Vojenská policie tutlá informace o smrtící explozi ve Vyškově. Munice a trhavin bylo mnohem víc

Vojenská policie. Repro: Facebook

Vojenská policie tři roky tutlá informace o smrtícím výbuchu v areálu vyškovských kasáren ze září 2017. Při explozi granátu jeden voják zahynul a druhý byl těžce z  raněn. Podle zjištění České justice se v objektu nacházelo mnohem více munice a trhavin. V suterénu armádního objektu se našly i komponenty z pancéřovek.

Před devátou hodinou dopolední 19. září 2017 se v budově Jugo vyškovských kasáren, která částečně slouží jako ubytovna, ale i jako administrativní budova, ozvala velká exploze. Ve veřejnosti nepřístupných sklepních prostorách, které využívali pyrotechnici vojenské policie explodoval útočný granát RG–4. Výbuch zabil pyrotechnika vojenské policie nadporučíka Miroslava Hronka, který s ním manipuloval a dalšího – nadrotmistra Miroslava Rozsypálka – těžce zranil.

Vyšetřování bylo kvůli úmrtí odloženo a dva vojáci čelili kvůli nalezeným nábojům a granátům kázeňskému řízení. Česká justice ale od několika zdrojů zjistila, že nejen ve sklepě budovy Jugo bylo munice a trhavin výrazně více, než jak tvrdí vojenská policie ve svých dokumentech. Rozhodně nešlo o jednotky zbraní a munice, ale desítky a možná i stovky. Ve sklepě pyrotechnici vojenské policie rozebírali mimo jiné i ruční protitankové granátomety RPG-75 – takzvané kobylky. Munice a trhaviny měly být zlikvidovány v takzvané trhací jámě ve vojenském újezdu Libavá, papírově sice zlikvidovány byly, ale kvůli nešťastnému incidentu byly objeveny v suterénu ve Vyškově.

Podle informací, které Česká justice získala, pyrotechnici vojenské policie trhaviny a zbraně, které měly být zničeny explozí v trhací jámě, rozebírali a vyráběli z nich suvenýry. „Pyrotechnici tam byli půl dne. Našlapané to bylo skoro až po strop. Našly se tam i díly hned několika kobylek,“ sdělil České justici jeden ze zdrojů, který si přál zůstat v anonymitě. Šéfem velitelství vojenské policie Olomouc, pod nějž pyrotechnici – výrobci suvenýrů spadali, byl tehdy plukovník Miroslav Murček. Nynější náčelník vojenské policie, který by měl 28. října dostat na Pražském hradě generálské hvězdy.

Inspekce vojenské policie incident v budově Jugo vyšetřovala jako obecné ohrožení z nedbalosti, věc ale na konci března 2018 odložila. Rozsypálek a jeho kolega poručík Josef Režňák pak čelili kázeňskému projednání. Při vyšetřování navíc vyplynulo, že vojáci ohrozili civilní osoby. „Ze znaleckých vyjádření a všech dalších úkonů vyplynulo, že podezřelý nadporučík Hronek uvedeného dne v obytné budově, v době prokazatelné přítomnosti pracovníků finančního úřadu v podlažích nad skladem – hospodářskou místností, tedy na místě, kde jakákoli delaborace výbušnin není dovolena, pomocí kleští vyjímal rozbušku V 16a z těla rozbuškové úderky granátu RG-4 série 513/94 tno, přičemž došlo k iniciaci citlivé nápichové slože rozbušky a následnému výbuchu rozbuškové úderky se smrtelným následkem pro podezřelého,“ stojí v usnesení o odložení, které Česká justice získala.

Prý jen pár nábojů a granátů

Při výbuchu byl zraněn už zmíněný nadrotmistr Miroslav Rozsypálek. „Který v momentu těsně před ním vstoupil do místnosti a jednání podezřelého již nebyl schopen zastavit. Granát RG–4 uvedené série získal podezřelý dne 14.9.2017, kdy mu bylo vydáno za účelem výcviku pyrotechnické skupiny celkem 25 kusů. Prověřováním byly zjištěny skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, avšak vzhledem k tomu, že tato osoba zemřela, nezbylo než ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení věc odložit,“ stojí v dokumentu vojenské policie.

