Soudce Sotolář již měl problémy s „rozsáhlým nezákonným způsobem“ protokolace

Elektronická jízdenka Opencard Foto: archiv

Soudci Městského soudu v Praze (MS) Alexandru Sotolářovi, který čelí kárné žalobě za údajnou manipulaci s protokoly z hlavního líčení v případu Opencard, již minimálně v jednom dalším případě odvolací soud obdobnou věc vytkl. Vrchní soud v Praze (VS) totiž konstatoval v roce 2016 „rozsáhlý nezákonný způsob protokolování“ v případu dvou úředníků ministerstva vnitra.

Jedná se o případ exnáměstka ministra vnitra Jaroslava Chýlka a tehdejšího ředitele ministerského odboru Jindřicha Koláře, kteří měli podle obžaloby v letech 2009 a 2010 v rozporu se zákonem objednávat právní služby pro ministerstvo vnitra. Obžaloba byla podána v červnu 2014, prvoinstanční rozhodnutí senátu v čele se soudcem Alexandrem Sotolářem, kterým uznal oba obžalované vinnými, bylo vyneseno v srpnu téhož roku, ovšem protokoly z hlavního líčení byly obhajobě poskytnuty až v dubnu 2015.  V květnu proto bylo k VS podáno doplnění odvolání, v němž se namítaly zásadní chyby v protokolaci. V lednu 2016 vydal VS usnesení, ve kterém opravuje či doplňuje protokoly z hlavního líčení u MS.

O kárné žalobě čtěte zde: Soudce Sotolář čelí za údajnou manipulaci s protokoly v případu Opencard kárné žalobě

V březnu 2016 pak vydal VS usnesení, ve kterém zrušil rozsudek MS a věc vrátil senátu soudce Sotoláře k opětovnému rozhodnutí. Vedle jiného hodnocení důkazů a právního posouzení věci samé dospěl senát VS také k závěru, že Sotolářův senát prováděl „rozsáhlý nezákonný způsob protokolace“, který mohl mít dopad na rozhodnutí soudu o vině a trestu.

„Vrchní soud v Praze na základě zjištění rozsáhlého nezákonného způsobu protokolování především výpovědí pro meritorní rozhodnutí významných svědků (…), který zde příkře odporoval povinnosti soudu prvního stupně výstižně vylíčit průběh svědeckých výpovědí (srovnej přiměřeně §55 odst. 1 písm. d) tr. ř., dospěl k závěru, že se u tohoto způsobu protokolování jedná o podstatnou vadu řízení, která s vysokou mírou pravděpodobnosti mohla mít vliv na správnost výroku o vině napadeného rozsudku, a proto rozhodl o zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.,“ uvádí se v rozhodnutí VS, které má Česká justice k dispozici.

Senát soudce Sotoláře rozhodl v říjnu 2016 po doplnění některých důkazů shodně se svým původním výrokem, na což po podaném odvolání reagoval VS v Praze tak, že rozhodl sám a oba obžalované v říjnu následujícího roku zprostil obvinění. V tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že Sotolářův senát respektoval pokyny VS co se týče doplnění důkazů, avšak v „příkrém rozporu“ postupoval při jejich hodnocení a nerespektoval zásadu v pochybnostech ve prospěch.

„Odpovídá skutečnosti, že v konkrétní trestní věci bylo soudu prvního stupně, jehož předsedou senátu byl JUDr. Alexander Sotolář, v rámci řízení o odvolání nařízeno, aby se zabýval oprávněnými námitkami obžalovaných, týkajícími se protokolace hlavního líčení, ale jakkoliv později proběhlo poměrně náročné řízení o stížnosti, netroufám si uzavřít, že se jednalo o manipulaci protokolace,“ sdělil České justici soudce Pavel Zelenka, předseda senátu VS, který ve věci rozhodoval.

Podle informací České justice patří Alexandr Sotolář mezi ty soudce, kteří bazírují na svém původním rozhodnutí a, jemně řečeno, velice neochotně akceptují názory odvolacího soudu, což má jít někdy až na samu hranu zákonnosti. Na stranu druhou již měl soudce Sotolář dvakrát našlápnuto přejít k Nejvyššímu soudu, což však ani jednou nedopadlo. O jeho právní erudici se také pochvalně České justici vyslovili i někteří odborníci na trestní právo. Znám je však také mezi personálem MS v Praze tím, že ne zcela respektuje pracovní dobu, což způsobuje například problémy s eskortami Vězeňské služby či u zapisovatelek.

Petr Dimun