Žalobci nechtějí vydat soudu celý spis k jedné z věcí v kauze Vidkun

Případ, v němž jde o úniky informací od policie směrem k podsvětí a podnikatelům, rozjel 13. října 2015 protimafiánský útvar tehdy ještě pod vedením Roberta Šlachty Foto: archiv

Žalobce Krajského státního zastupitelství v Brně Petr Mazálek nechce vydat soudu v kauze Vidkun důležité dokumenty. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci – Martin Lýsek si vyžádal spisový materiál k jednomu z žalovaných trestných činů v rámci Vidkunu, žalobcům se to ale nelíbí. Mazálek věc řeší s Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci.

Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci – Martin Lýsek si vyžádal spisový materiál k jednomu z žalovaných trestných činů v rámci kauzy Vidkun, kterou soudí. Žalobcům se to ale nelíbí.
Jde o takzvanou kauzu Králík. O podezření z dotačních podvodů, v němž figuroval člen prostějovské ČSSD a lobbista Jaroslav Králík. Ten byl později za podobnou trestnou činnost pravomocně odsouzen.

Žalobce Krajského státního zastupitelství v Brně Petr Mazálek soudu zcela nevyhověl a část spisu, který může být pro soud velmi důležitý, vůbec vydat nechce. Mazálek věc řeší se svým nadřízeným Petrem Lužným a dozorujícím žalobcem v kauze Vidkun Miroslavem Stokláskem z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Česká justice o zásadních nesrovnalostech v kauze Vidkun informuje delší dobu. Případ, v němž figuroval jako podezřelý vlivný moravský sociální demokrat Jaroslav Králík, totiž původně dozoroval žalobce Miroslav Stoklásek, který v identickém čase začal dozorovat i Vidkun. Detektiv ÚOOZ František Ševčík dával žalobci Stokláskovi pravidelné raporty o výsledcích své práce. Stoklásek tak musel z Ševčíkových výstupů dobře vědět, že chce detektiv ÚOOZ začít Králíka stíhat.

Stoklásek po nějakém čase dozor v Králíkově kauze předal do Brna a soustředil se na Vidkun. Přestože Stoklásek věděl, že ÚOOZ chtěl Králíka stíhat, nakonec obvinil náměstka olomoucké krajské policie Karla Kadlece, který případ vnímal stejně jako Ševčík a chtěl, aby jeho podřízení na základě zajištěných důkazů už prací ÚOOZ Králíka začali stíhat. V kauze Vidkun už v té době běžela řada odposlechů, které mohou dokládat, že Ševčík svoje stanovisko sdělil i Kadlecovi a ten tak v práci, načaté ÚOOZ, pouze pokračoval. Stokláskova modelová konstrukce tohoto údajného trestného činu, jehož se měl dopustit Kadlec, tak nese značné pochybnosti.

Petr Mazálek napsal počátkem srpna náměstkovi Krajského státního zastupitelství v Brně Petrovi Lužnému, že jej předseda olomouckého senátu Martin Lýsek požádal o předložení dozorového spisu v kauze Králík. Lužného požádal o předchozí souhlas s poskytnutím spisu k olomouckému soudu. „Jedná se o výjimečný případ, v němž soud projednává obžalobu týkající se též ovlivňování průběhu trestního řízení. V této věci jsem byl již vyslýchán jako svědek a byl jsem dotazován též na některé materiály z dozorového spisu,“ napsal Lužnému Mazálek.

A pokračoval: „Soudu sdělím, že má být zachována neveřejnost listin (a vyjmenovává je – pozn. red.), že obsahují pouze interní informace KSZ Brno, resp. interní komunikaci s dalšími stupni  státního zastupitelství. Rovněž mu sdělím, že o případném zapůjčení přílohy rozhodne Vrchní státní zastupitelství v Olomouci,“ stojí v Mazálkově „Žádosti o předběžný souhlas“.

Žalobce Petr Mazálek napsal ještě tentýž den „Záznam“, v němž konkretizuje o jaké listiny jde: „Dnešního dne jsem telefonicky projednal žádost soudu s Mgr. Miroslavem Stokláskem z VSZ Olomouc a dohodl se s ním, že mu postoupím část spisu, který byl původně dozorován u VSZ Olomouc, zda ji případně po souhlasu ředitele odboru poskytne (jde o materiály obsahující komunikaci a pomocné materiály VSZ Olomouc, nikoli KSZ Brno),“ zapsal do záznamu žalobce Petr Mazálek. Podle informací České justice ale soudem z kraje srpna požadovaný materiál nebyl ke konci minulého měsíce ještě do spisu v kauze Vidkun zařazen. Odpírání požadavku soudu ze strany státního zástupce není přitom zcela běžným postupem.

