Nejvyšší soud ke kauze teroristy Baldy: Důchodce strašil lidi islámským násilím a ohrozil je

Nejvyšší soud ve středu odmítl dovolání důchodce Jaromíra Baldy Foto: archiv

Nejvyšší soud (NS) se zcela ztotožnil s postupem státního zástupce ve věci důchodce Jaromíra Baldy odsouzeného za teroristický útok. Argumentaci žalobce považuje za přiléhavou, a proto ji v odůvodnění zamítnutého dovolání rozsáhle cituje. K tomu NS přidává obecnou úvahu k aplikaci § 311 – teroristický útok v porovnání s § 272 – trestným činem obecného ohrožení. Důchodce kromě ohrožení obyvatel pokusem vykolejit vlak podle NS strašil lidi Semtexem, odstřelovacími zbraněmi nebo laserovým zaměřovačem, aby je poštval proti údajným islamistům v migrační vlně. Letáky vylepoval s politickým cílem.

Nejvyšší soud zamítl 11. prosince 2019 dovolání dnes jednasedmdesátiletého Jaromíra Baldy, který byl odsouzen za teroristický útok ke čtyřem letům vězení. Text usnesení s pečlivým a detailním odůvodněním byl vyvěšen na úřední desce 18. prosince 2019.

V rámci odůvodnění Nejvyšší soud k případu přidal podle svých slov obecnou úvahu o terorismu i o odlišnosti teroristického útoku od pouhého obecného ohrožení. Jako klíčový se ukazuje úmysl důchodce „vyvolat hrozbu existence brutálního islámského násilí směřujícího k popření základů současné evropské civilizace a elementárních lidských práv, které by mělo spočívat především v páchání násilných teroristických útoků“. Tento úmysl je podle NS dostatečně prokázaný

Paragraf 311 o teroristickém útoku je naplnění závazku k EU

Podle NS použil státní zástupce proti teroristovi Baldovi správná ustanovení trestního zákona, která ČR přijala v rámci evropského boje proti terorismu: „V návaznosti na to Nejvyšší soud považuje za vhodné alespoň v obecné rovině připomenout, že terorismus je jednou z nejhorších a společensky nejškodlivějších forem mezinárodního organizovaného zločinu. Je hrozbou pro demokracii, svobodný výkon lidských práv, pro hospodářský a společenský rozvoj. Ustanovení § 311 tr. zákoníku je naplněním závazku, který Česká republika přijala vstupem do Evropské unie. Z členství v ní vyplývá povinnost aplikovat pravidla přijímaná jejími orgány, přičemž jedním z nich je i rámcové rozhodnutí Rady EU o boji proti terorismu. Právní úprava je v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, s Listinou základních práv a svobod i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva,“ uvádí se v odůvodnění.

Poté NS vysvětluje, co je podstatou předmětného § 311 trestního zákona: „Objektem trestného činu teroristického útoku podle § 311 odst. 1 tr. zákoníku je především ústavní zřízení a obranyschopnost České republiky, demokratické principy, na nichž je republika založena, základní hospodářská struktura státu, jakož i život a zdraví obyvatel republiky. Jednání popsané pod písm. g) tohoto ustanovení je vlastně trestným činem obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku, jehož se pachatel dopustí ve specifickém úmyslu (v dané věci v úmyslu závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo). Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl (srov. § 15 tr. zákoníku), který musí zahrnovat jak úmysl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, tak (ve vztahu k posuzované věci) jednání popsané pod písm. g) § 311 odst. 1 tr. zákoníku.“

Český stát se připravuje na další teroristy

Jak vyplývá z odůvodnění, státní zástupce se podle Nejvyššího soudu vypořádal s jednáním teroristy Baldy takřka bezchybně: „Při aplikaci těchto předpokladů a východisek na posuzovaný případ se Nejvyšší soud téměř bezezbytku identifikoval s výstižnou a přiléhavou argumentací státního zástupce v jeho vyjádření. Proto ji také v odůvodnění tohoto usnesení dopodrobna citoval (srov. shora odstavce 8. až 12.), což mu zároveň umožňuje, aby na ni – především z důvodu procesní ekonomie – odkázal a pouze v některých směrech ji doplnil, resp. dále rozvinul,“ uvádí v odůvodnění doslova Nejvyšší soud.

