Senát Okresního soudu v Ostravě (OS) v čele se soudcem Jiřím Šopkem včera zamítl žalobu bývalé vedoucí Okresního státního zastupitelství v Ostravě (OSZ) Tamary Kornasové na stát. Žalobou se Kornasová domáhala zadostiučinění za to, jak vůči ní postupovala její někdejší nadřízená, vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ostravě (KSZ) Zlatuše Andělová.
V žalobě Kornasová tvrdila, že Andělová ji šikanovala a zneužívala svého postavení k tzv. bosingu.
Tamara Kornasová na úvod včerejšího jednání uvedla, že s Andělovou měla na počátku dobré vztahy. Andělová Kornasové totiž v roce 2004 nabídla přechod z OSZ v Kroměříži, kde tehdy působila, na OSZ v Ostravě s tím, že s ní počítá na vedoucí funkci. Šéfkou OSZ v Ostravě se také stala hned rok poté a vztah měly obě ženy přátelský, setkávaly se i mimo práci a vzájemně si dávaly dokonce dárky.
Jako zlom ve vztazích uvedla Kornasová soudu událost, kdy odmítla v roce 2010 splnit pokyn Andělové, spočívající v uložení výtky podřízenému státnímu zástupci. Ten vykonával dozor v případu, v němž byla podezřelou starostka jednoho z ostravských obvodů (podle informací České justice se jednalo o někdejší starostku obvodu Mariánské Hory a Hulváky a senátorku Lianu Janáčkovou). Státní zástupce podle Kornasové totiž dospěl k závěru, že nedošlo k trestnému činu a v souladu s vyšetřovatelkou připravil rozhodnutí o odložení.
Do věci však měl zasáhnout nadřízený vyšetřující policistky, tehdejší vedoucí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Ten měl podle Kornasové volat onomu dozorovému státnímu zástupci a dožadovat se, aby věc neodkládal a dále byly činěny úkony. Státní zástupce však nesouhlasil, pročež se měl šéf ÚOKFK obrátit přímo na Andělovou a vedoucího odboru trestního řízení KSZ. V reakci na to si vyžádalo KSZ spisový materiál a uložilo OSZ pokyny k dalšímu prověřování. Dozorový státní zástupce v tom ovšem spatřoval ovlivňování a z dalšího dozorování věci se vyloučil pro podjatost. Andělová tento jeho krok vyhodnotila jako nezákonný a požadovala po Kornasové, aby mu uložila výtku. To Kornasová odmítla, neboť postup státního zástupce vyhodnotila jako vyjádření právního názoru, což posléze konstatovalo i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Andělová ovšem na uložení výtky trvala, pouze s jiným odůvodněním, totiž za údajné expresivní výrazy, kterými měl své vyjádření k pokynům státní zástupce provázet.
Služební telefon a docházka
Události pak nabraly podle Kornasové spád v roce 2016, kdy se měla Andělová chystat k odchodu z funkce, a podle informací Kornasové chtěla zabránit, aby se její nástupkyní stala právě ona.
Na dotaz předsedy senátu Kornasová popsala, které konkrétní kroky ze strany Andělové považovala za šikanu. Jednalo se primárně o vyžadování údajů o využívání služebního telefonu a žádosti o velké množství údajů z bezpečnostního systému OSZ ohledně docházky. „Na toto téma chodily opakovaně přípisy, musela jsem se opakovaně vyjadřovat, administrativa k tomu musela vypracovávat podklady, museli všeho nechat,“ popisovala Kornasová soudu tehdejší situaci na OSZ. Andělová také zamítla žádost státních zástupců OSZ o stanovení pružné pracovní doby, aniž by ovšem toto zamítnutí vysvětlila.
„V průběhu října 2016 jsem dostala tři výtky. Ty byly uděleny na základě tajně pořízené nahrávky z porady na OSZ, kdy mi bylo vytýkáno, že se nechovám ke KSZ správně a že se na poradě státní zástupci smějí, což ale z nahrávky nijak nevyplývá. Výtky se týkaly také údajných pochybení v oblasti výkonu správy. Další se týkala toho, že jsem neudělila výtku své náměstkyni za průtahy v konkrétní věci, v níž ovšem sama dohledová státní zástupkyně předtím průtahy neshledala,“ uvedla Kornasová.
