Jan Brázda: Kdy může dozorový státní zástupce zamítnout stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání?

Článek pojednává o ust. § 146 odst. 2 tr. řádu – řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje Foto: pxfuel

Článek pojednává o ust. § 146 odst. 2 tr. řádu – řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje –, a upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zrušil rozhodnutí státního zástupce, jež bylo v rozporu se zákonem. Dozorový státní zástupce, který dal pokyn k zahájení trestního stíhání, případně s ním souhlasil, nemůže rozhodovat o stížnosti proti usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu o zahájení trestního stíhání v téže věci, neboť by se jednalo o porušení zákona v neprospěch obviněného, protože k tomuto rozhodnutí nebyl státní zástupce ze zákona oprávněn. Svým postupem obviněného zbavil práva na nestranné a objektivní posouzení jeho opravného prostředku nadřízeným orgánem.

Autorem je státní zástupce Jan Brázda. Článek vyšel v květnovém Bulletinu advokacie

 Ust. § 146 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále „tr. řád“, upravuje řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje. V odst. 2 citovaného ustanovení se uvádí:

„Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odst. 1, předloží věc k rozhodnutí

  1. a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci,
  2. b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu.“

V některých případech dochází k porušování zákona, když o stížnosti proti usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu rozhoduje dozorující státní zástupce přesto, že ke stíhání dal podnět, nebo dokonce pokyn. Ve svém článku bych chtěl na tyto případy upozornit, neboť v jednom případě dokonce ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu a ten svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí státního zástupce OSZ Plzeň-město.

Usnesením policejního orgánu Policie ČR bylo zahájeno trestní stíhání P. B. jako obviněného ze spáchání zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 a odst. 3 písm. d) zákona č. 40/2009, trestní zákoník, dále „tr. zákoník“, a zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. c) a e) tr. zákoníku.

Předmětné usnesení bylo dne 21. 5. 2018 doručeno obviněnému a dne 29. 5. 2018 též jeho obhájci. Dne 24. 5. 2018 obviněný prostřednictvím svého obhájce podal do datové schránky příslušného policejního orgánu stížnost, kterou následně také odůvodnil. Opravný prostředek podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě.

O této stížnosti rozhodoval státní zástupce OSZ Plzeň-město, který byl dozorujícím státním zástupcem. Tento státní zástupce usnesením dne 15. 6. 2018 stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. Ve svém usnesení o zamítnutí stížnosti mj. uvádí, že: „Nedůvodným se pak jeví rovněž požadavek P. B. prezentovaný ve stížnosti, a to opatřovat další důkazy svědčící pro závěr, že svým jednáním nenaplnil znaky trestných činů, pro které je stíhán, neboť pro tento závěr plně postačuje vyhodnocení spisového materiálu, který měl policejní komisař k dispozici. Stížnost obviněného tedy nebyla shledána důvodnou a jako taková byla zamítnuta.“

Obhájce obviněného vzhledem k výše uvedenému podal návrh na provedení dohledu nad postupem OSZ Plzeň-město v trestní věci obviněného P. B.

Krajské státní zastupitelství v Plzni dne 9. 8. 2018 sdělilo obhájci obviněného, že jeho podnět bude předložen po opatření příslušného spisového materiálu Ministerstvu spravedlnosti, které jej o způsobu jeho vyřízení vyrozumí.

Ministr spravedlnosti po prostudování spisového materiálu dne 5. 3. 2019 podal Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. řádu ve prospěch obviněného P. B. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státního zástupce OSZ Plzeň-město ze dne 15. 6. 2018, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného P. B. proti usnesení orgánu Policie ČR.

Ve své stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí: „Citovaným usnesením dozorujícího státního zástupce byl porušen zákon v ust. § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a to v neprospěch obviněného.“

Porušení zákona je dáno tím, že dozorující státní zástupce nepředložil stížnost obviněného směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nadřízenému státnímu zástupci k rozhodnutí a o stížnosti rozhodl sám, v důsledku čehož ve věci rozhodl věcně (funkčně) nepříslušný státní zástupce.

Stalo se tak za situace, kdy státní zástupce OSZ Plzeň-město svým dopisem ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 2 ZN 11/2017, adresovaným policejnímu orgánu, mj. sdělil: „Z mého pohledu nic nebrání postupu podle § 160 odst. 1 vůči P. B., a to jednak pro křivé obvinění výše jmenovaných policistů, jednak pro křivé obvinění svědka S.“ Takové konstatování státního zástupce, byť není výslovně označeno jako pokyn k zahájení trestního stíhání ve smyslu ust. § 174 odst. 2 písm. a) či d) tr. řádu, vyjadřuje jednoznačný názor státního zástupce na zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 5 TZ 94/2012). Je tak nepochybné, že státní zástupce, který následně rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu, udělil pokyn k zahájení trestního stíhání P. B.

Jelikož v projednávané věci obviněný proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podal v zákonné lhůtě stížnost, které nebylo vyhověno policejním orgánem dle § 146 odst. 1 tr. řádu, měla být tato stížnost předložena v intencích § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu k rozhodnutí nadřízenému orgánu, tj. v posuzovaném případě státnímu zástupci KSZ v Plzni. Pokud tak dozorující státní zástupce neučinil a svým usnesením z 15. 6. 2018, sp. zn. 1 ZT 292/2018, sám rozhodl tak, že stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, porušil tím zákon v neprospěch obviněného, neboť k tomuto rozhodnutí nebyl ze zákona oprávněn. Svým postupem obviněného zbavil práva na nestranné a objektivní posouzení jeho opravného prostředku nadřízeným orgánem.

V závěru ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státního zástupce OSZ Plzeň-město ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 2 ZT 292/2018, byl porušen zákon v § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení předcházejícím v § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a to v neprospěch obviněného P. B.

Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. 3 TZ 34/2019, rozhodl takto:

„Pravomocným usnesením státního zástupce OSZ Plzeň-město ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 1 ZT 292/2018, byl porušen zákon v ust. § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného P. B.

Napadené rozhodnutí se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu.

Státnímu zástupci KSZ v Plzni se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“

Ve svém odůvodnění NS uvádí: Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a shledal, že zákon byl porušen, a to v těch směrech a z těch důvodů, jak namítl ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud k tomu připomíná, že otázku, který státní zástupce je příslušný k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu, řeší ust. § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Podle něj je zásadně oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením. Výjimkou je však situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn policejnímu orgánu k vydání napadeného usnesení. V takovém případě rozhoduje o stížnosti jemu nadřízený státní zástupce. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity při rozhodování o stížnosti.

Dá-li dozorový státní zástupce pokyn k zahájení trestního stíhání, vyjadřuje tak jednoznačně svůj právní názor na postup v konkrétní trestní věci. Bylo by podivné, pokud by státní zástupce dal pokyn k zahájení trestního stíhání a následně vyhověl stížnosti obviněného proti tomuto usnesení.“

Zákon o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb. v § 2 odst. 2 uvádí: „Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem, rychlý, odborný a účinný, svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu lidských práv a svobod.“

Obdobný případ se v mé advokátní praxi stal ještě jednou, a proto jsem toho názoru, že je nutné seznámit širokou advokátní obec s takovýmito postupy s tím, aby nedocházelo k porušování zákona a byla chráněna práva obviněného.

O autorovi:


Doc. JUDr. et Mgr. Jan Brázda, Ph.D., LL.M.,

je advokátem v advokátní kanceláři Vovsík, Rösch, Kocina a spol. a vysokoškolským učitelem na Univerzitě J. A. Komenského v Praze.


(red)