Případ nařídil odevzdat šéf

Česká justice minulý týden upozornila na jinou závažnou skutečnost. A to, že konstrukce jednoho z bodů z obžaloby ve Vidkunu (už zmiňované kauzy Králík) dostala vážné trhliny. Soud vyslechl na žačátku srpna jako svědka bývalého detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Františka Ševčíka. A právě jeho svědectví poukázalo na určité nestandardnosti v konstrukci obžaloby.
Když mluvil Ševčík o kauze Králík, ve kterém je aktérům Vidkunu kladeno za vinu, že chtěli podezřelého „odstíhat za každou cenu“, tak konstatoval, že stíhat podezřelého chtěl už on sám, když ještě pracoval v útvaru Roberta Šlachty. Případ byl pak z ÚOOZ nečekaně předán do Olomouce. A byl to přitom ÚOOZ, který později olomoucké policisty a podnikatele obvinil z manipulací s případy, včetně toho, ve kterém chtěl detektiv ÚOOZ sám stíhat.

Podle obžaloby se měl obžalovaný náměstek olomoucké policie Karel Kadlec pokusit ovlivnit vyšetřovaní zmiňované kauzy. „Karel Kadlec ve své kanceláři se záměrem uškodit Mgr. Jaroslavu Králíkovi ukládal svému podřízenému Radku Petrůjovi jako vedoucímu odboru hospodářské kriminality zajistit za každou cenu vydání rozhodnutí o zahájení trestního stíhání v konkrétním termínu bez toho, že by se se spisem seznámil, a bez ohledu na skutečnou důkazní situaci, na povinnost nestranného a objektivního posouzení věci, na stanovisko státního zástupce v rámci výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a bez ohledu na skutkové a právní závěry policistky kpt. Mgr. Hany Dvořákové, která příslušnou trestní věc měla přidělenou k provádění úkonů trestního řízení a k rozhodnutí v ní,“ stojí v obžalobě Miroslava Stokláska z Vrchního státního zastupitelství. Kadlec se měl o kauze Králík také bavit s dalším obžalovaným podnikatelem Ivanem Kyselým.

Jenže exdetektiv František Ševčík před soudem prohlásil, že chtěl „Králíka“ sám stíhat, ale případ mu byl velitelem odebrán a přidělen do Olomouce. Připomeňme, že Jaroslav Králík byl nakonec pravomocně odsouzen za to, že si jako poradce nechal zaplatit fiktivní práce, které souvisely s více než miliardovou výstavbou kanalizace pro moravské obce. Šumperský soud loni v červnu Králíkovi udělil tříletou podmínku a finančnímu trestu 100 tisíc korun.
S druhým odsouzeným mají společně zaplatit firmě Vodohospodářské zařízení Šumperk škodu ve výši 919 290 korun. A protože rozsudek v létě potvrdila i olomoucká pobočka Krajského soudu v Ostravě, trest je tedy pravomocný. Kauzu Králík dozoroval žalobce Miroslav Stoklásek, tedy byl s vývojem vyšetřování Králíka do detailu seznámen, a nyní za ovlivnění vyšetřování žaluje i aktéry kauzy Vidkun. „Pamatuji si na kauzu, ve které figuroval jako podezřelý Mgr. Králík, zpracovával jsem ji. Nakonec byl spisový materiál rozdělen na dvě části, jedna část byla podle věcné a místní příslušnosti předána na Krajskou kriminálku do Olomouce a druhá na stejnou součást do Ostravy. Já jsem toto udělal na pokyn svého vedoucího expozitury plukovníka Richarda Ohnoutky (dnes náměstka Národní centrály proti organizovanému zločinu – pozn. red.), předtím jsme se o tom spise bavili, jemu se nelíbilo, že to prověřování trvalo už více než půl roku, myslím, že to bylo tři čtvrtě roku, nejsem si jistý, kdy se to řízení zahajovalo. A nakonec šlo i o to, že výše způsobené škody nebyla taková jakou vůbec předpokládali k rozsahu toho, co jsme předpokládali, že budeme dělat. Myslím si, že v určitých případech je výše způsobené škody dělítkem pro věcnou příslušnost policejního orgánu. Já si myslím, a to nemůžu s určitostí povědět, že jsme se v tom řízení dostali na nějakých 19 milionů korun. A pan Ohnoutka mi konstatoval, že ta výše není taková, jaká by měla být a řekl mi, že chce, aby se spis předal dle věcné a místní příslušnosti na ty kraje,“ začal svou výpověď František Ševčík.

