Dlouhodobé obtěžování nenávistnými zprávami nelze bagatelizovat, závažné případy narušení soukromí a lidské důstojnosti by měly řešit trestní soudy, nikoliv jen přestupkové komise, plyne z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS). Konstatoval, že justice porušila práva advokátky Kláry Kalibové, která v obecně prospěšné společnosti In IUSTITIA dlouhodobě pomáhá obětem předsudečného násilí a další trestné činnosti z nenávisti. Případ člověka, který ji samotnou dlouhodobě pronásledoval nenávistnými zprávami, skončil jen v přestupkovém řízení.
Pražské soudy porušily právo Kalibové na ochranu lidské důstojnosti a také její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, rozhodl ÚS. Podle Kalibové jde o zásadní rozhodnutí. „Lidé, kteří jsou v podobném postavení, kteří jsou dlouhodobě intenzivně pronásledování, budou moci opřít svoje práva i v trestním řízení o tento nález ÚS,“ řekla Kalibová.
Během tří měsíců v roce 2020 dostala Kalibová do své e-mailové schránky 114 zpráv, mnoho z nich hrubě vulgárních. Měly výhrůžný, zastrašující, hanobící i pornografický charakter. „I pokud by stěžovatelka neměla za to, že se jí vedlejší účastník pokusí skutečně fyzicky ublížit, míra strachu a narušení psychologické pohody, které musela v důsledku jeho jednání prožívat, musela být natolik vysoká, že zasluhovala trestněprávní ochrany,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.
Obvodní soud pro Prahu 6 ani odvolací Městský soud v Praze však muže nepotrestaly. „Je namístě položit otázku, co jiného by podle soudu představovalo vytrvalé a systematicky prováděné kontaktování stěžovatelky vedené snahou změnit její obvyklý způsob života a ohrozit její duševní rovnováhu než právě jednání vedlejšího účastníka,“ řekl Šimíček.
Pražské soudy ani po dnešku nemusí kauzu znovu otevřít. Ústavní soudci z podnětu Kalibové pouze konstatovali porušení jejích práv. Zrušení sporného usnesení o postoupení věci do přestupkového řízení Kalibová nepožadovala. I „deklaratorní“ nález podle ní pomůže změnit praxi v Česku. Prozatím tedy případ zůstává v přestupkovém řízení, kde podle Kalibové rozhodnutí zatím nepadlo.
Obsah e-mailové komunikace byl různý, zpravidla však obsahoval výhrůžky a urážky a odkazoval na veřejnou činnost Kalibové. Uvádíme některé citace z rozhodnutí Ústavního soudu.
• „Každý, kdo podporuje hnutí black lives matter a hnutí antifa, patří na šibenici !!!
A můžete na na mě za to podat TO, vy kryso prašivá.Chtěla jste válku, budete jí mít !“
• „Takovými lidmi se vždy opovrhovalo a nic se na tom nemění ani dnes. Přijde den, kdy
vás dostaneme. Nebo se třeba nakonec vzpamatujete.“
• „Ve světle současné účelové propagandy kolem smrti M. Horákové, si uvědomuji jednu
důležitou věc. My extrémisté, vás a vám podobné pochybné a marné existence,
nemůžeme jednou před národním tribunálem nechat oběsit. Jednou by z vás, absolutní
nuly, mohli nějací kriplové udělat světoznámou mučednici. Vy musíte naopak, úplně
zapadnout na smetiště dějin, aby po vás neštěkl pes. Ideální bude, vás dehonestovat
a zešměšňovat a vy se odepíšete sama vlastní blbostí.“
• „Pokud vás moje poslední emaily uráží, tak je mi to absolutně lhostejné. Tak jako
nikdo nebere ohled na moje pocity, tak ani já nebudu brát ohled a pocity nějaké husy
z in-iustitia. A navíc jste neměla provokovat vyvoláním přestupkového řízení
za mé údajné hlášky, víc jak rok staré. Teď proti vám rpzpoutám mediální lynč, jaký
svět neviděl. Chystám proti vám články na Parlamentkách a Právem prostoru. Jinak vás
mám srdečně u prdele.“
• „Zdál se mi hrozný sen, který byl inspirován, současnou teatrální propagandou kolem
M. Horákové. V tom snu, jsme vás před národním tribunálem odsoudili k trestu smrti
a dostala jste špagát. Pak se změnila scéna a politicky se to otočilo zase proti nám
a nějací zmrdi, vám začali stavět sochy jako mučednici. Když jsem se probudil, zděsil
jsem se a radikálně jsem změnil názor. Byl jsem doslova osvícen. Bezvýznamným
lidským nulám, jako jste vy, nesmí být nikdy zkřiven vlas na hlavě a musí být potrestány
pouze vyloučením ze společenského života, aby zmizely ze scény naprosto neviditelným
procesem odsouzení na společenskou periférii. Představa, že by vás jednou někdo
adoroval jako mučednici, je pro mě doslova noční můrou. Díky té inspiraci, vás prostě
ztrestáme jinak.“
• „Chtěl bych se dožít dne, kdy se to v Evropě otočí a budeme muslimy odsunovat pryč.
