Daniela Kovářová o intimitě mezi advokátem a klientem: Vznik vztahu není kárným proviněním

Advokátka Daniela Kovářová Foto: archiv

Pokud advokát s klientem naváží hlubší vztah, advokát je tím zkušenějším v takovém vztahu, proto by měl o kladech i záporech přenosu a protipřenosu vědět a s jeho účinky pracovat respektive je potlačovat, říká prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová, která k tématu vede v současnosti obsáhlý výzkum. Příliš familiární přístup ke klientovi podle ní oslabuje advokátovu odbornost, proto je to advokát, který by měl své chování korigovat. Negativní vztah vyvěrá nikoli z klienta, ale z nastavení advokáta.

Intimní vztah advokáta a jeho klienta bývá spíše námětem lechtivých rozhovorů. Vy jste se pokusila téma uchopit odborně. Co vás k tomu vedlo?
Mám rozepsanou knihu, v níž se zabývám vztahem mezi advokátem a jeho klientem. To je oblast dosud málo prozkoumaná a teoreticky nepopsaná. Mezi advokátem a klientem totiž vzniká vztah, v němž na sebe oba vzájemně působí. Do vztahu se promítá mnoho věcí a skutečností, nejenom individuální charakteristiky a osobnosti obou stran, ale dochází i k přenosu a protipřenosu, což obojí ovlivňuje vzájemnou spolupráci.

Je navázání takového vztahu za pokračujícího poskytování právních služeb a priori neetické, a to i pod kárnou sankcí České advokátní komory?
Klient svému advokátovi musí důvěřovat, protože mu velmi často sděluje velmi niterné, osobní a intimní podrobnosti. Důvěra mezi advokátem a klientem je nezbytným atributem, protože advokát velmi často o svém klientovi ví mnohem více osobních, finančních a intimních věcí než jeho manžel nebo rodinný příslušník. Vztah mezi advokátem a klientem je podobně jako mezi lékařem a pacientem nebo terapeutem a jeho klientem velmi komplikovanou a vrstevnatou záležitostí, proto nechci toto složité téma zjednodušit ani bulvarizovat intimním vztahem.

K navázání intimního vztahu mezi advokátem a klientem výjimečně také dochází, koneckonců známe mnohá manželství, která začala jako běžný vztah advokáta a klienta. Nicméně zkušený advokát by měl znát riziko takového vztahu. Intimní vztah s sebou totiž přináší běžné průvodní romantické projevy – například žárlivost nebo tendenci vlastnit, které se mohou projevit ve ztrátě objektivity a důležitého nadhledu nezbytného pro naši práci. Ne nadarmo se říká: Neoperuj a nezastupuj příbuzného, protože se operace nepovede a kauza se zkomplikuje.
Klient v takovém vztahu pak má často tendenci překračovat hranici a pro advokáta je velmi složité na nich trvat. Otázkou také je definice intimního vztahu. Samotný jeho vznik není kárným proviněním, ani v minulosti ke stíhání advokáta kvůli vztahu nedošlo.

Konference Pražský právnický podzim – budoucnost veřejné správy. Zepředu: Josef Postránecký – náměstek ministra vnitra pro státní službu, Daniela Kovářová – bývalá ministryně spravedlnosti a spolupořadatelka Pražského právnického podzimu, Josef Baxa – předseda Nejvyššího správního soudu (v brýlích). Foto: Jiří Reichl

Řešily kárné orgány Komory už takovou situaci?
Vzpomínám si na desetiletí starý případ, v němž nebyl důvodem ke kárnému stíhání vztah mezi advokátem a klientem, ale podezření, že se advokátka ve věznici chovala tak, že svým chováním ohrozila či narušila důvěru veřejnosti v advokátní stav. Takové jednání je v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Etického kodexu, podle něhož je advokát povinen přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Pokud advokát tuto povinnost poruší, dopustí se kárného provinění.

