Pondělí, 19. dubna, 2021

NS: Torza raket nejsou vojenský materiál, selhalo státní zastupitelství i soudy

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nejvyšší soud (NS) vyhověl dovolání Davida Horského, kterého soudy uznaly vinným za pokus zločinu nedovoleného obchodu s vojenským materiálem. Podle rozhodnutí NS selhaly jak orgány činné v trestním řízení, tak především odvolací Vrchní soud v Praze (VS). Tomu NS navíc vytkl, že v rozhodnutí porušil základní principy demokratického právního státu, když jeho pochybení může napravit jen případná stížnost ministra spravedlnosti.

David Horský se v roce 2017 pokusil vyvézt do USA torza starých a odborně delaborovaných raket, za což byl v květnu minulého roku pravomocně odsouzen rozhodnutím Vrchního soudu v Praze (VS) k peněžitému trestu 200 tisíc Kč.

Přitom nalézací soud, konkrétně pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové, ve svém prvním rozhodnutí v únoru 2019 trestní stíhání Horského zastavil. Jednak dospěl k závěru, že delaborovaná torza raket již nelze využít k vojenským účelům, a pak neshledal ani úmysl Horského obchodovat s vojenským materiálem.

Proti rozhodnutí se však odvolal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (KSZ) Petr Babka a VS v Praze mu vyhověl, přičemž věc byla se závazným právním názorem vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V listopadu 2019 tak byl v souladu s právním názorem VS v Praze Horský shledán vinným a byl mu uložen již zmíněný peněžitý trest.

Tento rozsudek pardubické pobočky KS v Hradci Králové potvrdil v květnu minulého roku i VS v Praze. Ten také rozhodl o zabrání věci firmě, přes níž Horský zmíněný materiál obchodoval, aniž by ovšem tato firma byla kdy stíhána. VS v Praze tak učinil s odůvodněním, že trest propadnutí věci, který navrhoval státní zástupce, nelze Horskému uložit, neboť věci nejsou v jeho vlastnictvím, ale firmy.

Horský i firma podali dovolání, o nichž rozhodl v listopadu minulého roku NS, přičemž rozhodnutí bylo nyní zpřístupněno.

Dovolání Horského NS vyhověl, když se přiklonil k původnímu rozhodnutí prvoinstančního soudu. V odůvodnění rozhodnutí, kterým zrušil všechna předcházející rozhodnutí a věc vrátil pardubickému soudu se závazným právním názorem, NS vyslovil opakované výhrady k postupu především VS v Praze.

Podle NS zásadně soudy pochybily, když odborně delaborovaná torza vojenských raket nadále považovaly za vojenský materiál ve smyslu zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, aniž by si ovšem opatřily k tomuto závěru znalecké posudky. NS jim vytkl, že se opřely pouze o vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, které ale rozhodovalo pouze na základě spisového materiálu. Odborné posouzení nezajistily ani orgány činné v trestním řízení, ač k této otázce směřovala hlavní argumentace obhajoby.

Soudy pominuly důkazy včetně posudků

Soudy naopak podle NS pominuly důkazy, které k tomu předložil Horský, včetně znaleckých posudků, aniž by tento svůj postup jakkoliv vysvětlily. „Odvolací soud toliko zcela nepatřičně uzavřel, že posouzení, zda se jedná o vojenský materiál, je otázkou právní, jejíž zodpovězení náleží soudu nikoliv znalci, a proto se znaleckými posudky nemusí zabývat. Taková úvaha odvolacího soudu sice vychází ze správné premisy, že k výkladu práva je povolán soud, ovšem subsumpce pod určitý zákonný znak předpokládá správný skutkový závěr o charakteru předmětu obchodu, jak bylo vysvětleno (i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) shora. Jako nesprávný a zjednodušený se zmíněný závěr odvolacího soudu jeví zvláště v případě, že sám odvolací soud podřazoval věci, s nimiž obviněný obchodoval, pod jiné prvky (pojmy) shora zmíněné prováděcí vyhlášky č. 210/2012 Sb., než to činil soud prvního stupně, ač této změně ani neodpovídaly důkazy vyplývající z důkazních prostředků před ním provedených,“ konstatuje se v odůvodnění NS.