Co všechno, jaké zbraně a trhaviny, se tedy v suterénu budovy Jugo nacházelo? Z dokumentů, které vojenská policie České justici poskytla, nešlo o nic zásadního. U Hronka inspekce identifikovala 25 kusů granátů RG-4, u Rozsypálka pak 7 kusů už delaborovaných ručních granátů RG F–1 „irv 16/77; T 9/52 a RG-4 série s507/93tno, TNT s212/83 a u Režňáka 750 kusů nábojů 7,62 vz. 43. „V případě střeliva nalezeného v kanceláři č. 517, které výhradním uživatelem je por. Režňák, zjistil policejní orgán, že tento druh střeliva je určený pro útočnou pušku Sa-58 a další vojenské, lovecké a sportovní zbraně konstruované pro daný náboj a podle odborného vyjádření OKTE VP Praha jej lze identifikovat jako střelivo do zbraní kategorií A až C, které není zakázané, neboť se jedná o civilní střelivo dovoleného výrobního provedení… …Jmenovaný je vojenským policistou – pyrotechnikem s oprávněním jinak s takovým střelivem pracovat, v rámci své dosavadní profesní činnosti zcela bezúhonný, je nadřízenými hodnocen jako spolehlivý a pracovitý zaměstnanec, má policejní orgán za to, že byť byla formálně naplněna skutková podstata trestného činu nedovolené ozbrojování, v tomto případě postačí uplatnění odpovědnosti v rámci kázeňského práva,“ stojí v usnesení odevzdání věci ke kázeňskému projednání.

Delaborace, odborné rozebrání munice, je přitom možná jen vybraných pracovištích, tedy například v armádním muničním skladu v Týništi nad Orlicí.

Prohlídku místa činu nevydáme!

Když Česká justice z několika zdrojů zjistila, že v protokolech uváděný počet zbraní (mimo jiné už zmíněné delaborované protitankové zbraně – pozn. red.), munice a trhavin, neodpovídá skutečně nalezeným věcem, snažila se získat protokol o ohledání místa činu. Ale bohužel tvrdě narazila, dvě žádosti podle zákona o poskytování informací byly odmítnuty a neuspěli jsme ani s odvoláním proti vyřízení věci.

„Žádosti povinný subjekt zčásti vyhověl tím, že žadateli ve vztahu k jím vyžádaným informacím zaslal v anonymizované podobě přípisy, jimiž došlo k odevzdání věci ke kázeňskému projednání, jež bylo žadateli doručeno prostřednictvím datové schránky dne 18. 2. 2020. Ve zbytku byl povinný subjekt nucen žádost odmítnout podle § 15 odst. 1 Informačního zákona. Učinil tak pravomocným rozhodnutím ze dne 14. 2. 2020, jež bylo žadateli oznámeno prostřednictvím datové schránky dne 14. 2. 2020. V odůvodnění tohoto rozhodnutí nejprve povinný subjekt podrobně vysvětlil a s odkazy na recentní judikaturu vrcholných soudních instancí České republiky i Evropského soudu pro lidská práva demonstroval jak pojetí a podstatu práva na informace jako ústavně zaručeného práva a důležitost jeho ochrany pro náležité fungování České republiky jako demokratického právního státu, zejména pak pro zajištění transparentnosti a náležité kontroly řádného fungování orgánů veřejné moci, tak též vytyčil podmínky pro eventuální omezení práva na informace,“ zareagoval na žádost České justice velitel vojenské policie plukovník Miroslav Murček.

Na tomto „akademickém podkladě“ velitel vojenské policie následně zdůvodnil svůj závěr o nemožnosti vyhovět žádosti v plném rozsahu a poskytnout žadateli informace dokumentující ve vztahu k dotčenému případu exploze ve Vyškově „ohledání místa činu“. A použil formulaci, kterou orgány činné v trestním řízení v posledních letech odůvodňují to, proč nechtějí vydat některé dokumenty, které by mohly zpochybnit kvalitu jejich práce.

