Je vysypávání košů a solení namrzlých silnic běžně dostupnou službou, kterou si města mohou zajišťovat prostřednictvím minitendrů? Touto otázkou se zabývaly soudy kvůli napadené zakázce na letní a zimní údržbu v Praze. Podle žalující společnosti AVE CZ odpadové hospodářství totiž jde o natolik komplexní služby, že je lze poptávat jen v klasickém zadávacím řízení.
Oproti tomu má dynamický nákupní systém pro zadavatele zásadní výhodu: nerozděluje zakázku předem do pevně vymezených celků. Město tak práce může poptávat průběžně, podle aktuálních potřeb. Výhodu přináší i menším dodavatelům, kteří by si na velkou zakázku jako celek netroufli. Přes plně elektronickou platformu mohou soutěžit i o dílčí části.
Praktika, kterou zavedly Pražské služby pro zajištění letní a zimní údržby pozemních komunikací, se nelíbila jednomu z profesionálních dodavatelů v oboru. AVE CZ se napřed obrátila na antimonopolní úřad s návrhem na zrušení celého zadávacího řízení. A když v Brně neuspěla, hledala spravedlnost u soudů.
Praha je specifická, namítalo AVE
Tvrdila, že zimní údržba Prahy vyžaduje zaškolení řidičů posypových vozů, sestavení tras, předzásobení materiálem i nepřetržitou pohotovost závislou na počasí. Podle AVE CZ jsou to podmínky natolik specifické, že se nejedná o standardizované, obecně dostupné plnění.
Poukázala také na to, že se do minitendrů přihlásilo 29 dodavatelů, ale jen část z nich reálně podala nabídky na dílčí plnění. Podle AVE mnozí přihlášení neměli dostatečné kapacity ani zkušenosti. „Jejich spekulativní nabídky vylučovaly ze soutěže ty kvalifikované, kteří znali skutečnou cenu plnění,“ uvedla firma.
A neopomněla připomenout riziko, že pokud by jiný vybraný dodavatel odvedl nekvalitní práci, hrozí žalobci reputační riziko. Špatně posolené silnice by totiž mohly být přičítány AVE, která komunikace obstarávala v sousedících úsecích.
Je rozdíl těžit dřevo v běžném lese a na území zapsaném v Unesco
Soudy tak poprvé vyložily, co se rozumí „běžným, obecně dostupným plněním“. Nabízet ho musí široký okruh dodavatelů a na trhu se s ním běžně obchoduje. Zadavatelé ho poptávají opakovaně a operativně, a vlastnosti pak lze při zadávání dílčích zakázek pouze upřesňovat, ne znovu definovat.
Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 22 As 15/2025 to ukázal na příkladu lesnických prací. Ty mohou také být na první pohled komplexní: lesní zákon třeba vyžaduje součinnost s odborným lesním hospodářem, plánování podle hospodářských osnov a řadu administrativních povinností. I přesto mohou být předmětem minitendrů. Pokud jde o standardní pokácení lesů v hospodářském lese, je plnění typizované a nabízí ho řada dodavatelů.
Mohlo by vás zajímat
Jiná situace by ale nastala u prací v lužních lesích Lednicko-valtického areálu, v unikátním ekosystému zapsaném na seznamu Unesco. Tam nelze používat standardní techniku a šlo by o příliš individualizované plnění.
I jinde mají plán údržby
Argumenty AVE, že přípravná fáze zimní údržby individualizuje zakázku natolik, že ji nelze zadávat dynamickým systémem, soud odmítl. Poukázal na to, že plány zimní údržby existují v každém větším městě a přípravné kroky jsou v podstatě shodné napříč republikou.
Přidal k tomu i další ilustrativní příklad, že i malování pokoje musí předcházet příprava. „Je třeba se předem domluvit na barvě, na vyklizení místnosti a na rozmezí, kdy v dané místnosti ‚nikdo nebude‘,“ konstatoval soud v odůvodnění. U vyvážení odpadků a sypání chodníků štěrkem je to obdobné.
Před zamítnutím kasační stížnosti odpadového podniku soud zvažoval, jestli položí předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU k výkladu pojmu „běžně dostupné plnění“. Nakonec k tomu nepřistoupil. „Výklad jednoznačně vyplývá přímo z textu zadávací směrnice a neponechává prostor pro žádnou rozumnou pochybnost,“ uzavřel soud s tím, že i další jazykové verze (anglická, německá i slovenská) ho potvrzují stejně.
