Advokát Černý podal kasační stížnost kvůli nošení roušek, důvody žaloby podle něj trvají

Svou správní žalobu Černý podal před měsícem proti mimořádnému opatření ze 4. května, kterým ministerstvo s některými výjimkami prodloužilo povinnost občanů nosit mimo bydliště respirátory, roušky, ústenky, šátky nebo jiné ochranné prostředky dýchacích cest Foto: Pixabay

Advokát Adam Černý podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) proti odmítnutí jeho žaloby na nezákonnost opatření ministerstva zdravotnictví ohledně plošné povinnosti obyvatel zakrývat si část obličeje ve vnitřních prostorách i venku rouškami. Důvody žaloby trvají a právní stát nemůže rezignovat na soudní ochranu obyvatel před zvůlí a účelovým jednáním ministerstva zdravotnictví, vyplývá ze stížnosti.

Podle advokáta je rozhodnutí Městského soudu v Praze nezákonné, výroky, které soud vydal jsou nesrozumitelné a rozhodování soudu jde mimo advokátův návrh a předmět řízení. O odmítavém rozhodnutí Městského soudu v Praze i obsahu první žaloby Česká justice již informovala.

Z textu kasační stížnosti vyplývá, že Adam Černý byl donucen změnit celkem třikrát petit původní žaloby, protože od jejího podání změnilo ministerstvo zdravotnictví zrušením a jejich okamžitým znovu zavedením napadená mimořádná opatření celkem pětkrát. „Od podání mého návrhu na zrušení opatření obecné povahy se tedy jedná o v pořadí páté nově přijaté mimořádné opatření upravující zákaz pohybu bez překrytí dýchacích cest, tj. v průběhu jednoho kalendářního měsíce bylo vždy pouze po dobu několika dní platných a účinných celkem šest opatření obecné povahy upravujících stejnou matérii,“ uvádí v kasační stížnosti. Text stížnosti, kterou Adam Černý podal k Nejvyššímu správnímu soudu v úterý 9. června, má Česká justice k dispozici.

Je-li něco důsledkem, nemůže to být současně příčinou

Ovšem právě fakt, že takřka totožná opatření ministerstva zdravotnictví platila vždy jen několik dní, aby byla nahrazena podobnými opatřeními s plošnou povinností zakrývat si obličej rouškou ve vnitřních prostorách i venku, vedla Městský soud v Praze k odmítnutí žaloby. Pro Soud bylo první napadené opatření zrušeno, a proto podle soudu není o čem vést řízení, jakožto ani nelze soudně zrušit, co bylo zrušeno.

Městský soud v Praze nepřipustil ani změnu návrhu s tím, že tím, že „výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o dalším opatření obecné povahy vydaným odpůrcem, neboť jediným jeho výsledkem je odmítnutí původního návrhu“.  „Takovouto úvahu v jiné obdobné věci Nejvyšší správní soud označil za neakceptovatelnou, protože ,je-li odmítnutí návrhu důsledkem mj. nepřipuštění změny návrhu, nemůže být současně jeho příčinou´,“ uvádí v kompetenční žalobě advokát s odkazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dne 4. června 2020, č. j. 6 As 88/2020-44.

Znemožnit soudní přezkum je nezákonné

Rychlost, s jakou ministerstvo zdravotnictví po dnech přijímalo další a další, avšak navazujících a takřka totožná opatření, reálně znemožňovala v časovém intervalu soudní přezkum prvního opatření, vyplývá ze stížnosti advokáta. Odmítnutí žaloby je v takové situaci nezákonné, upozorňuje advokát.

Podle advokáta Nejvyšší správní soud v rozsudku ze 4. června v uvedené věci, která se rovněž týká ministerstva zdravotnictví konstatoval nezákonnost popsaného postupu soudu: „Nejvyšší správní soud jednoznačně konstatoval, že odmítnutí návrhu v situaci, kdy napadené mimořádné opatření odpůrce bylo nahrazeno obsahově obdobným jiným opatřením, a to v časovém intervalu, který reálně bránil možnosti soudního přezkumu prvního opatření, je postupem nezákonným,“ cituje advokát Černý čerstvý rozsudek NSS.

Obyvatelé jako adresáti zákazu nemají reálnou šanci obrany

„Městský soud se vůbec nevypořádal se skutečností, že odpůrce neustále přijímal další nová opatření, zakazující pohyb a pobyt bez ochrany dýchacích cest, a zrušoval opatření předchozí, přičemž kontinuita nově přijatých opatření s původně napadeným opatřením obecné povahy byla zřejmá a důvody, pro které jsem se nezákonnosti dovolával, nepominuly,“ uvádí ve stížnosti mimo jiné advokát.

Podle stížnosti advokáta by zrušením prvního napadeného opatření nezanikly důvody žaloby, naopak tyto důvody trvají doposud. „Všechna navazující mimořádná opatření o zákazu pohybu a pobytu bez ochrany dýchacích cest byla přijímána stejným postupem odpůrce, který považuji za překročení jeho věcné příslušnosti a limitů umožňujících mu plošně zasahovat do základních práv jednotlivců při řešení epidemiologické situace. Na nezákonnost takovéhoto postupu nemá vliv doba platnosti nebo účinnosti opatření, proto nelze přisvědčit soudu, že jiný časový rámec platnosti navazujících opatření obecné povahy by představoval změnu předmětu řízení,“ uvádí ve stížnosti.

Zásah do osobnostních práv advokáta Adama Černého respektive obyvatel země však trvá i po zrušení prvního, druhého, třetího, čtvrtého či pátého opatření, vyplývá z textu stížnosti. Rozhodnutím Městského soudu v Praze je však znemožněno se proti tomuto zásahu bránit. „V důsledku jednání odpůrce, spočívajícím ve vysoké frekvenci přijímání opatření obecné povahy upravující problematiku zákazu pohybu a pobytu bez používání ochranných prostředků dýchacích cest a jejich překotném rušení toliko po jednom až několika málo dnech jejich účinnosti, adresát zákazu plynoucího z opatření obecné povahy nemá reálnou možnost domoci se zrušení opatření pro jeho nezákonnost v době účinnosti napadených opatření,“ upozorňuje advokát Adam Černý.

Stát nemůže rezignovat na soudní ochranu před ministerstvem

Taková účelovost je podle advokáta „v rozporu s koncepcí odpovědnosti státu při výkonu veřejné moci jako jednoho ze základních atributů právního státu“.

„Za situace, kdy odpůrce jednoznačně nerespektoval základní atribut demokratického právního státu spočívající v nutnosti jeho postupu při striktní vázanosti právem a respektování zákonného právního základu každého vrchnostenského jednání veřejné správy, nelze rezignovat na poskytnutí soudní ochrany práv navrhovateli toliko s poukazem na skutečnost, že napadené opatření již bylo zrušeno, a ve vztahu k navazujícím opatřením zabezpečujícím v podstatné části kontinuitu účinků původně napadeného opatření, rozšíření návrhu i o jejich přezkum nepřipustit. Takovýto postup má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí v celém jeho rozsahu,“ zdůrazňuje advokát Adam Černý v kasační stížnosti k NSS s návrhem na zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a znovu projednání dané věci.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekVěznice nechybovala, když umístila Ratha do vyššího zabezpečení
Další článekPoslanci navrhují snazší odškodnění za nezákonná trestní řízení
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.