„Aplikujíc analogicky právní závěr, vyslovený v obdobném případě nastalém u celní správy Městským soudem v Praze v jeho rozsudku evidovaném pod č. j. 6 A 245/2010-41, a vycházejíc z právního výkladu ustanovení § 11 odst. 6 Informačního zákona, podaného Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku evidovaném pod č. j. 8 As 114/2013-36, došel povinný subjekt po pečlivém uvážení povahy žadatelem vyžádané informace ke zjištění, že se jedná o informace odhalující kriminalisticko-technické a kriminalisticko-taktické postupy policejního orgánu v trestním řízení, u kterých by byla v případě jejich „vyzrazení“ poskytnutím protokolu o ohledání místa činu, byť i jen zčásti, zmařena, resp. ohrožena schopnost policejních orgánů odhalovat trestnou činnost, tedy zpochybněna role státu při zjišťování trestných činů, odhalování, stíhání a odsuzování pachatelů trestných činů,“ argumentuje dále plukovník Murček.

S přihlédnutím k dikci předmětného ustanovení § 11 odst. 6 Informačního zákona, jenž stanoví, že ´povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky.´, povinný subjekt po uvážení střetávajících se zásad a zájmů seznal, že ve zkoumaném případě veřejný zájem na zachování účinné schopnosti policejního orgánu odhalovat trestné činy a jejich pachatele převažuje individuální zájem žadatele na poskytnutí informací o výsledku procesního úkonu trestního řízení,“ uzavřel šéf vojenské policie. Co je na protokolu o ohledání místa tak „supertajného“ už ale neosvětlil.

Na protokol o ohledání místa činu nemáte nárok. Odmítnutím požadovaných informací vojenská policie posiluje pochybnosti o regulérním vyšetřování výbuchu ve vyškovských kasárnách. Repro: ČJ

Odpovědný funkcionář zapíše

Po závažném zjištění, že se někdo snaží zamést incident, při kterém se objevilo podezření na manipulaci „papírově“ zničenými zbraněmi a municí se proto Česká justice obrátila na ministerstvo obrany. „Kolikrát, a s jakým výsledkem, byla prosím provedena v posledních 10 letech kontrola likvidace munice ve vojenském prostoru Libavá pyrotechniky vojenské policie?“ dotázali jsme se. „Výcvik Vojenské policie v ničení vojenské munice probíhá několikrát za rok (min. 1x za čtvrtletí). Odpovědný funkcionář vždy vše zkontroluje přímo na místě na konci výcviku a provede o tom zápis,“ odpověděl Marek Vala z tiskového oddělení ministerstva obrany.

„Jaká pyrotechnika byla prosím, a v jakém počtu, nalezena na místě ohledání exploze na vojenské ubytovně Jugo ve Vyškově v roce 2017?“ zněl další dotaz. „Požadované informace týkající se exploze ve vojenském objektu Jugo poskytnout nelze, jelikož jsou součástí protokolu o ohledání místa činu. O této skutečnosti jste byl Vojenskou policií informován v dokumentu ze dne 14. února 2020,“ uzavřel za ministerstvo obrany Marek Vala.

Česká justice mimo jiné zachytila z armádních zdrojů neoficiální informaci, že nějaký čas po výbuchu granátu a prohlídkách, zda se ještě někde nenachází delaborované či nedelaborované zbraně či munice, byly ve vypuštěném rybníce na Moravě nalezeny další podobné komponenty zbraní. Ty měly typově odpovídat těm, které byly identifikovány po výbuchu v suterénu budovy Jugo ve vyškovských kasárnách. Což by napovídalo tomu, že se někdo z pyrotechniků vojenské policie pokusil ukryté zbraně či munici zlikvidovat tímto způsobem. Podrobnosti se už ale ale získat nepodařilo.

„Suvenýry“ podobného typu byly mezi příznivci armády vždy velmi žádané. V devadesátých letech minulého století tak nebylo výjimkou, že si někdo z vojny odnesl náboje, tu bleskovici, ale i granát. V případě práce inspekce vojenské policie na incidentu v budově Jugo, která zavání snahou pokrýt své kolegy, se musíme spokojit s konstatováním: „Policejní orgán OdIVK HVeVP vedl trestní řízení pro podezření z nedovoleného ozbrojování příslušníků pyrotechnické skupiny ve Vyškově, kdy jedním z podezřelých byl nadrotmistr Rozsypálek. Trestní řízení bylo vedeno s ohledem na nalezenou a zajištěnou munici v hospodářské místnosti a v kancelářích pracoviště pyrotechnické skupiny. V případě nálezu a zajištěné munice v hospodářské místnosti se v rámci prověřování nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání podle § 160 trestního řádu.“

Jan Hrbáček