepravovaných předmětů a osob v tomto kontextu předpokládá mimo jiné sblížení právních předpisů prostřednictvím přijetí účinné úpravy o palných zbraních, která zavede uvnitř členských států kontrolu jejich nabývání, držení a přepravy. Podle pátého bodu odůvodnění této směrnice totiž taková úprava povede mezi členskými státy ke vzniku větší vzájemné důvěry v oblasti ochrany bezpečnosti osob,“ uvádí doslova Soudní dvůr EU.

Studie dopadů směrnice není ve zvláštní situaci potřeba

Česká republika neuspěla ani s argumentem, že předmětná směrnice nedodržuje zásadu proporcionality, tedy přiměřenosti a dopadá nepřiměřeně na určitou skupinu osob včetně podnikatelů. ČR rovněž poukázala na fakt, že EU ke směrnici nikdy nepředložila studii dopadů.

Na to Soudní dvůr EU prostřednictvím rozsudku odpovídá:  „V daném případě je třeba na prvním místě konstatovat – jak učinila generální advokátka v bodech 94 až 97 svého stanoviska – že na rozdíl od tvrzení České republiky, podporované Maďarskem, ze znění bodů 12 až 15 interinstitucionální dohody nevyplývá povinnost provést za všech okolností posouzení dopadů.“

Poté Soud vzhledem k teroristickým útokům v EU dodává: „Neprovedení posouzení dopadů přitom nelze kvalifikovat jako porušení zásady proporcionality, nachází-li se unijní normotvůrce ve zvláštní situaci vyžadující, aby od něho upustil, a má-li k dispozici dostatek informací, které mu umožňují posoudit přiměřenost přijímaného opatření.“

Divadelní repliky? Už byly použity v masových střelbách

Z rozsudku vyplývá, že i v tomto bodě vycházeli normotvůrci EU z dokumentů OSN: „Následně Komise vycházela z devíti studií, a sice ze studie o zlepšení pravidel upravujících znehodnocení palných zbraní a povolovacích řízení v Unii a o poplašných zbraních a replikách, ze studie o možnostech boje proti ilegálnímu obchodu s palnými zbraněmi v Unii, ze studie o zabitích vypracované Úřadem OSN pro drogy a trestnou činnost, ze studie o vztahu mezi násilnou smrtí a dostupností palných zbraní, ze studií o dopadu kontrol nabývání a držení palných zbraní na úmrtí způsobená těmito zbraněmi, ze studie o pravidlech pro znehodnocování zbraní, pro přeměnu zbraní, pro poplašné zbraně a historické zbraně a ze studie o zbraních použitých při masových střelbách v Evropě.“

Poté Soud vyvrací jednu po druhé námitky České republiky k zákazu jednotlivých zbraní včetně divadelních replik. „Pokud jde na čtvrtém místě o přiměřenost zařazení znehodnocených palných zbraní a reprodukcí historických palných zbraní do přílohy I části II kategorie A nebo C směrnice 91/477, ve znění napadené směrnice, zaprvé Parlament a na jeho podporu i Komise upřesnily, že odborníci v rámci slyšení zmíněných v bodech 90 a 91 tohoto rozsudku dosvědčili, že riziko opětné aktivace znehodnocené palné zbraně nelze zcela vyloučit. V bodě 120 tohoto rozsudku již přitom bylo uvedeno, že zejména ze studií zmíněných v bodech 88 a 89 tohoto rozsudku vyplývá, že mezi palnými zbraněmi použitými při masových střelbách v Evropě byly znehodnocené palné zbraně následně uschopněné ke střelbě či palné zbraně složené z částí různých zbraní, přičemž tyto zbraně byly drženy legálně,“ stojí v rozsudku doslova.