A co riziko, že při navázání intimního vztahu emoční vlivy převáží nad odborností? Měl by advokát třeba i z tohoto důvodu se obhajoby respektive obecně poskytování právních služeb pro jistotu vzdát?
Jsem teprve na počátku zkoumání vztahu advokáta a jeho klienta, nicméně po mnoha diskusích s psychology a odborníky zabývajícími se jinými pomáhajícími profesemi soudím, že advokát je tím zkušenějším v tomto vztahu, tím, kdo je méně emocionálně zaslepený, kdo je odborně vzdělaný, proto by měl o kladech i záporech přenosu a protipřenosu vědět a s jeho účinky pracovat respektive je potlačovat.

Některé vztahy nemusí být nutně intimní, ale i přátelské, či kamarádské. Je to výhodou ve vztahu obou takových osob, nebo naopak překážkou v co nejodbornějším a nejkvalitnějším poskytováním právních služeb?
Advokát i klient jsou jenom lidé a pravidelným setkáváním se mezilidské vztahy obvykle vylepšují. Je proto pochopitelné, že zejména v průběhu dlouhodobého právního zastupování navážou obě strany přátelštější vztahy. Příliš familiární přístup ke klientovi však oslabuje advokátovu odbornost, proto je to advokát, který by měl své chování korigovat.

Nevystavuje se takový advokát nebezpečí? Jeho vztah může zpochybnit relevanci jeho obhajoby protistranou, například v rozvodovém řízení, kdy se kvůli mimomanželskému vztahu v podstatě stává účastníkem řízení?
O takovém případu nevím a věřím, že i díky rozvíjející se diskusi o tomto tématu o něm advokáti budou přemýšlet, budou schopni své chování korigovat a minimálně v případě vzniku romantického vztahu vyčkají do skončení právního zastupování.

Hrozí i reálné nebezpečí, že v případě neshod může klient či bývalý klient, proti advokátovi použít informace, k nimž by se jinak bez užšího osobního vztahu nedostal?
Pevně věřím, že takové riziko zde není, a také ačkoliv se o vztahy advokátů a klientů aktivně v posledním roce zajímám, nevím o žádném podobném případu. Toto poznání spolu s mou vlastní třicetiletou zkušeností z poskytování právních služeb mě vedou k závěru, že absolutní většina advokátů v sobě má správně nastavené korektivy svého jednání.
K tématu, k němuž kladete otázky, je ovšem třeba přidat ještě jeden komentář. Vztahy mezi advokátem a klientem mohou být nejen kladné, ale i záporné. Klient, který k advokátovi cítí odpor, u něj nejspíš dlouho nevydrží, ale mám-li toto téma pojmout objektivně, pak se musím zabývat i negativními emocemi, které někdy klient vyvolává v advokátovi. A spolu s tím musím popsat cesty, jak se těmto emocím bránit či jak s nimi pracovat. Novým zjištěním pro mnohé kolegy nejspíš bude, že jak pozitivní, tak i negativní emoce advokáta ke klientovi neplynou z klienta samotného, ale z advokáta samotného, z jeho minulých vztahů, z jeho vazeb k rodičům, z jeho prožitých zkušeností apod. Jsem velmi vděčna dvěma psychologům – svým konzultantům, s nimiž toto téma pravidelně probírám a konzultuji. Ti mi poskytují odbornou psychologickou podporu, terminologii, literaturu apod.

Co byste advokátům a klientům i na základě svého výzkumu doporučila?
Advokátům doporučuji se celoživotně vzdělávat a oblast vztahu advokáta a klienta k dalšímu vzdělávání náleží. Od loňského roku roku funguje na Komoře projekt dalšího vzdělávání advokátů, jehož součástí je i rozšířená nabídka vzdělávání nejen v oblastech právnických dovedností, ale také v měkkých dovednostech. Velkou pozornost této sféře naší práce věnuje také Unie rodinných advokátů, která svým členům nabízí cyklus nazvaný Hojivá advokacie. V jeho průběhu advokáti absolvují nejen workshopy a diskuse zaměřené na vlastní osobnostní rozvoj a vztah ke klientovi a práci s ním, ale i na práci s emocemi a na psychohygienu advokáta. Rozvíjejí se také advokátní supervize, což je běžný nástroj korekce profesionálního přístupu ke klientovi.

Dušan Šrámek