Ten se zároveň pozastavil nad tím, že jak orgány činné v trestním řízení, tak posléze soudy ignorovaly fakt, že rakety byly odborně delaborovány státní institucí, konkrétně Vojenským technickým ústavem výzbroje a munice ve Slavičíně, přičemž nesly i viditelné delaborační značky. „Odvolací soud i přes provedenou delaboraci a přes závěry dvou znaleckých posudků však sveřepě trval na tom, že šlo o rakety, raketové střely a příslušné vybavení a příslušenství. Takové závěry se zdají být skutečně ve zjevném rozporu s důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků, navíc je při utvoření těchto přinejmenším unáhlených závěrů patrné, že se odvolací soud nezabýval určením zajištěných věcí, které svému původnímu účelu již podle všech dosud dostupných informací nemohly sloužit. Posouzení, zda věc i po znehodnocení provedeném státní institucí v mezích zákona (delaboraci), postupem stanoveným právními předpisy, má vlastnosti pro použití v ozbrojených silách nebo bezpečnostních sborech, příp. stále je schopna být užita k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu, resp. je stále speciálně určena pro vojenské užití, nepochybně vyžaduje odborné znalosti a nelze k ji vyřešit volnou úvahou, jako to učinil soud druhého stupně, resp. před ním i soud prvního stupně a státní zástupce,“ popsal své výhrady NS.

NS odmítl i úvahy, že by mohly části delaborovaných raket sloužit jako náhradní díly ke zbraním, popřípadě že by se s nimi mohlo legálně obchodovat za jistých podmínek v rámci Evropské unie, ale nikoliv mimo ni. „Bylo by zcela absurdní, aby delaborací provedenou podle platných předpisů a označením znehodnocovací značkou ztrácela munice (podobně i zbraň či střelivo) nejpřísnější režim nakládání se zbraněmi kategorie A (tzv. zakázané zbraně), k jejichž nabývání za výjimečných a přísných zákonem stanovených podmínek potřebuje právnická osoba zbrojní licenci, a stala se z ní věc zařazená mezi zbraně kategorie D (tzv. zbraně nepodléhající registraci), tedy s nejvolnějším režimem nakládání s nimi (na úrovni historických zbraní, flobertek, vzduchovek, větrovek, praků, luků a kuší apod.), k jejichž držení právnická osoba nepotřebuje zbrojní licenci (a fyzická osoba zbrojní průkaz), a to pro účely nakládání s nimi v rámci České republiky i celé Evropské unie, přesto si taková věc ponechala status „vojenského materiálu“, pro účely zahraničního obchodu se subjektem z nečlenského státu, a to jen proto, že byla původně vyrobena jako vojenská munice – raketa či raketová střela, ač svoji funkčnost delaborací ztratila,“ uvedl k tomu NS. Podle něj je navíc nepravděpodobné, že by takový vývoz delaborovaných raket jakkoliv ohrožoval vojenské zájmy České republiky jako součásti Evropské unie, zvláště pokud je toto v podstatě muzejní zboží vyváženo do členského státu NATO.

NS zkritizoval také „zvláštní a velmi selektivní přístup orgánů činných v přípravném řízení pod vedením státního zástupce k tomu, koho a za co bude vlastně stíhat, který se na první pohled nejeví být nezávislým, nestranným a lpícím na principu legality (a nikoli oportunity)“. Jde o to, že zmíněný údajný vojenský materiál konkrétně prodávala do USA firma, která ovšem obviněna nebyla. Stíhány nebyly ani další osoby, které se na přípravě vývozu podílely.

Pochybení pak vyvrcholila rozhodnutím VS v Praze, který rozhodl o zabrání předmětných věcí firmě, aniž by ta ovšem ve věci jakkoliv figurovala a NS tak musel odmítnout jako nepřípustné i její dovolání. „Obchodní společnosti Č. jako zúčastněné osobě tak byla odpírána práva zúčastněné osoby po celou dobu dosavadního průběhu trestního řízení, nebyla vyrozumívána o úkonech trestního řízení, nebyla poučena o svých právech, výkon jejích práv jí byl zcela znemožněn, dokonce jí ani nebyla doručována rozhodnutí jí se bezprostředně týkající. Těchto pochybení se dopouštěly jak oba soudy nižších stupňů, tak i orgány činné v přípravném řízení,“ vytkl v rozhodnutí NS, podle něhož nelze takové rozhodnutí v demokratickém právním státě obstát.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY