„Indické pohřby“ v justici? Soudci řešili nový zákon o soudech

Představitelé soudů nesouhlasí s tím, aby komise pro výběr nových soudců sestavoval ministr spravedlnosti Foto: Eva Paseková

Má předseda soudu skončit ve funkci formou „indického pohřbu“? Tedy že s ním skončí i všichni místopředsedové a nový šéf by si zvolil své spolupracovníky nanovo tak, jak to navrhuje současná podoba novely zákona o soudech a soudcích? Podle předsedy ústavně právního výboru Marka Bendy (ODS) je třeba legislativně vyjasnit, zda jsou místopředsedové samostatným orgánem či pravou rukou předsedy. Uvedl to na konferenci „Novela zákona o soudech a soudcích – systémové změny v soudnictví“ v Poslanecké sněmovně.

Jde o jednu větu, o kterou je doplněn druhý odstavec §108 a která říká, že „funkce místopředsedy soudu zaniká rovněž spolu se zánikem funkce předsedy téhož soudu“. Mohly by tak nastat situace, kdy v čele soudu v případě náhlého odchodu jeho předsedy není žádný funkcionář. Klíčovou novelu již schválila vláda a nyní ji projedná parlament.

Podle předsedkyně Soudcovské unie není legitimní, aby odcházející předseda vybíral místopředsedy svému nástupci. Zároveň by ale byla pro, aby od krajských soudů výše byly u místopředsedů vypisována výběrová řízení. Podle nynějšího znění novely tomu tak není. Podle předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry by neměli místopředsedové končit ze zákona automaticky hromadně, ale měla by existovat výjimka, kdy by mohl předseda některého z funkcionářů vyměnit a vypsat na jeho pozici výběrové řízení.
Vávra se také přimlouvá za sjednocení délky funkčních období na 10 let u předsedů všech soudů a za to, aby soudci nemohli opakovat mandát předsedy na stejném soudu, ale aby mohli šéfovat soudu jinému. Proti tomu je ale Soudcovská unie, která jednoznačně podporuje nález Ústavního soudu, který opakování mandátů zakázal již před více než deseti lety.

Předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec v rámci diskuze upozornil na problém, který není v justici ničím neobvyklým. Je jím dočasné pověřování soudních funkcionářů. Takový postup podle něj nemá oporu v zákoně a je škoda, že nový předpis tyto situace neřeší. Přestože stav správního soudnictví jeho pozornost obrací jiným směrem a cítí se oddělen od soudní soustavy, tak vnímá, že současná snaha o novelizaci zákona o soudech a soudcích je zasažena nestabilitou českého práva. Ocenil poctivý přístup přípravy novely, zároveň ale varoval před neuváženými změnami. Podle něj se změna zákona, který je úzce napojen na náš ústavní pořádek rovná „otevření sudu se střelným prachem“. „Nedupejme a nekuřme, když ho budeme otevírat,“ varoval přítomné zástupce justice i politiky. S tímto názorem se ztotožnil místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Ten apeloval také na celkové zvýšení role soudcovských rad.

Spor o složení komisí

Dalším sporným tématem novely je způsob výběru nových soudců. Ze strany soudců zaznívaly obavy z možného vlivu politiků na soudní moc. Prezidentka unie Daniela Zemanová varovala před zkušeností z Polska a ze Slovenska. Podle ní soudci měli mít vliv na obsazení výběrových komisí pro nové soudce. K této kritice se připojil i předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl. V komisi by podle návrhu mělo být pět členů s tím, že tři členové by měli být z řad soudců. „Seznam soudců a dalších odborníků, ze kterých ministr spravedlnosti jmenuje členy výběrové komise, zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách,“ stojí v návrhu bez dalších podrobností.
A právě to se Soudcovské unii nelíbí. „Opravdu mají soudci většinu, když komisi sestavuje ministr? Není to jen hra na většinu?,“ tázal se soudce Městského soudu v Praze a bývalý viceprezident Soudcovské unie Tomáš Novosad. Podle Libora Vávry je potřeba soudce ochránit před spekulacemi, že do výběrových komisí chodí zasedat, protože jsou bližší stávající politické garnituře než jiní soudci.
S tímto názorem nesouhlasí náměstek ministerstva spravedlnosti pro legislativu Michal Franěk. Podle něj se ministerstvo už tak výrazně sebeomezuje. „Za fungování justice je zodpovědné ministerstvo. Připadá nám proto přirozené, že komisi skládá ministr. Z našeho hlediska je to naprosto vyvážený systém,“ reagoval.

Účastníci diskuze Foto: D. Feri

Dalším problémem je byla otázka prostupnosti právnických profesí, ale především přípravy kandidátů na soudce. Soudci řešili především ministerstvem navrhovaný systém trojího přezkušování. Ten je z jejich pohledu příliš odtržený od praxe. „Proč potřebujeme třikrát testovat kandidáty? Jednou projdou justiční zkouškou, pak následuje výběrové řízení a pak ještě musí absolvovat písemný test v Kroměříži a závěrem výběrové řízení na soudce,“ uvedl Dörfl s tím, že po justičních zkouškách by už měla kandidáta testovat sama justice. Dörfl se také přimluvil za povinné stáže soudců z nižších stupňů u vyšších stupňů. Jejich zástup by vyřešil emeritními soudci. Prosazení institutu, kdy by soudci v penzi byli tzv. „v záloze“ prosazuje Soudcovská unie dlouhodobě.
Podle bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy je novela zklamáním z pohledu ověřování odborných předpokladů kandidátů na soudce. „Vidím v tomto ohledu snahy o změkčení zadních vrátek a nástupu armády úředníků? Uvedl.

Samostatnou kapitolou pak byla debata o možném zrušení laických přísedících. Sama Soudcovská unie ke věci již dříve zaujala neutrální stanovisko, protože názor jejích členů nebyl jednotný. Návrh ministerstva počítá s omezením přísedících na pracovní spory a u závažných trestních kauz.
V diskuzi vystoupilo několik soudců, kteří prosazovali úplné zrušení laických přísedících, neboť v současné době je jich nedostatek a způsobuje to průtahy a problémy v řízení. Podle statistik ministerstva jsou přísedícími převážně lidé v důchodovém věku. Samotný resort původně navrhoval jejich úplné zrušení, ale jak v debatě uvedl náměstek Franěk, s nástupem nové ministryně Marie Benešové se postoj změnil. Poslaneckou sněmovnu ovšem i tak čeká debata o jejich úplném zrušení, které navrhuje poslanec Dominik Feri (TOP09).

Eva Paseková, Petr Dimun