Zatímco v minulých ročnících tradiční ankety České justice o nejvýznamnější událost roku obvykle dominovala jedna či dvě témata, letos se představitelé tuzemské justice neshodli. V odpovědích se střídá například novela insolvenčního zákona, úmrtí někdejšího místopředsedy Nejvyššího soudu a advokáta Pavla Kučery nebo zveřejnění Srovnávacího přehledu EU o soudnictví Justice Scoreboard 2019. Česká justice kromě justičních špiček oslovila například i politiky, kteří se tématu justice dlouhodobě věnují.
Marie Benešová, ministryně spravedlnosti
Je velmi těžké vybrat jen jednu největší událost. Za resort spravedlnosti jich mohu vyjmenovat několik. Máme za sebou např. první rok ostrého provozu elektronického monitorovacího systému, v červenci schválila vláda návrh zákona o lobbingu (v listopadu se s ním seznámili zástupci poslaneckých klubů), cílem je zprůhlednit legislativní proces a umožnit veřejnosti přístup k informacím o kontaktech politiků a vysokých úředníků s lobbisty, od července je účinný insolvenční zákon, díky kterému dosahuje na oddlužení více lidí, nová pravidla dlužníky motivují ke splácení dluhů a preventivně působí na to, aby dluhy a dluhová past v budoucnu vůbec nevznikaly, v červenci jsme mimo legislativní plán vlády předložili novelu občanské zákoníku a občanského soudního řádu zabývající se problematikou dětských dluhů, návrh zamezuje tomu, aby nezletilí vstupovali do dospělosti s nezvladatelnou dluhovou zátěží, prosadili jsme nový zákon o znalcích, novelu zákona o soudech a soudcích, na vládu půjde také zákon o hromadných žalobách.
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu a kandidát na ústavního soudce
Událostí roku pro mne bylo zveřejnění Srovnávacího přehledu EU o soudnictví Justice Scoreboard 2019. Tento nezávislý přehled zpracovaný Evropskou komisí pro efektivnost justice CEPEJ ukázal, že je česká justice v dobré kondici, v některých aspektech je výkonnější, než justice v tradičních demokraciích západní Evropy. Například v rychlosti civilních řízení. I když může někdo namítnout, že zmiňuji přehled, který je vydávaný každoročně, letošní výsledky vyznívaly pro Českou republiku opět o něco příznivěji, než loni.
Naše společnost, která je dnes z mnoha zdrojů zahlcována především negativními zprávami, by měla být seznamována i s tím, co se nám daří. V případě justice to posiluje její důvěru. A právě důvěra veřejnosti ve spravedlivou justici je tím nejdůležitějším, čím by se měly soudy profilovat.
Proto jsme se u Nejvyššího soudu rozhodli na tuto zásadní zprávu Evropské komise navázat, spolu se senátory Ústavně-právního výboru Senátu k ní a k aktuálnímu stavu české justice uspořádali v listopadu mezinárodní konferenci a Nejvyšší soud veřejně vyhlásil program na podporu důvěryhodnosti justice v České republice.
Nechci, aby byla z mého vyjádření cítit jen samochvála, protože je mnoho věcí, které musíme zlepšit. I to nám Justice Scoreboard analýza ukázala a tyto nedostatky jsme si podrobně analyzovali nejen na zmíněné konferenci. Patří mezi ně také pouze průměrná důvěra v nezávislou justici. Respektive, v žebříčku států Evropské unie jsme v tomto aspektu někde uprostřed. Myslím si, že určitě máme na víc.
Václav Čapka, předseda Vrchního soudu v Olomouci
Nejdůležitější události roku 2019 v tuzemské justici lze podle mě rozdělit na události personální a na události týkající se samotného chodu justice. V oblasti personální považuji za nejdůležitější událost roku rezignaci jednoho z nejvýznamnějších odborníků na trestní právo pana profesora Jana Musila na funkci ústavního soudce a nynější nominaci předsedy Nejvyššího soudu v Brně pana profesora Pavla Šámala do této funkce. V oblasti druhé přes určité výhrady pozitivně hodnotím navrhované změny v kárném řízení. Za jednoznačně nejhorší událost roku 2019 pro justici považuji zřízení elektrického generátoru přidělování věcí v insolvenčních věcech.
Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory
Odpověď na tuto otázku bude v tom kterém případě podmíněna úhlem pohledu vymezeným příslušenstvím odpovídajícího k určitému stavu, jenž je součástí justice v širším slova smyslu. Vzhledem k významnému listopadovému výročí, a navíc vánočnímu času, lze navíc počítat i s jistým emočním přístupem. Sečteno, podtrženo: z pohledu předsedy České advokátní komory byla největší událostí roku 2019 veleúspěšná realizace projektu Advokáti proti totalitě.
Anna Šabatová, ombudsmanka
Foto: ochrance.cz
Z pohledu své činnosti musím jmenovat 3 události: rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl zrušen poplatek za podání podnětu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož je zákaz muslimského šátku ve škole diskriminací, a také fakt, že Ministerstvo spravedlnosti přešlo od slov k činům a vážně začalo pracovat na zveřejňování soudních rozhodnutí.
Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu
Vzhledem k tomu, že česká justice nemá žádnou reprezentaci ve smyslu Nejvyšší soudcovské rady, tak jejími nejsilnějšími figurami jsou předsedové soudů, a to zejména krajských, vrchních a nejvyšších soudů. Ti rozhodují nejen o rozvrzích práce (tedy například i o specializacích a zatížení jednotlivých soudců), ale i o soudcovských kariérách (povyšování, stážích na vyšších soudech, účasti na zahraničních akcích). Mohou svými opatřeními konkrétním soudcům a soudkyním život usnadnit i výrazně zhoršit.
Proto mne potěšilo, že se v roce 2019 do výběrového řízení na předsedu Vrchního soudu v Praze přihlásili alespoň dva silní kandidáti – a to není banalita, protože při předchozím ustanovování do funkce předsedy Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš vůbec neměl protikandidáta. A zatím to vypadá, že má většina důvěryhodných osob v justici radost, že byl předsedou před pár dny jmenován Luboš Dörfl.
Hlavní důvod, proč toto téma zmiňuji, je ale budoucnost. V příštím roce 2020 se má měnit minimálně pět předsedů krajských soudů a pravděpodobně se bude vybírat i nový předseda Nejvyššího soudu. Důležité je, aby výběrové komise byly nastaveny férově a aby se přihlásil dostatek kvalitních kandidátů a kandidátek a je třeba, aby toto téma bylo řešeno transparentně a veřejnost jej bedlivě sledovala. A s ohledem na hodnotu diverzity by mne velmi potěšilo, kdybychom konečně měli aspoň nějakou ženu – předsedkyni krajského, vrchního či nejvyššího soudu.
Karel Šimka, soudce Nejvyššího správního soudu
Největší justiční událostí roku 2019 bylo to, že se nic zvláštního nestalo a že i nadále nikdo konkrétní (žádný politik ani „justiční politik“ typu slovenského Štefana Harabina dřívějších dob) justici neovládá, není schopen ji ovládnout a nejspíš neovládne ani v příštích letech. A že o moc v justici se bojuje podstatně jemněji a rafinovaněji než v Maďarsku, Polsku či na Slovensku. Jsme nudně západoevropští a nejspíš ještě nějakou dobu zůstaneme.
Zastavení stíhání Andreje Babiše a opětovně pokračování v něm, zrušení zdanění církevních restitucí a signál, že by se předčasně mohl uvolnit post předsedy NS, jsou svým způsobem pouze provozní události, byť důležité. To se děje v Německu, Francii či třeba Izraeli také a patří to k politice, jejíž součástí justice je a bude, chtě nechtě.
Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu České pirátské strany
Jsou to trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, nezávislost státních zástupců, nesrovnalost ohledně ovlivňování soudce Josefa Baxy ze strany prezidenta republiky, změna na postu předsedy Vrchního soudu v Praze a nástup Davida Ratha do vězení.
Petr Novák, předseda Krajského soudu v Ostravě
Za největší událost v tuzemské justici za rok 2019 považuji výměnu na postu ministra spravedlnosti.
Luboš Dörfl, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem a budoucí předseda Vrchního soudu v Praze
Pro nás v Ústí je to nabytí účinnosti novely insolvenčního zákona, která vedla ke skokovému nárůstu insolvenční agendy.
Milan Bořek, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
Za největší justiční událost považuji úmrtí mnohaletého bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery.
Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně a senátorka
Asi to jsou změny na postech ve vedení obou nejvyšších soudů, které ovlivní směřování obou institucí na další dekádu.
Tomáš Valášek, ředitel Insolvence 2008
Z pohledu branže insolvencí, které se dlouhodobě věnuji, vidím největší události dvě:
První bylo zrušení tendru na nový insolvenční rejstřík, tzv. eISIR, druhým novela insolvenčního zákona, která znamenala skoro trojnásobný nárůst agendy insolvenčních správců.
Společně pak nedostatečná elektronizace, spolu s nárůstem agendy pro správce a soudy tak vytváří tlak nejen na soudy, ale rovněž na insolvenční správce, kteří navíc již deset let pobírají stejné odměny v situaci, kdy soustavně rostou náklady na mzdy, provoz.
Marek Benda, předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Foto: archiv
Skoro všechny události v loňském roce byly takové dílčí a zatím bez konce. Za nejdůležitější asi pokládám rozhodnutí Ústavního soudu stran zdanění církevních restitucí. Skutečnost, že Ústavní soud zrušil zdanění tak vysokým poměrem, tak rychle a s tak silným odůvodněním ukazuje, jak moc ustoupili vládní představitelé komunistickým choutkám.
Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni
Myslím, že by se dalo uvažovat o nabídce místa na Ústavním soudu panu předsedovi Nejvyššího soudu jako o skutečné události roku.
Eva Paseková