Ta se na konci léta 2016 kvůli situaci rozhodla oslovit vedoucího Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci Ivo Ištvana. „Telefonovala jsem mu, pozvala jsem ho na oběd, přichystala jsem si materiály ohledně komunikace s KSZ. Prvního září jsme se sešli v Ostravě, přítomni byli i mí náměstci. Ištvan mi řekl, že postup KSZ není normální. Řekla jsem mu, že se nemohu při tomto stylu práce ani najíst a on mi na to řekl, že by to bez jídla nevydržel. Pak rozvíjel filosofické teorie. Jak jsem se pak doslechla, o schůzce později řekl Andělové,“ uvedla Kornasová.
Zeman ji vyzval k rezignaci
VSZ v Olomouci požádala také o výkon dohledu nad oněmi třemi uloženými výtkami ze strany KSZ. VSZ po dvou měsících konstatovalo svoji nepříslušnost, což pak učinilo i NSZ. „VSZ i NSZ jsem ve svých podáních informovala, že postup KSZ považuji za šikanu. Osobně jsem telefonovala i Pavlovi Zemanovi, který mi řekl ‚vydržte‘,“ popsala soudu Kornasová své snahy řešit situaci s nadřízenými.
Její stížnost a žádost VSZ o dohled nad postupem Andělové poslal Ištvan Andělové. Ta si pak Kornasovou pozvala v lednu 2017 na výslech, kde jí měla sdělit, že podá návrh na její odvolání z funkce. Vyrozumění o prvním návrhu na odvolání však Kornasová obdržela na konci února 2017, a to až na základě její žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
V polovině srpna 2017 si Kornasovou zavolal na schůzku také nejvyšší státní zástupce Zeman. „Naivně jsem si myslela, že bude řešit situaci a že mi po více jak třicetileté praxi třeba nabídne místo na VSZ či NSZ. Místo toho mne vyzval k rezignaci. Říkal mi, že o konfliktech nic neví a že první návrh na mé odvolání nebyl podle něj fundovaný, ale druhý už fundovaný je. Na OSZ je podle něj řada problémů odborného charakteru a výzvu k rezignaci zdůvodňoval tím, aby bylo zachováno dobré jméno státního zastupitelství. Sdělila jsem mu, že nerezignuji a že bych ho ráda informovala o tom, co se děje. Na to mi řekl, že ho to nezajímá, načež jsem odešla. Ony odborné nedostatky mi nijak nevysvětlil, řekl mi jen, že má zkušenosti s odvoláním a že budu odvolána,“ popsala soudu Kornasová průběh jednání s nejvyšším státním zástupcem.
Důsledná a přísná Andělová
Se závěrečnou řečí poté vystoupil vedoucí KSZ v Ostravě Libor Malý, který v soustavě působí od roku 1986. Nejdříve jako řadový referent prokuratury, od roku 1993 coby vedoucí OSZ v Bruntále. „Paní Andělovou znám proto dobře, její metody řízení, přístup k podřízeným. Byla vždy přísná, rovná, nicméně z mého pohledu více či méně formalistická. Byla důsledná, vždy jsem její požadavky chápal jako zákonné. Byla důsledná i vůči sobě, ona sama jako první dodržovala pracovní dobu,“ uvedl Malý.
Jeho vztah s ní nebyl idylický, nebyl přátelský, někdy nesouhlasil s jejími postupy, ale respektoval je. Sám od ní obdržel výtku za výkon správy. I on měl výhrady ohledně požadavku na striktní dodržování pracovní doby a musel přijmout opatření, která po něm KSZ v této věci vyžadovalo.
