Advokát Černý podá kasační stížnost proti odmítnutí žaloby na plošnou povinnost nosit roušky

Vláda zavedla povinné nošení roušek Foto: archiv

Advokát Adam Černý bude pokračovat ve sporu s českým státem o trvající plošný zákaz pohybu obyvatel bez zakryté části obličeje rouškou, šátkem nebo šálou s výjimkami. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který jeho návrh zrušit opatření ministerstva zdravotnictví pro nedostatek zmocnění vydávat plošné předpisy omezující práva a svobody obyvatel odmítl, podá stížnost. „Podám proti rozhodnutí kasační stížnost,“ uvedl advokát na dotaz České justice.

O odmítnutí žaloby Česká justice již informovala.

Advokát Adam Černý podal žalobu 5. května 2020 s tím, že ministerstvo zdravotnictví není zmocněno vydávat celoplošné obecně závazné předpisy omezující práva a svobody obyvatel respektive neurčitého okruhu osob na území celé České republiky.

V odmítacím rozhodnutí Městského soudu v Praze, které má Česká justice k dispozici, je popis způsobu vydávání a neustálého novelizování a měnění předmětného mimořádného opatření o povinnosti chodit s částečně zakrytým obličejem ze 4. května 2020, kterému se advokát přizpůsoboval změnami žalobních návrhů

Původní opatření, proti kterému advokát brojí, je zde.

Hra na babu

Působí to jako hra na babu: Po podání žaloby advokátem ministerstvo zdravotnictví znovu změnilo původní opatření, které doplnilo novými výjimkami, takže advokát opět navrhl doplnit žalobu. Situace se takto opakovala dvakrát.  Ministerstvo zdravotnictví nakonec od 5. 5. 2020, kdy byla podána žaloba, změnilo obsah mimořádného opatření zákazu pohybu bez roušky na veřejnosti i ve vnitřních prostorách celkem čtyřikrát.

Přesto plošná povinnost zakrývat si část obličeje ve vnitřních prostorách i venku, dosud stále zrušena nebyla. Jen zákaz pohybu obyvatel všude venku bez roušek byl regulován další výjimkou, a to povolením nemít roušku, nejsou-li přítomny další dvě osoby v okruhu dvou metrů. Česká justice o tomto opatření informovala.

Městský soud v Praze však změnu žalobních návrhů nepřipustil s odůvodněním, že žalované mimořádné opatření bylo zrušeno dalším mimořádným opatřením, takže podle občanského soudního řádu nemohou být výsledky řízení podkladem pro řízení o změně žalobního návrhu, neboť se žádné řízení nekonalo.

„Stručně řečeno, změnou původního návrhu se žalobce domáhá změny předmětu řízení, který však byl ,původním´ návrhem ze dne 5. 5. 2020 vymezen zcela jednoznačně (návrhem bylo napadeno výlučně mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 5. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-13/MIN/KAN, a také dopad tohoto opatření po dobu jeho platnosti do práv žalobce). Výhrady vůči němu žalobce jen přenesl do dalších opatření návrhy na změnu původního návrhu. Přistoupit na žalobcem požadovanou změnu návrhu spočívající v nahrazení původního předmětu řízení (napadeného OOP) jiným opatřením obecné povahy není podle názoru soudu možné připustit, neboť by šlo o jiný předmět přezkumu, částečně se sice prolínající, avšak účinný v jiném časovém a věcném rámci,“ uvedl k tomu Městský soud v Praze.

Nelze zrušit, co bylo zrušeno a znovu zavedeno

Přesto se senát Městského soudu v Praze k vydávání mimořádných opatření vyjádřil: „Opatření obecné povahy, která jsou v běhu času měněna, jako je tomu v tomto případě, vycházejí z určitého stavu a potřeby ochrany obyvatelstva a prevence před onemocněním COVID – 19 pro daný časový úsek, mající vliv na to, že některá ustanovení opatření jsou měněna v důsledku dané situace. Opatření obecné povahy může být soudem zrušeno proto, aby netrval stav, který z hlediska algoritmů přezkumu (judikovaných Nejvyšším správním soudem – č. j. 1 Ao 1/2005-98) neobstojí a postihuje adresáty opatření. Je-li opatření obecné povahy soudem zrušeno, znamená to jen, že se ruší dopady opatření do práv a povinností adresátů opatření, tedy i případná omezení. Rozhodnutí soudu o zrušení opatření obecné povahy však nemá přímý vliv na právní vypořádání satisfakce za způsobené dotčení práv žalobce či zásahu do jeho práv,“ usnesl se senát Městského soudu v Praze.

Poté Soud poukázal na stávající judikaturu, podle níž „zrušení napadeného opatření obecné povahy jiným k tomu příslušným orgánem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení“.

V závěru Soud trvá na tom, že nelze zrušit, co bylo zrušeno a zavedeno znovu: „Soud tak nemůže zrušit mimořádná opatření žalovaného, která již byla jednou zrušena. Takto by rušil již jednou zrušené, respektive by jeho výrok bylo možno považovat pouze za deklaratorní. To však zákonná úprava neumožňuje a tento závěr je podpořen rovněž judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 2634/18). Neexistence napadeného opatření obecné povahy představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení bránící dalšímu pokračování v řízení, a soudu proto nezbylo, než ve výroku pod bodem III takový návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního bez věcného projednání odmítnout,“ uzavřel v usnesení Městský soud v Praze.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekTrestní příkaz neplatí, Nečasovu výpověď bude soud řešit veřejně
Další článekRobert Šlachta: Nečas lže. Byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.