O tom, jak českému státu záleží na vyšetřování terorismu, svědčí například novelizovaná vyhláška o jednacím řádu státního zastupitelství, podle které v případě odhaleného úmyslu nikoli jednotlivce jako je důchodce Balda, ale teroristické skupiny, přísluší dozor nad zákonností trestního řízení přímo vrchním státním zastupitelstvím. Česká justice o tom informovala, když se legislativa připravovala.

Příznivec SPD tak chtěl vyvolat strach z islámu a migrační vlny Foto: archiv

Také diskuse o návrhu povolovat odposlechy obyvatel kvůli terorismu a usvědčování teroristů i bez souhlasu soudů, dále pokračuje. Možnost takto odposlouchávat obyvatele prosazuje policie a státní zastupitelství: „Například se objeví terorista, odehraje s něco ve Francii, v Belgii a je třeba začít odposlouchávat velké množství lidí s nějakými vazbami na terorismus. Na mezinárodní úrovni se nás ptají, jak jste schopni reagovat? My říkáme, že pro to děláme všechno. Fakt ale je, že zákony pro to chybí,“ uvedl v září na semináři  v poslanecké sněmovně ředitel útvaru zvláštních činností kriminální policie a vyšetřování Roman Vojtíšek narážkou na předmětnou změnu zákona ve prospěch odposlechů bez souhlasu soudu. O semináři Česká justice informovala.

Rozhodné zjištění: Zákeřný útok proti vlaku ve vysoké rychlosti

Jak dále v usnesení uvádí NS, zvláště závažný zločin teroristického útoku podle § 311 odlišuje od zločinu obecného ohrožení úmysl. Proto odmítl dovolací důvody, které předkládal důchodce: „Ani Nejvyšší soud nemohl přisvědčit argumentaci dovolatele, že by jeho jednání popsané pod body I. a II. rozsudku nalézacího soudu mohlo být právně posouzeno jen jako zločin obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku (k úvahám o této právní kvalifikaci viz i další text). Tento zločin se totiž zásadním způsobem odlišuje od zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku úmyslem, který u tohoto druhého zločinu přesahuje objektivní stránku (tzv. dolus coloratus), s nímž pachatel přistupuje k jednání popsanému v dané skutkové podstatě,“ vysvětluje Nejvyšší soud.

Podle usnesení měl důchodce jasně v úmyslu zastrašením obyvatele vyburcovat, aby si uvědomili hrozbu nebezpečí z migrační vlny. „Nejvyšší soud rovněž sdílí názor státního zástupce, že na naplnění znaku ,závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo´ nelze usuzovat toliko z hypotetického počtu možných obětí (to by byl ukazatel významný pro naplnění znaku obecného nebezpečí). Rozhodné naopak bylo zjištění, že obviněný vedl útok zákeřně a nečekaně proti nic netušícím cestujícím ve vlaku pohybujícím se rychlostí převyšující 70 km/hod., při níž reálně hrozil vznik závažných následků jak na životech a zdraví lidí, tak na majetku… Soudy aplikovaná alternativa zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku je totiž trestným činem ohrožovacím, který nevyžaduje pro své dokonání vznik změny na hmotném předmětu útoku.“

Důchodce měl politické cíle – varování před islámskou hrozbou

Kromě toho starý pán předstíral, že za pokusem vykolejit vlak stojí muslimští teroristé: „Ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod body I. a II. rozsudku soudu prvého stupně tak lze uzavřít, že obviněný reálně způsobil bezprostřední nebezpečí vykolejení vlaků, čímž se dopustil jiného nebezpečného jednání, neboť vydal lidi (cestující a osádku vlaku) v obecné nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Takovými útoky současně chtěl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, neboť předstíral (letáky pohozenými na místě činu), že se jedná o akt islamistických teroristických skupin. Právní posouzení takového jednání jako zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb.) je proto správné a zákonné. Ustanovení § 116 tr. zákoníku odpovídá i úvaha soudů, že byly splněny všechny podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu,“ uvádí doslova v odůvodnění Nejvyšší soud.