Exdetektiv pak popsal, jak sám vezl spis v kauze Králík do Olomouce. „Byli tam dva policisti a vzápětí přišla policistka, která spis měla zpracovávat… …Já jsem to té kolegyni, která spis měla zpracovávat, vysvětloval, v jakém je to stavu, aby věděla, jakém stavu spis přebírá a tam de facto chybělo tam seriózní vyčíslení škody, já jsem tam něco počítal, ale podle mého to nebylo úplně hotové, chybělo tam vyslechnout… …do pěti lidí, bych řekl já. Z mého pohledu ten spis byl, v podstatě těch úkonů, které byly stanoveny v tom plánu šetření, nebylo nutné dodělávat moc, aby se dalo rozhodnout, co s tím spisem bude dál, co s tou trestní věcí se bude dál dít. Já jsem to viděl tak, že z mého pohledu to na stíhání je,“ prohlásil bývalý detektiv před soudem a dozorující státní zástupce v kauze Králík a Vidkun Miroslav Stoklásek začal klopit zrak.

„Nepamatuji si, jestli jsem jí řekl, že to na zahájení trestního stíhání vidím, patrně ale ano, protože ten názor mám dodnes, že to na stíhání bylo z mého pohledu, ale v každém případě jsem jí vysvětlil, v jakém stavu to řízení je… …Minimálně u většiny toho jednání byl ten druhý policista, na kterého si nepamatuji, pokud jde o pana Kadlece, ten si myslím, že tam různě přicházel a odcházel a různě odbíhal… …Po předání spisu už se mnou nikdo z Olomouce nekomunikoval, možná, že jsem za celou tu dobu mluvil jednou s tou kolegyní, ale bylo mi to divné, protože aspoň z mého pohledu to nebyla nějaká banální věc, že se mě nikdo neptá, jak jsem dospěl k tomu a k tomu… …Výhrady ze strany dozorujícího státního zástupce k mému šetření nebyly, byli jsme ve shodě, byli jsme ve shodě i pokud jde o názor na průběh toho prověřování,“ pokračoval Ševčík.

Ševčík dále uvedl, že předpokládá, že určitě vypracoval vyhodnocení stavu toho řízení a samozřejmě předávací protokol. „Já jsem to vyhodnocení určitě zpracovával i v průběhu toho řízení už jenom ve vztahu k dozorovému státnímu zástupci, protože ten je v průběhu řízení průběžně informován o tom, jaký ten stav věci je, takže se dá říct, že k těm stávajícím zprávám, které jsem dal dohromady, jsem přidal posledních pár odstavců o tom, co se s tím řízením stalo od posledního jednání se státním zástupcem,“ odpověděl na otázky jednoho z obhájců. A podotkl, že vyhodnocení by mělo být součástí spisu.

Obžaloba ve Vidkunu mě překvapila

František Ševčík se neztotožňoval s rozhodnutím svého nadřízeného, šéfa brněnského ÚOOZ, Richarda Ohnoutky, aby byla kauza Králík předána do Olomouce. „Já jsem s tím pokynem nesouhlasil, a to zejména z toho důvodu, že jsem mluvil o tom, že to trestní řízení nemělo daleko k té finální fázi, tzn. tam nechybělo moc úkonů dodělat. Já jsem protestoval proti tomu předání, ale ne proto, že bych si nemyslel, že krajská kriminálka by to neměla zpracovávat, ale že jsem nechtěl od té rozdělené práce odejít a cítil jsem, že už není daleko k tomu, aby se to v nějaké ne dlouhé časové době dovedlo do konce a pak se rozhodlo, co s tím bude,“ konstatoval dále Ševčík. K dotazu dalšího obhájce, zda měl Ševčík pocit, že odebrání a předání věci byl čistě Ohnoutkův plán nebo že byla věc do Olomouce předána účelově kvůli kauze Vidkun, svědek odpověděl, že je třeba se „zeptat pana Ohnoutky“. „Byl v té své argumentaci přesvědčivý, takže předpokládám, že byl přesvědčen o tom, že ten postup toho postoupení je správný,“ odtušil Ševčík.

Ševčík dále řekl, že podezřelý byl nakonec odsouzený Králík a stavební dozory. Ševčík jednání právně kvalifikoval jako poškozování finančních zájmů Evropské unie s obecným podvodem  „Právní kvalifikaci jsme konzultovali se dozorujícím státním zástupcem. K dotazu, zda byly vzneseny námitky, připomínky, že to není správně kvalifikováno: Rozhodně ne, že to nepřichází v úvahu, pokud jsme o něčem takovém diskutovali, tak hlavně s panem Ohnoutkou. Ale s panem státním zástupcem, pokud jsme o tom mluvili, tak vždycky konstruktivně a snažili jsme se k něčemu dojít. S panem Ohnoutkou jsem to rozebíral častěji, než se státním zástupcem,“ prohlásil.

