Nové statistiky Exekutorské komory: Počet osob v exekuci meziročně klesl o 50 tisíc

Exekutorska komorazveřejnila nové statistiky Foto: IG

Podle nejnovějších statistik Exekutorské komory ČR (EKČR) klesl za třetí čtvrtletí počet povinných o dalších 20 tisíc osob, meziročně se pak jedná o 50 tisíc lidí méně. V aktuální koronavirové situaci je to pozitivní zpráva, která spolu s údaji o nízké nezaměstnanosti a dalšími aktuálními daty nejsou důvodem k zavádění omezujících opatření ve vymahatelnosti práva. Prohlubování nejistoty v této oblasti by mohlo fatálním způsobem podkopat důvěru v právní stát, způsobit jeho postupný kolaps a z věřitelů udělat dlužníky.

„Klesající počet povinných vnímáme pozitivně, neukazují se žádné černé scénáře, jak se snaží některé organizace prezentovat. Určitě je třeba být opatrný v souvislosti s koronavirem, jehož dopady budou mít déletrvající efekt, ale je nutné k celé problematice přistupovat racionálně,“ říká prezident EKČR Vladimír Plášil.

Počet osob v exekuci klesl meziročně o 50 tisíc a celkový počet povinných je 736 425 lidí. Kromě poklesu lidí v exekuci si Česká republika vede velmi dobře i v počtu nezaměstnaných (nejnižší v EU). Z nového průzkumu Eurostatu vyplývá, že Češi jsou v rámci všech zemí EU nejméně ohroženi chudobou.

S ohledem na tato fakta i přes koronavirou krizi EKČR důrazně varuje před navrhováním opatření, která mají za cíl omezit vymahatelnost práva – ať už se jedná o moratorium na exekuce či omezování mobiliárních exekucí. Ty jsou často jediným nástrojem, jak se věřitel ke svým prostředkům může dostat. A právě na věřitele, a zejména ty drobné, můžou tato další omezení tvrdě dopadnout. Stát pak může vytvořit půdu pro to, aby se z věřitele stal dlužník, což je nepřípustné.

„Nová omezení exekucí jsou prokazatelně úmyslně zneužívána rozšiřující se skupinou povinných, kteří platit jednoduše nechtějí. Pokud stát bude tato omezení rozšiřovat, hrozí ztráta důvěry v právní stát a vrátíme se do devadesátých let, kdy se vymáhání bude řešit více inkasními agenturami či úplně jinými způsoby, včetně fyzického násilí apod.,“ říká prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.

Pravidelně se zvyšuje nezabavitelná částka, kterou nelze dlužníkovi postihnout srážkou ze mzdy, došlo k navýšení částky, jíž nelze postihnout přikázáním pohledávky z účtu, a navíc několikrát došlo k rozšíření výčtu tzv. nezabavitelných věcí, takže mobiliární exekuce se nikdy nemůže dotknout základních potřeb a běžného vybavení, naopak, týká se v podstatě zbytných a nadstandartních věcí. Pokud jde o nemovitosti, velká část populace zodpovědně hradí své závazky a nemovitosti nevlastní, proč má být naopak nedotknutelné vlastnictví nemovitosti u někoho, kdo své závazky, mnohdy úmyslně, nehradí? Na následujícím reálném příkladu si můžeme ukázat závažnost celého problému.

Případ pana Karla, který je truhlářem a jeho zákazník mu dlouhodobě odmítá uhradit svou pohledávku, není vůbec ojedinělý. Celý spor trvá již několik let, tedy nemá souvislost s koronavirou krizí. Poté, co panu Karlovi zákazník po dobu několika měsíců nezaplatil dodávku nábytku, rozhodl se řešit celou situaci soudně. Neplatícího zákazníka zažaloval a soud rozhodl, že je povinen mu zaplatit dluh 56 000 Kč a na nákladech řízení 12 000 Kč.

Dlužník byl ale toho času překvapivě hlášený na úřadu práce, i když zároveň jezdí na zahraniční dovolené a má dvě auta. Kvůli tomu dluhu byly prováděny srážky z podpory v nezaměstnanosti ve výši směšných 61 Kč!  Pan Karel si z důvodu výše uvedeného výpadku příjmu musel půjčit od příbuzných.

Situace se zlepšila až po upozornění na možnost provedení mobiliární exekuce a Karlův zákazník přistoupil na splátkový kalendář, který však neplnil. Od července se povinný nechal zaměstnat a ze srážek chodilo panu Karlovi 2650 Kč. Tyto prostředky byly a jsou pro pana Karla důležitou položku v rodinném rozpočtu. Po změnách v oblasti srážek ze mzdy činí srážka opět již jen 150–300 Kč. Pokud by došlo k dalším zamýšleným změnám, je velmi pravděpodobné, že pan Karel nedostane už nic.

Pro povinné čím dál častěji legislativní změny znamenají impuls přestat řešit hrazení jejich pohledávek nebo posvěcení dlouhodobého trendu dluhy neplatit vůbec.

Neustálé oklešťování pravomocí soudních exekutorů, které by mělo podle pozměňovacích návrhů pokračovat např. v oblasti mobiliárních exekucí, dodává dlužníkům jistotu, že budou mít nadále k dispozici rozšiřující se paletu zákonných důvodů, proč své dluhy vůči věřitelům ignorovat.

„Mám pocit, že za každou další změnou stojí více populismus než záměr dluhovou problematiku řešit. Proto dlouhodobě navrhujeme ustanovení mezirezortní pracovní skupiny, která bude plně obeznámena se stávající situací a bude zastávat roli kvalifikovaného poradního orgánu v procesu legislativních změn,“ dodává Vladimír Plášil.

(EKČR)