Jsme v kontaktu se zařízeními, s neziskovkami, vydáváme tiskové zprávy, ale museli jsme s ohledem na riziko nákazy klientů pozastavit návštěvy v sociálních zařízeních. Obrátíme se na ministryni práce a sociálních věcí a na ministra zdravotnictví, říká zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková na dotazy České justice ohledně starých a nemocných lidí, kteří umírají na Covid-19 v kolektivních zařízeních pro staré a nemocné lidi. Dosud odtud ale nepřišla žádná stížnost, a to ani od klientů ani od personálu.
V drtivé většině trpí stařeckou křehkostí a vážnými chronickými nemocemi nebo demencemi, takže jsou zcela závislí na druhých. Na rozdíl od jiných skupin obyvatel, zájmy těchto lidí nehájí nikdo.
Podle Výzvy jedenácti lékařů Karlovy univerzity z 21. dubna 2020 zahraniční i česká data ukazují, že právě tito lidí tvoří většinu všech obětí Covidu-19: „Ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží,“ napsali respektovaní lékaři a vědci.
Zvažujeme videokonference místo návštěv
Jedním z těch, kdo má oprávnění vykonávat dohled nad domovy seniorů a nad zařízeními LDN a nad potenciálním porušováním lidských práv, což je i odepření léčení a vystavení riziku nákazy, je zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková. Byla ji svěřena agenda dohledu nad místy, kde je omezována osobní svoboda. Dohled se týká rovněž lidí, kteří jsou omezeni na osobní svobodě z titulu závislosti na péči druhých a nacházejí se v zařízeních sociálních či zdravotních služeb (domovy pro seniory, léčebny dlouhodobě nemocných). Česká justice proto Šimůnkové v této souvislosti položila několik dotazů.
Hodlá úřad zahájit šetření v těchto sociálních ústavech z vlastní iniciativy nebo toto šetření už zahájil? Zabýval se úřad otázkou proč a z jakých důvodů stát selhal v ochraně lidí umístěných v kolektivním zařízení sociálního typu?
Je zjevné, že od chvíle, kdy se státy dozvěděly o šíření kooronaviru, byly k dispozici rovněž informace o mimořádném riziku šíření nemoci Covid-19 s vážnými dopady na životy a zdraví lidí vysokého věku, na oslabené či závislé na péči jiných. Větší riziko nákazy existuje ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb, ve kterých pobývají právě tito zranitelní lidé. Přesto se snad nikde, a ani v ČR, nepodařilo přijmout taková opatření, která by zabránila šíření infekce v těchto zařízeních a následným úmrtím pacientů v LDN, domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem.
Standardně provádíme tzv. systematické návštěvy těchto zařízení, při kterých se zaměřujeme na zacházení s lidmi a podmínkami pobytu. S ohledem na minimalizaci rizika šíření nákazy, a tím ohrožení života a zdraví klientů či pacientů v zařízeních, jsme dočasně pozastavili provádění návštěv zařízení.
Zvažujeme, jakými způsoby prověřovat situaci v zařízení sociálních služeb z pohledu dodržování práv klientů a zajištění adekvátního bezpečného pracovního prostředí zaměstnanců. Z tohoto důvodu
- Jsme v kontaktu s některými zařízeními, zjišťujeme informace od nich, od neziskových organizací nebo od dalších osob, které se pohybují v systému
- bedlivě sledujeme informace z médií
- zvažujeme, jak naši činnost na místě nahradit (například telefonáty či videohovory s osobami omezenými na osobní svobodě; přímé oslovení prostřednictvím nabídky kontaktu + oslovení rodinných příslušníků apod.)
Prostřednictvím tiskových zpráv jsme požadovali rychlou a koordinovanou podporu pečujícím pracovníkům, koordinovaný přístup všech dotčených subjektů a upozorňovali jsme na aktuální rizika spojená s péči poskytovanou neregistrovanými sociálními službami.
Obdržel ombudsman nebo úřad v této záležitosti nějaké stížnosti na nečinnost nebo nesprávné postupy domovů nebo jejich zřizovatelů? Pokud ano, kolik? V poslední Zprávě o činnosti se v kapitole o sociálních službách píše, že k úřadu ombudsmana se obracejí nejen klienti, ale také pracovníci těchto úřadů. Nezačali se nyní ve větší míře sociální pracovníci k ombudsmanovi opět obracet?
Podle zákona o veřejném ochránci práv nejsme oprávněni prověřovat individuální podání osob, které nejsou spokojeny s podmínkami nebo kvalitou poskytování sociálních nebo zdravotních služeb. V těchto zařízeních nemůžeme provádět šetření na základě konkrétní stížnosti.
Doposud jsme neobdrželi žádný podnět od klientek či klientů, pracovnic či pracovníků zařízení sociálních služeb související s onemocněním COVID 19, případně s přijatými opatřeními v návaznosti na onemocnění. Pouze jeden podnět se dotýkal sociálních služeb, ale šlo o klienta terénní služby, který bydlel na ubytovně a stěžoval si, že nedostal roušku. Mimo sociální služby jsme obdrželi pět podnětů z oblasti vězeňství, jeden z oblasti cizineckých zařízení. Další podněty se týkají zařízení pro děti.
Neměl stát pro služby, které jsou do ústavů, ale nejen do nich – také dalším starým osobám závislým na jiných, dováženy jako hygiena, krmení, výměna plen, pedikúra – zajistit ochranné pomůcky nebo dokonce sociální pracovníky testovat?
Je potřeba zdůraznit, že opatření kolem COVID 19 mají dopad nejen na lidi s postižením, kteří žijí v nejrůznějších pobytových sociálních službách, ale výrazně se dotýkají i těch, kteří za podpory ambulantních a terénních služeb (pečovatelská služba, osobní asistence) žijí v běžném prostředí.
Tito klienti jsou stejně rizikoví, přesto tyto služby a stejně tak ani klienti nepodléhají plošnému preventivnímu testování, potýkají se s nedostatkem ochranných pomůcek a prostředků a v neposlední řadě musí denně řešit nedostatek služeb, na které jsou odkázáni. Velkým problémem je také přetíženost pečujících, kteří musí zastoupit chybějící sociální služby, v případě dětí s postižením zajistit také jejich vzdělávání. Výjimkou nejsou ani situace, kdy pečující musí nahradit také fyzioterapii, aby nedocházelo k dalšímu progresu nemoci nebo postižení. Pečující se potýkají s ekonomickými ztrátami, svým blízkým zajišťují mnohdy podporu 24 hodin denně, na což rozhodně nestačí příspěvek na péči (a to ani v nejvyšším stupni). Obrátíme se proto na ministryni práce a sociálních věcí a stejně tak i na ministra zdravotnictví, aby se komplexně a cíleně zabývali potřebami lidí s postižením.
Irena Válová