Podle jeho zkušeností byl přístup Andělové ohledně kontroly pracovní doby a využívání služebních telefonů stejný vůči všem vedoucím okresním státním zástupcům. Všichni dostávali také přísné lhůty pro zpracování zpráv, chyby museli napravovat často v šibeničních lhůtách.
Podle Malého mají ale důsledné a časté kontroly KSZ své ratio: KSZ musí fungovat jako systém tak, aby se předcházelo „okresním“ či „krajovým“ právům, všude by se měly ve stejných agendách volit shodné postupy. Vedoucí OSZ musí respektovat interní pravidla a pokyny, zákon ovšem na druhou stranu podle Malého vytváří prostor pro nezávislost státního zástupce při postupu v konkrétní věci.
Zvýšenou míru zájmu o OSZ v Ostravě zdůvodnil Malý soudu tím, že u něj pracuje celá čtvrtina všech státních zástupců v kraji. „A jestliže ta čtvrtina na OSZ v Ostravě nefunguje tak, jak by měla, má to dopad na celý kraj,“ uvedl Malý.
Kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat
Ten spatřuje v kontrolní činnosti podstatu funkce vedoucího státního zástupce a není možné se tak postupu KSZ vůči Kornasové divit. „Já musím kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat,“ uvedl Malý s tím, že jako vedoucí státního zastupitelství musí dbát na řádný chod a nelze všem podřízeným paušálně důvěřovat. „V rámci okresu, kterému jsem velel, mí podřízení vždy dostávali podrobnou informaci o jejich výkonnosti, dbal jsem o rovnoměrné rozdělování věcí,“ popsal svoji praxi Malý, podle jehož zjištění nebylo OSZ v Ostravě Kornasovou vedeno dobře. „Vždy jsem vycházel z toho, že je to na mě, abych se znalostí věci přijal opatření. Ten kraj udělal práci za mě, on našel u mě chybu, kterou já musím s konkrétní znalostí prostředí a lidí napravit. Právem nadřízeného je říci, že přijatá opatření nepovažuje za nedostatečná,“ odmítl Malý námitky Kornasové, že jí nebylo sdělováno KSZ, jak má při nápravě vytčených chyb postupovat.
Jako klíčový problém zmínil praxi, kdy měli ostravští státní zástupci místo zastavování trestního stíhání rušit s dlouhým časovým odstupem usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž obcházeli NSZ, které takové rozhodnutí nemohlo přezkoumat.
„Účast zde je pro mne obrovské zklamání. Jednak, že to vůbec řešíme a pak co jsem tady slyšel z úst některých svých kolegů, to nepochopení postavení a role státního zástupce, jak by se měl chovat. Z mého pohledu se nejedná o žádnou šikanu či bosing, ale o důsledné trvání na dodržování povinnosti vedoucího státního zástupce,“ uvedl Malý na závěr.
V závěrečném návrhu shrnul advokát Kornasové Pavel Uhl důvody, proč by měl soud žalobě vyhovět.
Žalovaný, tedy stát, podle Uhla dlouhodobě nezajistil zákonné podmínky k výkonu veřejné funkce a nezabránil zásahu do důstojnosti člověka a jeho cti.
Z dokazování podle něj plyne, že důvod pro zvolený postup KSZ vůči Kornasové byl jiný než v závěru vytýkaná údajná neschopnost. Vedení KSZ se snažilo domoci se nějakého výsledku, který zákon nepředpokládá a volilo při tom řešení vždy na samém okraji přísnosti. Tlak byl silný, setrvalý, vedený mnoha způsoby: od opakovaných kontrol a podávání výpovědí k nim, přes přijímání anonymních podnětů, tajných nahrávek z porad, až po sabotáž podmínek práce na pracovišti. „Žalobkyně se ocitla v roli osoby, která řídila kolektiv, za který byla odpovědná, byla odpovědná za jeho výkony, ale neměla faktický mentální prostor přijímat taková opatření, kterými by smysluplně mohla řídit i na poměry české justice relativně obsáhlý kolektiv,“ uvedl Uhl.
