Ústavní soud: Odsouzení na základě rozporné výpovědi jediného svědka je porušení zásady in dubio pro reo

Porušení Listiny, Úmluvy, presumpce neviny a zásady in dubio pro reo se podle Ústavního soudu dopustil Nejvyšší soud, když nesprávně hodnotil dovolání cizince odsouzeného za loupežné přepadení. Svědkovi, kterým byl sám přepadený ve stavu otravy alkoholem, ukázali před rekognicí fotografii. Agnoskace jako jediný důkaz nemá dostatečnou sílu a soud musí rozpory překonat a odůvodnit. Soudy nemají při hodnocení absolutní volnost, uvedl Soud.

Vyplývá to z aktuálního rozhodnutí o stížnosti odsouzeného v řízení, jehož vedlejším účastníkem bylo i Nejvyšší státní zastupitelství.  Nález III. ÚS 928/20 ze dne 5. ledna 2021 včetně právních vět je v databázi Ústavního soudu. Ústavní stížnosti Soud dne 5. ledna 2021 vyhověl. Podle odůvodnění stížnosti odvedl Ústavní soud práci za soudy obecné.

Stížnost proti Nejvyšším soudem odmítnutému dovolání podal odsouzený N.P., který v současnosti ve věznici odpykává trest odnětí svobody na tři roky. Rovněž byl odsouzen k vyhoštění z ČR na pět let.

Ukázali mu fotku a udělali rekognici

Odsouzený stěžovatel N.P. měl v roce 2018 spáchat loupež za použití násilí. „Okresní soud a krajský soud svá rozhodnutí o stěžovatelově vině za tento skutek založily na výpovědi poškozeného, rekognici in natura, provedené dne 3. 6. 2018, kamerovém záznamu, zachycujícím děj poblíž místa činu a na znaleckém zkoumání znalců, kteří se vyjádřili k věrohodnosti výpovědi a osobnosti poškozeného K. a k jeho zraněním,“ shrnuje fakta Ústavní soud.

Ze spisu a z dokumentů krajského soudu vyplývá, že „mezi natipováním osoby podle fotografií a rekognicí uplynula pouze jedna hodina“. Také Nejvyšší soud v rámci dovolání proto shledal porušení trestního řádu. „Samotnou rekognici in natura posoudil jako nepřípustný důkaz, s ohledem na skutečnost, že poškozenému K. byla těsně před rekognicí předložena stěžovatelova fotografie, v rámci tipování pachatele,“ stojí k rozhodnutí Nejvyššího soudu v odůvodnění nynějšího nálezu Ústavního soudu.

Přes rozpory bez pochybnosti

Za této situace se Nejvyšší soud musel v rámci dovolání vypořádat s otázkou, zda důkazy bez použití předmětné rekognice odůvodňují závěr, že žalované skutky se staly a že obviněný je pachatelem. Nejvyšší soud konstatoval, že o skutkovém stavu nejsou pochybnosti. Oba poškození údajného pachatele před soudem při hlavním líčení poznali (agnoskace – pozn. red.) a k nejistotě a rozporům ve výpovědi, kdy v přípravném řízení poškozený poznal pachatele na 70%, nechal soud vypracovat posudek, shrnuje Ústavní soud závěry Nejvyššího soudu a doplňuje shrnutí rozborem průběhu rekognice podle jediné fotografie.

Jediný důkaz vznikl ve vysokém stádiu opilosti

Poté do věci Ústavní soud vnáší další hledisko: „Ústavní soud však zároveň shledal, že obecnými soudy nebyla posuzována schopnost poškozeného V. Š. vnímat okolnosti, o nichž vypovídal, a jeho schopnost zapamatovat si je, a to především v důsledku jeho ovlivnění alkoholem.“

Irena Válová