Směrnice je jasná, nepřináší právní nejistotu

Také třetí žalobní důvod České republiky porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání Soudní dvůr EU vyvrací. Směrnice je jasná: Co se týče souladu definic obsažených v příloze I části II kategorii A bodech 7 a 8 směrnice 91/477, ve znění napadené směrnice, s touto zásadou, je nutno konstatovat – podobně jak již bylo uvedeno v bodech 123 a 124 tohoto rozsudku – že tyto body 7 a 8 identifikují jasným, přesným a předvídatelným způsobem zakázané palné zbraně buď v závislosti na vloženém zásobovacím ústrojí, nebo v závislosti na délce zbraně. Konkrétně jsou-li palné zbraně – jak správně uvádějí Parlament a Rada – konstruované tak, aby umožnily stejnou měrou střelbu z ramene i střelbu z volné ruky, mohou být tyto zbraně považovány za zbraně původně určené ke střelbě z ramene, a tudíž spadající do bodu 8 této kategorie A.

Poté Soud ještě pečlivě odůvodňuje: „Jak totiž správně uvádějí Parlament a Rada, podporované Komisí, držení samonabíjecí palné zbraně spadající do přílohy I části II kategorie B směrnice 91/477, ve znění napadené směrnice, současně se zásobovacím ústrojím překračujícím limity uvedené v tomto bodě 7 je ve zmíněném čl. 5 odst. 3 v podstatě zakázáno právě s cílem bránit pokusům o obcházení nových zákazů, které jsou výsledkem vložení téhož bodu 7 do přílohy I části II kategorie A směrnice 91/477. Ve zbytku pak zmiňovaný bod 23 odůvodnění pouze podává vysvětlení k předmětné klasifikaci a uvedený čl. 6 odst. 1 pouze stanoví daný zákaz.“

K výjimce ve směrnici Soud uvádí: „V daném případě je nejprve zapotřebí uvést, že cílem kritizovaného ustanovení je, aby se v době mezi vstupem napadené směrnice v platnost dne 13. června 2017 a uplynutím lhůty k jejímu provedení do práva členských států dne 14. září 2018 nezvyšoval počet případů nabytí palných zbraní, na něž se od posledně uvedeného data vztahuje zákaz.“

Švýcarsko? Stačí říci, že ČR jiný stát neuvádí

Posledním žalobním důvodem, který Česká republika uvádí, je diskriminace. „Český stát argumentuje výjimkou, která byla udělena Švýcarsku.  V rámci čtvrtého žalobního důvodu Česká republika tvrdí, že výjimka obsažená v čl. 6 odst. 6 druhém pododstavci směrnice 91/477, ve znění napadené směrnice, je šita na míru Švýcarské konfederaci, ve vztahu k níž napadená směrnice v souladu s bodem 36 jejího odůvodnění rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Vzhledem k tomu, že podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení postrádají jakékoli zdůvodnění s ohledem na cíle napadené směrnice, jedná se podle České republiky o diskriminační ustanovení, které musí být zrušeno,“ cituje Soudní dvůr EU ze žaloby.

S odkazem na stanovisko generální advokátky Soud k tomuto uvádí: „Jak přitom uvedla generální advokátka v bodech 139 a 140 svého stanoviska, podmínka týkající se vojenského systému založeného na branné povinnosti, v jehož rámci se po dobu posledních 50 let uplatňoval systém převodu vojenských palných zbraní osobám opouštějícím vojsko, bere ohled na kulturu a tradice Švýcarské konfederace a na skutečnost, že vzhledem k těmto tradicím má uvedený stát zkušenosti a prokazatelnou schopnost dohledávat a monitorovat dotčené osoby i zbraně, na základě čehož lze předpokládat, že cílů veřejné bezpečnosti, které napadená směrnice sleduje, bude dosaženo i přes tuto výjimku.“

„Poukazuje-li Česká republika na arbitrárnost v souvislosti s tím, že unijní normotvůrce zvolil podmínku posledních 50 let trvání systému převodu vojenských palných zbraní, stejně jako podmínku, že se musí jednat výhradně o palné zbraně spadající do přílohy I části II kategorie A bodu 6 směrnice 91/477, ve znění napadené směrnice, stačí poukázat na to, že Česká republika neuvedla žádný jiný stát, ve kterém by existoval systém převodu vojenských palných zbraní – či jiných zbraní, než které spadají do této kategorie – po dobu kratší 50 let, takže toto tvrzení musí být každopádně odmítnuto jako irelevantní,“ vypořádal se Soudní dvůr EU i s posledním žalobním důvodem České republiky před tím,než žalobu zamítl v plném rozsahu.

Irena Válová