A kdyby se vzpouzeli, tak na místě kulku do hlavy. A mrtvoly sypat do moře
a do vápených jam.“
Dnešní nález ÚS přijal tříčlenný senát většinou dvou hlasů. Soudce Radovan Suchánek uplatnil odlišné stanovisko, prosazoval odmítnutí či zamítnutí stížnosti. „V trestním řízení vedeném o předmětných skutcích vedlejšího účastníka bylo prokázáno, že ten ji k ničemu nenutil (ani pohrůžkou násilí), a jeho jednání nemohlo podle závěru obecných soudů objektivně vzbuzovat ve stěžovatelce ani skupině obyvatel důvodnou obavu o zdraví nebo život,“ napsal Suchánek.
Přehlasovaný soudce upozornil také na to, že se nález nijak nevypořádal s dřívějším odmítnutím podobné stížnosti Kalibové. V usnesení tehdy ÚS uvedl, že práce v neziskové organizaci, která pomáhá obětem trestné činnosti a chrání lidská práva, je hodná úcty, avšak vyžaduje občanskou statečnost. Pracovníci musejí počítat s tím, že se vystavují „zájmu osob omezeného rozhledu“, nezralých a frustrovaných. Nález však má vyšší váhu než usnesení, na což upozornila také Kalibová, která dříve vyjádřený postoj ÚS pokládala za nesprávný a nyní jej považuje za překonaný.
Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je právo na účinné vyšetřování spojeno i s právem na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy, pokud jde o zvlášť závažné zásahy do osobní integrity poškozeného. Trestní postih, včetně postihu závažných nenávistných projevů či výzev k násilí, má sloužit jako krajní prostředek (ultima ratio) regulace společenských vztahů; na druhou stranu však závažné útoky na osobní integritu vyžadují – aby bylo možno hovořit o účinné ochraně – i ochranu prostřednictvím prostředků trestního práva. Z typového hlediska nejpodobnějším, a tudíž i nejrelevantnějším rozhodnutím je podle ÚS rozsudek ze dne 14. ledna 2020, Beizaras a Levickas proti Litvě, ve které ESLP posuzoval postup litevských státních orgánů při vyšetřování nenávistných komentářů na sociální síti Facebook.
Oproti výše zmíněné věci je však nyní projednávaná věc specifická tím, že byla podána obžaloba a rozhodovaly v ní trestní soudy. Závěr stran subsidiarity trestní represe tudíž nebyl výsledkem úvahy státního zástupce, nýbrž jej formulovaly trestní soudy po projednání věci. V kontextu rozhodované věci však tento rozdíl není podstatný. Považuje-li totiž Ústavní soud za nutné, aby u závažných nenávistných projevů byly lidská důstojnost a soukromý život poškozených chráněny i prostředky trestního práva, není rozhodné, je-li neposkytnutí takové ochrany důsledkem rozhodnutí státního zástupce či soudu.
(čtk, epa)