Odkaz na rozhodnutí NSS
Námitky, že se jednalo o zákonný postup, nemohou podle Uhla obstát. Zákon předpovídá účelnost kroků a bezduché naplňování zákona k tomu nevede, vše je otázkou míry a proporcí.
Navíc ani notorické lpění na údajné zákonnosti neobstojí. Uhl v této souvislosti zmínil dvě rozhodnutí kárných senátů. První se týkalo případu, kdy dnes již bývalá předsedkyně libereckého okresního soudu krátila plat soudci, který nedodržoval pracovní dobu. Byť se rozhodnutí týká soudců, není podle Uhla důvod, aby se analogicky nevztahovalo i na státní zástupce.
Odkázal také na nedávné rozhodnutí kárného senátu v případě státní zástupkyně Soni Bednářové ohledně odůvodněnosti pokynu nadřízených. Dohledová činnost KSZ vůči Kornasové totiž podle Uhla tato kárným senátem stanovená kritéria nesplňovala a jednalo se ze strany Andělové o „masivní prosazování vlastní autority bez ohledu na jakýkoliv právní diskurz“. Kraj podle Uhla pouze vytvářel tlak, a to s cílem se Kornasové zbavit.
Uhl také popsal, v čem případ Kornasové splňoval kritéria šikany. Jedním z jejích prvků je totiž podle něj to, že je toto jednání tolerováno a částečné zavinění je dáváno i tomu, kdo je šikanován. V tomto případě byla podle Uhla šikana tolerována a omlouvána i na vyšších stupních soustavy státního zastupitelství, přičemž se podle něj jednalo o učebnicový příklad legitimizace šikany v rámci systému. „Neschopnost některé skutečnosti nahlédnout, kterou nijak nekritizuji, je bohužel některým lidem vlastní a plejáda svědků navržených žalovanou stranou podává smutné svědectví, že šikana mívá strukturální důvody a soustava státního zastupitelství jako celek se s ní zatím vyrovnat, minimálně v některých případech, neumí,“ uvedl Uhl. Ten vyjádřil přesvědčení, že i tento případ a tlak civilní justice může přispět k řešení šikany ve státním zastupitelství obdobně, jako k tomu v minulosti přispěl tlak společnosti v případě šikany v armádě či na školách. Soud však argumentům Uhla nepřisvědčil a žalobu zamítl.
Chyby systémového charakteru
Jak uvedl předseda senátu Jiří Šopek, soud v tomto pracovně právním sporu nehodnotil, zda Tamara Kornasová z funkce vedoucí státní zástupkyně odvolána oprávněně či nikoliv, neboť mu to nepřísluší a přezkum podléhá správnímu soudnictví. Soud ani neposuzoval, zda interní postupy uvnitř soustavy byly v souladu se zákonem.
Soud zkoumal, proč bylo OSZ v Ostravě podrobeno tak masivnímu zájmu KSZ a zda zvolené postupy nebyly šikanou. Tedy déletrvajícím nepřípustným ponižujícím chováním nadřazené osoby vůči podřízené oběti, jako je například dlouhodobý psychický tlak, ukládání zbytečných úkolů, provázené potěšením nadřízeného z jejich nezvládání v kombinaci s možností kdykoliv takové jednání ukončit.
Podle soudu tomuto jednání Kornasová vystavena nebyla. Pro posouzení věci byla klíčová otázka, zda zvýšená kontrolní činnost KSZ měla své odůvodnění. A to podle soudu tkvělo v praxi nezákonného postupu OSZ v podobě rušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Což spustilo první mimořádnou dohledovou prověrku, která tuto praxi potvrdila a následné další prověrky zjistily další nedostatky.
Například na OSZ bylo mnohem méně využíváno odklonů, či že ostravští státní zástupci téměř nevyužívali zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Tyto chyby byly podle názoru soudu systémového charakteru, a lze je proto přičíst vedoucí státní zástupkyni. Nařizování opakovaných prověrek bylo v takové situaci právem vedoucí krajské státní zástupkyně, která nesla za práci OSZ odpovědnost a prověrky měly zajistit řádný chod OSZ. Kontroly na OSZ sice byly vykonávány mnohem častěji, avšak vždy to bylo podle soudu odůvodněno a vysvětleno, nesloužily tak jako nástroj zastrašování.
Soud také neshledal problém v kontrole docházky na pracoviště. KSZ bylo podle názoru soudu totiž vůči OSZ v postavení zaměstnavatele a zaměstnanec má povinnost dodržovat pracovní dobu, jejíž dodržování má zaměstnavatel právo kontrolovat. Soud neshledal, že by kontrola byla extrémní: pochybení byla pouze vytknuta, často navíc jen telefonicky.
Práce žalobce samostatná není
Podle soudu není ani možné na případ aplikovat srovnání se soudci. „Jsou profese, kde bývá zvykem, že zaměstnanec, po dohodě se zaměstnavatelem nemusí veškerou svoji pracovní činnost vykonávat v pracovní době na pracovišti, ale toleruje se mu, že si část práce udělá doma. Typicky se jedná například o učitele, vědecké pracovníky, umělce, novináře a podobně. Takovouto výhodu lze však učinit jen u těch činností, které jsou vykonávány samostatně, bez součinnosti s ostatními zaměstnanci či jinými osobami, typicky například opravování žákovských sešitů učitelem. Práce státního zástupce ale zas až tak samostatná není, a proto pokud žalovaná strana argumentovala tím, že je pro řádný chod státního zastupitelství nutné, aby byli státní zástupci a administrativní aparát přítomni na pracovišti ve stejnou dobu, pak tento argument hodnotíme jako racionální,“ konstatoval předseda senátu Šopek.
Za problematické ovšem soud označil rozsáhlé zpětné kontrolování docházky a využívání služebních telefonů, kdy státní zástupci museli volat na neznámá telefonní čísla a identifikovat je za poslední kalendářní rok. Je podle soudu nabíledni, že tato zvýšená kontrolní činnost ze strany KSZ, která se netýkala jen odborných věcí, zcela oslabovala autoritu žalobkyně. Soud to dokonce označil za strategii, která vyústila v její odvolání z funkce. Kornasová se podle soudu dostala do komplikované situace, v níž bylo zřejmé, že ji nemůže ustát, ovšem sama žalobkyně na to reagovala podle soudu ztrátou sebereflexe. Vztahy se tak na OSZ začaly zhoršovat a nebylo v silách Kornasové to řešit.
„Myslíme si také, že cílem některých kroků Andělové bylo vytvořit na pracovišti atmosféru, aby si státní zástupci přáli, aby Kornasová z funkce odešla, protože to pak skončí,“ popsal své úvahy soud. Přesto konstatoval, že ani to neprovázely šikanózní a nedůstojné, direktivní praktiky vedoucí k vytvoření nedůstojných pracovních podmínek. Jednalo se podle soudu o přístup formální, tvrdý, rezervovaný a chladný, přesto ovšem tento odosobněný, úřední přístup KSZ vždy respektoval důstojnost žalobkyně. Podle soudu bylo prokázáno, že se žalobkyni nikdy nepodařilo zlomit a její postoj byl vždy hrdý a bojovný, což ovšem vedlo často ke ztrátě sebereflexe.
Soud se však pozastavil nad neodůvodněným zamítnutím žádosti o zavedení pružné pracovní doby, zatímco po odvolání Kornasové z funkce byla povolena. Vysvětlení Andělové soud vyhodnotil jako nedůvěryhodné a nelze se proto podle soudu divit, že to bylo považováno za svévoli. Podobně jako tomu bylo u plošné kontroly telefonů, omezení čerpání náhradního volna, přísné sledování dodržování obědové pauzy. Zde se mohla žalobkyně domnívat, že je terčem šikany a bosingu. Toto „utahování šroubů“ promítl soud do stanovení nákladů náhrady řízení, které žalované straně nepřiznal, neboť ta podle soudu tímto svým nesrozumitelným postupem řízení spoluzavinila.
Petr Dimun