K otázce, zda ze strany dozorujícího státního zástupce Stokláska obdržel informaci, že věc je na odložení, uvedl, že si to nepamatuje. „Pokud by tak bylo učiněno, tak předpokládám, že by to bylo učiněno až po nějaké intervenci nebo po nějaké poradě s panem Ohnoutkou, protože to vzešlo od něj, ne ze strany státního zástupce. Spíš by se jednalo ze strany státního zástupce o to, že by s tím závěrem prostě jenom souhlasil,“ pokračoval Ševčík. Podotkl, že při vyšetřování si pozval na podání vysvětlení podezřelého Králíka. „Žádal jsem o podání vysvětlení pana Králíka. Na mně osobně si pan Králík nestěžoval a nepamatuji si, že by si kdy vůbec stěžoval. Nebyly na mě vyvíjeny žádné tlaky v rámci prověřování např. ze strany nadřízených, kolegů, že věc má směřovat jiným směrem. O to víc jsem byl překvapen, když jsem si přečetl obžalobu,“ zamířil Ševčík ke konstrukci obžaloby kauzy Vidkun, kvůli níž byl jako svědek vyslýchán.

A znovu potvrdil, že státní zástupce Stoklásek byl o předání kauzy Králík písemně informován. „K dotazu, zda byl státní zástupce podrobně informován o důkazní situaci, stavu té trestní věci a mém pohledu na ukončení, uvádím, že o stavu řízení byl informován, myslím si, že podrobně informován, protože jak jsem říkal, ty důkazy, které jsme sbírali, byly písemného charakteru, výpovědi svědků, věcné. Myslím si, že jsem mu určitě říkal, že to na trestní stíhání vidím, ale jak na to reagoval, to už si nepamatuji. K dotazu, zda při prodlužování spisu nebo při pravidelných osobních konzultacích se státním zástupcem jsem státnímu zástupci ukazoval i spis, uvádím, že ano a myslím si, že jsem státnímu zástupci průběžně ten spis kopíroval a na další návštěvu jsem mu veškeré materiály, které jsem nashromáždil, přivezl,“ vzpomínal si svědek Ševčík.

Poté, co Ševčík svou výpověď, která staví do zcela jiného světla text obžaloby, ukončil, si vzali slovo dva obžalovaní policisté Karel Kadlec a jeho podřízený radek Petrůj. Výpověď svědka koresponduje s tím, že nám v únoru 2015 přivezl spis, předání jsem se účastnil já, Radek Petrůj a kapitánka Dvořáková. Pan svědek s kolegou nám vylíčil důkazní situaci v tom spise, že spis je před zahájením trestního stíhání, že se může zahájit trestní stíhání několika osob a právnické osoby. Spis byl přidělen kpt. Dvořákové, která ho potom zpracovávala,“ konstatoval Kadlec. Radek Petrůj, že spisový materiál, doložený k soudu, není kompletní a požádal soud o jeho vyžádání, aby se s ním mohl soud i obhajoba detailněji seznámit.

Předseda senátu Martin Lýsek posléze zamítl několik důkazů: hned několik úředních záznamů o vyhodnocení písemných stop, mobilních telefonů a počítačů. Ale také záznamy o vyhodnocení listin a elektronických souborů zajištěných při domovních prohlídkách u Ivana Langera, pro kterého sdi ÚOOZ v rámci kauzy Vidkun také přišel, a jak vyplouvá delší čas najevo, právě on byl hlavním cílem detektivů Roberta Šlachty. Soud dále zamítl jako důkazy povolení ke sledování i příkazy soudu ke sledování, některá vyhodnocení odposlechů, sledování internetu a vyhodnocení sledování schůzek.

Z výslechu bývalého detektiva ÚOOZ tedy vyplynula tato zásadní fakta. Státní zástupce kauzy Králík i Vidkun, které běžely simultánně, Miroslav Stoklásek, byl podrobně seznámen s průběhem vyšetřování kauzy Králík. Svědek prokázal, že žalobce musel vědět, že Králíka chtěl stíhat i ÚOOZ za Stokláskova přímého dozoru, protože detektivové ÚOOZ měli dostatek písemných a dalších, jasně „ložených“ důkazů. Tvrzení obžaloby, že policisté Kadlec s Petrůjem chtěli „za každou cenu“ zahájit stíhání Králíka, bez toho, že by se „se spisem seznámili“, a „bez ohledu na skutečnou důkazní situaci, na povinnost nestranného a objektivního posouzení věci“, totiž vůbec neodpovídá nyní doloženému průběhu vyšetřování kauzy Králík.

Jan Hrbáček