Podle Nejvyššího soudu nebyly texty na šířených letácích naivní: „Namítal-li obviněný v celém průběhu trestního stíhání i v podaném dovolání, že vylepováním plakátů na vesnických autobusových zastávkách se zjevně naivním textem se snažil přesvědčit obyvatelstvo o existenci reálného nebezpečí islámského terorismu, avšak splnění hrozeb uvedených v letácích nemyslel vážně, neboť ve skutečnosti hrozbu pouze simuloval, nelze takové jeho obhajobě přisvědčit. Pojem ,vážnosti´ jím formulované výhrůžky totiž u něho nelze vnímat izolovaně, ale především v návaznosti na krátce před tím jím spáchané teroristické útoky. V tomto smyslu byly jeho výhrůžky nepochybně míněny vážně, neboť – právě ve vazbě na jeho předchozí konkrétní ohrožující jednání – měly dále zdůrazňovat údajnou islámskou hrozbu a tím naplňovat jím prosazované politické cíle,“ uvádí doslova Nejvyšší soud.

Vážně vyhrožoval Semtexem a laserovým zaměřovačem

„Pokud se totiž v textu jednotlivých letáků, které sám sepsal, objevily výhrůžky jako například (viz skutkové věty rozsudku) „mi miti semtex a jiné explosivi“…, „mi semtex u most pouziti“… „miti optika laser i camer“…, „Mi taki udelati 2 test jak zastaviti vase vlak. 1 u Bakof 2 u Bela Bezdez.“…, „neverici vsechni brzi zabiti“…, „mi ji nos upiliti“, je evidentní, že vyhrožoval použitím jak obecně známou výbušninu Semtex, tak opticky naváděné odstřelovací zbraně nebo laserového zaměřovače, přičemž tak činil právě s odkazem na oba své předchozí teroristické útoky, čímž nepochybně chtěl dodat vysloveným pohrůžkám ještě větší váhu,“ stojí doslova v usnesení o zamítnutí dovolání.

Podle Nejvyššího soudu nešlo o plané nebo vymyšlené výhrůžky: „I dopis obviněného adresovaný majiteli celoplošné televizní stanice TV Barrandov Jaromíru Soukupovi totiž obsahuje odkaz na domáckou výrobu výbušniny za použití běžně dostupných chemikálií, jíž má být použito ,ke zviditelnění´ a nátlaku na jmenovaného adresáta. Obviněný sice zaslal uvedenou pohrůžku omylem do sídla jiné celoplošné televizní stanice, což však není rozhodné, neboť v tomto smyslu by bylo možno uvažovat o existenci tzv. abberatio ictus,“ uvádí Soud.

Jednání gradovalo, formát letáků se zvětšoval, nejméně čtyři vylepil

Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu, ani námitku, že kdyby chtěl důchodce spáchat to, co psal na letácích, udělal by to jinak a účinněji, Soud s odkazem na pojednání Pavla Šámala neuznal: „Lze-li z dovolání obviněného dovodit, že je v něm obsažena i námitka, že čin nespáchal ,jiným obdobně účinným způsobem´, nelze ani takové námitce přisvědčit. Podle odborné literatury je totiž třeba za takový způsob považovat šíření takové pohrůžky pomocí místního nebo závodního rozhlasu, dále nahrávky na gramofonové desce, magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, videokazetě, letáků apod., jestliže jsou zpřístupněny většímu počtu posluchačů nebo diváků, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčeného počtu lidí, a to za splnění podmínky, že rozsah rozšíření takové pohrůžky je obdobný jako u ostatních prostředků uvedených v § 312f odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 – § 421 Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1830).“

Podle Nejvyššího soudu terorista Balda naopak svůj čin také i „jiným obdobným způsobem“  spáchal: „Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že jednání obviněného gradovalo, když nejprve používal letáky menší velikosti, posléze však přikročil k použití formátu A4. Tyto letáky pak v některých (nejméně čtyřech) případech vylepil na obecně přístupných veřejných místech (převážně na železničních stanicích), kde se s nimi mohl seznámit blíže neurčený a neomezený počet osob. Pokud současně letáky vhodil do několika poštovních schránek, je možno – při komplexním pohledu na jeho počínání – takový způsob jednání považovat za „jiný obdobně účinný způsob“ šíření pohrůžky, i když lze připustit, že pokud by zůstalo u pouhého vhazování letáků do poštovních schránek, patrně by tento znak nebylo možné dovodit,“ uvádí v odůvodnění Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů proto odmítl dovolání jako celek, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné, uzavírá Nejvyšší soud.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekSelektivní zdanění hazardu? Hrozí, že ČR bude muset veřejnou podporu vymoci zpět, míní advokát
Další článekRozsah údajů v daňovém přiznání musí stanovit právní předpis, rozhodl Ústavní soud
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.